Tak nám dostali Andreje!

Já si z toho tady dělám legraci a přitom ještě prý nikdo nic neví. Dokument, který dorazil včera na Ministerstvo financí a Ministerstvo pro místní rozvoj, má totiž 71 stran a je v angličtině, takže bude trvat několik měsíců, než bude řádně vyhodnocen. Ovšem už teď je prý jasné, že je to jen jakási “předběžná zpráva”, jenom takový obecný úvod do “poučení z krizového vývoje”, na základě kterého, cituji: “Nič nebuděme vracať!”(Míněny jsou patrně dotace poskytnuté, stejně jako zpronevěřené.) Dá se z toho také předpokládat, že po této zprávě předběžné přijde příští rok zpráva podrobná o 771 stranách, která se bude analyzovat několik let.

V reakci premiéra se snoubí drzost s demagogií v takové míře, že dosud přežívající komunističtí funkcionáři musí blednout závistí. Vyjádření typu: Agrofert už není můj, protože je ve svěřeneckých fondech, sděluje občanovi České republiky, že je tupé, nevzdělané hovado, které je neschopné si zjistit, co že je to svěřenecký fond a neschopné si domyslet, jak se asi tak dá někomu zabránit, aby firmy ve svěřeneckém fondu nepřímo řídil. Těžko si lze také představit, jak naivní musí někdo být, aby mohl uvěřit globálnímu spiknutí proti Andreji Babišovi.

Kampaň proti jeho osobě totiž vedou české i slovenské soudy, státní zastupitelství, policie, opozice (všechny, co kde jsou) převážná část médií (včetně těch, která vlastní; pardon, která má zaparkovaná ve svěřeneckých fondech) a nově též Evropská unie reprezentovaná Evropskou komisí. Ti všichni Andreje nenávidí a smaží se mu všemožně škodit. Nabízí se otázka: co jim udělal? Není to přece jediný bohatý podnikatel v Evropě, i jiní politici jsou majetní a ani různí oligarchové nejsou nedostatkovým zbožím. Navíc se Babiš neprezentuje jako nějaký radikál, nevzbuzuje kontroverze, naopak, je to prototyp populistického politika kluzkého jako úhoř, který něco jiného říká doma občanům a něco jiného na půdě EU, s jakými se v Evropě i za Atlantikem aktuálně roztrhl pytel.

V uších občanů musí nyní znovu rezonovat zvolání: “Nikdy neodstoupím!” Co s tím? Pokud jsou pro premiéra cizími slovy “morálka” a “čest”, pokud vede svou stranu coby firmu se zaměstnanci, kteří svého chlebodárce logicky neodvolají, pokud je na Hradě prezident, který nerespektuje ústavní zvyklosti ani obecné normy politické kultury, a kterému vyhovuje tato forma spoluvlády, a pokud občané dopustili takové rozložení politických sil, které nedovoluje Parlamentu vládě vyslovit nedůvěru, nezbývá než si projevy občanské neposlušnosti nějaké řešení vynutit. Někdy se nedemokratické režimy dostávají k moci demokratickými způsoby, jindy se musí k zachování demokracie přikročit metodami, které standardní demokratické procesy obchází.