Svoboda projevu v úzkých

Očekávaný strach úřadů se stal skutečností. „Někdo“ se postavil do center několika měst a prohlašoval, že Mohamed byl falešným prorokem a kritizoval obsah Koránu a islám jakožto ideologii. Pokaždé to vyvolávalo a vyvolává útoky protidemonstrantů. Sympatie masmédií je na straně muslimů, stejně tak se i premiérka vyjadřuje jako jejich podporovatelka. V praxi si norská masmédia nepřejí projevy, jež uráží muslimy; a to, co uráží, to masmédia mívají sklon přenechat muslimům, aby definovali, jak k tomu budou přistupovat. Kdo čekal na to, že bude premiérka odsuzovat řádění póvlu a útoky na svobodu projevu, ten čekal marně. Odsoudila projevy kritiky islámu, zato o násilnické lůze útočící na kritiky i na policii neřekla ani slovo. Premiérka k tomu, že je svoboda projevu ohrožena násilím a že je monopol policie na užití síly znevažován a kompromitován chátrou, nemá ani jeden komentář. Premiérku spíše více zajímá množství polevy na sladkém pečivu než nějaká svoboda projevu.

V Dánsku si jistý Rasmus Paludan a jeho protiislámská strana Stram Kurs udělali z provokací v oblastech hustě obývaných migranty specialitu. Pokaždé, kdy muslimové zareagují násilím, poklesne „hodnota“ jejich „akcií“, zatímco hodnota těch Paludanových stoupá. Ovšem po nedávné akci ve švédském Malmö, na které mj. křičela starší muslimka „pokud o islám nestojíte, proč jste nás tedy přijali?“ mu švédské úřady zakázaly na dva roky vstup do Švédska. Rozhodnutí je sporné. Zachovaly by se úřady stejně vůči třeba Salmanu Rushdiemu? A co kdyby byl karikaturista Lars Vilks, jenž si z islámu tropil žerty, Dán a nikoli Švéd? Odepřely by mu úřady vstup?

Úřady prý nepochopili princip moci úřední a to, když „někdo“ za svobodu projevu a shromažďování riskuje život. Prostřednictvím videí si mohou ověřovat všichni, že situace byla vážná. Z hlasů je cítit strach ze smrti, přitom je povinností policie chránit i nepohodlná, sporná a provokující vystoupení.

Norská organizace SIAN (Stopp islamiseringen av Norge /Zastavte islamizaci Norska/) kritizující islám – má již zakázáno vystupovat v částech měst, kde žije mnoho muslimů. Úřady nechtějí nepokoje a improvizují, aby muslimům ušetřili provokatéry. Znamená to snad, že jde o městské části muslimů? Není to následkem zákazu? Snažší se omezovat prostor antiislamistů. Zůstává jim právo pořádat manifestace na liduprázdných místech tak, aby nebyl nikdo provokován.

V Dánsku někteří muslimové chápou městské části jako své. Chtějí územní kontrolu. O tom nechtějí norské úřady hovořit. Svoboda projevu a shromažďování je pro muslimy nepochopitelná. V muslimských městských částech mají platit muslimská pravidla. Proto Dán Paludan a norská organizace SIAN /navzdory provokujícím metodům a rétorice/ odhalují, že tu je konflikt, zcela nezávisle na tom, že existuje nějaký Paludan, resp. SIAN.

Masmédia a politici nás chtějí přimět k tomu, abychom věřili, že tihle lidé vytvářejí konflikt a že spor přichází s nimi a že bez nich by žádné potíže nebyl. Ovšem bystřejším občanům dochází, že jde o lež. Jednomu se nemusí líbit styl a metody Paludana a SIANu, ovšem si jeden všímá té souvislosti mezi násilím páchaným na těch vetřelcích, jež si dovolí vstoupit na území muslimů a tím, že je čím dále více Dánů, Norů a Švédů vystavováno násilí muslimů se záměrem dominovat. To se děje zcela bez reakcí od muslimských komunit. Nikdo nepochoduje ulicemi s požadavkem „Pomozte nám zastavovat násilí“, jež naši mladí muži uplatňují vůči vám.

Muslimové nejsou od dob vydání Satanských veršů a karikatur deníku Jyllands-Posten a časopisu Charlie Hebdo o nic snášenlivější. Je jich více a mají pocit, že jsou v právu, aby si „něco“ vydupali. Nebude-li se jim projevovat úcta podle toho, jak si sami představují, pak nastoupí násilí. Kdo jim toto právo propůjčil?

Úřady nechápou, že se nyní dělí o monopol práva na násilí s muslimy. Islám nesnáší urážky. Poklonkováním tomuto požadavku, jenž nazývají respekt, se úřady podřídily násilí. Nazývají to respekt, jenže respekt, jenž zakládá na násilí je obrácením pojmů vzhůru nohama.

Lidem začínají docházet i další souvislosti. Jako např. to, že ve švédském Göteborgu začala síť kolem Aliho Khana zřizovat zátarasy směrem do městské části Angered. Muslimové chtějí mít to, kdo vjíždí, pod kontrolou. Ona síť je ve sporu s gangem Backagänget. Jde o peníze a území. Gangy založené na klanech přebírají územní kontrolu, jež vytvářely výměny obyvatel. Nejdříve úřady postoupily občanskou společnost muslimům, jež mohou zavést vlastní pravidla, jež jsou vymáhána násilím. Jak si úřady myslí, že znovuzískají kontrolu? Odmítají vidět jádro problému: spor mezi náboženstvím, jež neuzává dělení se a vzájemný respekt občanské společnosti. Islám si nárokuje vše. Pak nastává „mír“.

Ovšem pročpak to nazývat respektem? Proč to nenazývat pravými jmény: podrobením se.

Norská premiérka se chce udržet u moci, raději, než aby se strefovala do levice, či do převážně levicových masmédií (podle průzkumu pracovníci masmédií volí z 70 % levicové strany). Levice někdy pálí státní vlajku proto, že nenávidí hranice, tak proč nesmí Rasmus Paludan pálí Korán za to, že nenávidí pedofilii, nenávist/nevraživost vůči ženám, ignoranci a imperialismu?

Údajně jen hloupí neumí rozeznávat kritiku ideologie islámu a kritiku lidí-Muslimů. SIAN prý dělá všem službu odhalovat připravenost a potenciál k násilí, jež jasně vyvstává jako reakci na kritiku. Výtržníci, muslimové a profilovaní příznivci levice bývají přirovnáváni k novodobé SA (Sturm-Abteilung), jež kleštila cestu k moci Hitlerovi a totalitě.

Výhrůžky a násilí pomáhají. Jsou to rozčílení lidé, jež nyní rozhodují o mezích svobody projevu. Chápe se natolik je toto vážně? Chápe se, že jde o zcela nezaměnitelný hřebík do rakve demokracie? Dokud nemohou být kritické myšlenky vyslovovány veřejně je společnost plnou parou vpřed na cestě k nesvobodné a disfunkční společnosti.

Jako kdyby byla svoboda projevu oproti minulosti méně v kurzu. Opravdu jsme potřebovali bývalého Muslima Cemala Knudsena Yucela, jenž se zřekl víry, aby lidem otevřel oči v tom, nakolik je cenná svoboda projevu?

V protikladu k tomu třeba takový Bismah Ejaz píše v deníku Aftenposten, že si někdy myslí, že je taková škoda, že se jim jakožto norským muslimům nedaří projevovat svou skutečnou stránku. Reprezentují lásku, snášenlivost a transparentnost. Jeho závěr je takový, že je škoda, že někdo provokuje lidi k tomu, aby sáhli k násilí tak, aby se jim nedařilo ukazovat, že nejsou násilničtí, nýbrž milí a laskaví. Kdybyste nás neprovokovali, tak bychom na vás nepoužívali násilí, nýbrž by mohli vám namísto toho projevovat lásku. Bráníte nám v tom, abychom vám projevovali lásku.

Nene, sami nezodpovídáme za své činy. Jenže v západních kulturách a právu jeden není zodpovědný za city či emocionální reakce druhých. Opakům se říká psychopati, či sociopati. Řídí se snad Norsko logikou psychopatů?

• Yngvar Brenna