29.1.2017
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Svět naruby? Ano. Tak vypadá monetární intoxikace

Sdílejte článek:

JÁN ZAVACKÝ

Jak jsem již  psal před lety, rozsáhlá peněžní manipulace musí nutně skončit rozvratem mnoha zbozně peněžních vztahů, ale i mnoha společenských vztahů.

Inflace nevytváří jen nepřirozenou strukturu i rozsah produkčních a spotřebních vztahů, ale i společenských vztahů. Tato souvislost zůstává nepovšimnuta i většinou liberálních ekonomů, kteří se zaměřují na ekonomické souvislosti a společensko-politické si všímají jen velmi málo.

[ad#clanek-respo]

Za všechny “inflační” společenské vztahy bych zmínil migrační krizi v Evropě. Finančním objemem nevelký ekonomický jev, ale svými společenskými dopady a riziky jeden z nejvýraznějších projevů inflační deformace.

Sociální zabezpečení je dnes ve většině vyspělých států “bezzásluhové”. Každý má nárok na zákonnou sociální podporu. Za normálních (neinflačních) okolností by se tato podpora musela čerpat z důchodových úspor obyvatel, nebo z aktuálních daňových a odvodových povinností. S takovou politikou by politická třída neuspěla. Má na to zdánlivě dokonalý nástroj – inflaci (tisk peněz).

V Evropě vygenerujeme v současnosti řádově jeden bilion nových peněz ročně centrálním způsobem (ECB). Zčásti pak decentralizovaně další miliardy (národní pobočky ECB přes program ANFA). Mnohem větší masa peněžních prostředků se vytvořila ve svébytném bankovním systému a je nekontrolovaná a nekontrolovatelná (REPO operace, krátké a dlouhé dluhopisy, deriváty aj.). Tato masa je nesplatitelným dluhem, který by měla podle logiky peněžního systému jednou splatit nefinanční ekonomika, tedy řadoví občané Evropy. Pokud by tento dluh (je nevypočitatelný) již nenarostostl, museli by ho občané splácet při průměrném ekonomickém růstu desítky (stovky?) let.

A jsme u kořene problému. Řadoví občané musí kromě svých dluhů splácet i dluhy finančníků, vydělávat na své potřeby a v Evropě i živit imigranty. Jenže takto to nemůže pokračovat donekonečna. Inflace se jednou musí samočinně zastavit (i kdyby předtím měla přejít do hyperinflace). Tím se ale zastaví i energie inflačně vytvořených ekonomických i společensko-politických vztahů. Ty se pak musí nutně rozpadat.

Druhou možností je rozpad těchto vztahů již během vrcholící inflace. Nepřirozenost inflačně podmíněných vztahů naroste do takových rozměrů, že se dostanou do konfliktu s běžnou i historickou zkušeností lidí, jejich intuicí, jejich instinktivním vnímáním, běžnou racionalitou. Jelikož jednotliví občané nedospějí k takovému postoji současně, je rozpad vztahů nutně doprovázen konflikty.

A přesně to se teď děje. Vidíme to v Evropě. Vidíme to v USA a bude to pokračovat dál. Pokud bude nový americký prezident a FED pokračovat v dosavadní politice, zachová se ještě nějaký čas zdání stability a prosperity. Pokud však udělají co jen jeden zásadně odlišný krok (FED již udělal dva – zvýšil úrokové sazby), zvýrazní nestabilitu a nepřirozenost velké části peněžních a společenských vztahů. Peněžní a společenská krize, které již probíhají se dostanou do nové – manifestační fáze.

Příčinou rozsáhlé krize ale nemůže být změna politiky prezidenta, nebo centrální banky. Je jí dlouhodobá peněžní intoxikace inflačními penězi. Ve společnosti se vytvořila závislost na této intoxikaci a pokud má společnost existovat dál, jediná cesta je detoxikace a vybudování zdravého, neinflačního peněžního systému.

Problémem je, že již samotná detoxikace představuje extrémní riziko. Svět s ní ještě ani nezačal a už je na pokraji velkého konfliktu.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Jan Zavacký, konzervativnyvyber.sk

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky