Tak bude to…?

Sestavování vlády ANO a ČSSD podpořené komunisty se vleče. Andrej Babiš a jeho tým „makají“: jezdí po celé zemi, slibují nesplnitelné a na jednání čas nemají. Ani sociální demokraté se k řešení příliš nehrnou. Je přitom pozoruhodné, že program se již dojednat podařilo – díky příklonu ANO k levicové rétorice a rozdavačnosti to asi nebyl tak zásadní problém.

Politici všech tří stran se pravděpodobně shodnou, že je třeba všem přidat a hodně dotovat. Budou si rozumět i v tom, že je nutné zdanit práci a zisk, ne spotřebu. A kdyby nebylo dost peněz, je možné dále utlumit investice, najmout další úředníky a zbytek rozdat. Stručně řečeno, je to politika podle hesla „po nás potopa“, popřípadě „spalte mosty“, která se mimochodem ANO a ČSSD v Praze už daří. Hlavní programový spor budoucnosti bude nejspíše o to, kdo se štědrostí státní kasy pochlubí jako první.

Koalování se zaseklo jinde: na osobě Andreje Babiše. Tento „zásadní problém“ podle ČSSD lze překonat tím, že obsadí ministerstvo vnitra a vynutí si další podmínky. Sociální demokraté chtějí mít v koaliční smlouvě pojistky proti přehlasování; rovněž pak trvají na ujištění, že šéf ANO v případě svého odsouzení odstoupí.

Lpění ČSSD na těchto podmínkách je více než úsměvné. Dopředu tím říkají, že je jejich budoucí partner nedůvěryhodný zrádce, o němž vědí, že se s nimi pokusí vyběhnout. Fakt, že jde o Andreje Babiše, který mnoha svými skutky toto podezření odůvodňuje, na věci nic nemění. Logicky uvažující člověk totiž přemýšlí dál: i kdyby bylo v koaliční smlouvě napsáno cokoliv, jaká je záruka, že ji i dodrží? I sami socialisté koaliční smlouvu nedodrželi, když v roce 2017 Babiše z vlády vyprovodili. Jak mohou chtít, aby podobný dokument nyní ctil právě šéf ANO? A hlavně, proč s takovým člověkem vůbec chtějí spolupracovat?

Z hlediska voličů je to spor nesmyslný: ti, kdo Babišovi věří, považují ČSSD za nedůvěryhodné pleticháře. A ti, kdo Babišovi naopak nevěří, tyto výmluvy sociálních demokratů neuspokojí. Nové hlasy to do Lidového domu nepřinese a staré spíše odradí. Proč to tedy vedení strany dělá?

Chování lidí z vedení ČSSD je cynicky pragmatické: tito lidé jistě nemají o Babišovi jakékoliv iluze. Vědí, co je zač a že se jich bez mrknutí oka zbaví hned, jakmile usoudí, že mu to prospěje. Zároveň ale moc a moc chtějí opět usednout ve vládě. Jediný, kdo jim v tom brání, jsou ostatní sociální demokraté. Proto vedení věří, že je těmito podmínkami uspokojí. A zároveň si chystají alibi pro případ, že by s nimi Babiš skutečně vyběhl.

Z pohledu občana to není pěkná podívaná. ČSSD, stále ještě demokratická strana, umožňuje svým chováním nástup komunistů k moci. Její vedení chce jít do vlády s člověkem, který je vrcholně kontroverzní a z mnoha důvodů zcela nepřijatelný. Chce se spojit s někým, kdo je tím či oním způsobem bezpochyby zničí. O své účasti na této vládě se členové strany ovšem hádají tak urputně, že mu možná ušetří práci a vlastní stranu rozloží zcela samohybně.

Na monolitu Babišovy politické mašinérie se zatím žádné výrazné praskliny neobjevují. Tato vláda v demisi a bez důvěry je přitom v mnoha ohledech lepší než to, co se nyní domlouvá. A když koalice s ČSSD a komunisty nevznikne, vymyslí pánové Babiš a Zeman ještě něco horšího. Takže je vlastně dobře, že funkční vládu dosud nemáme.