Sto vteřin do zániku

Podle úsudku skupiny odborníků na fyziku, atomových vědců a patnácti nositelů Nobelových cen jsme sklouzli do situace, kdy světu, jak jej známe, zbývá obrazně řečeno jenom sto virtuálních vteřin, než nastane BUM a zmizí, jako by jej roztrhala a pohltila černá díra.

Když Hodiny posledního soudu zatikaly poprvé, ukazovaly za sedm minut dvanáct. To bylo v roce 1947 a člověka napadne, proč se rozběhly v době, kdy se lidstvo ještě nezotavilo z jedné řeže a kdy na druhou nikdo neměl pomyšlení? Komunistický puč v Československu byl teprve v plenkách a Winston Churchill, tehdy na nuceném odpočinku, ještě ani netušil, že za rok bude pozván na univerzitu ve Fultonu v New Yorku, kde pronese ohnivou řeč, kterou zapálí doutnák studené války. To vše je pravda.

Připomeňme si ale, že to bylo dva roky po Hirošimě a po Nagasaki, kdy otec atomové bomby Julius Robert Oppeheimer už byl přesvědčeným pacifistou, kál se a veřejně o sobě prohlašoval: „Jsem smrt, stal jsem se ničitelem světů.“ Albert Einstein litoval, že přiložil ruku k ďáblovu dílu, řka: „Kdybych to věděl, lépe bych učinil, kdybych se stal hodinářem.“

Myšlenka opakovaně a dlouhodobě varovat nic netušící lidičky před nebezpečím jaderné války pomocí průběžně aktualizovaných Doomsday Clock vzešla od atomových vědců, kteří věděli, jak smrtelnou hrozbu atom představuje, z jejich pocitu viny a snahy přispět k záchraně Země,

Nejdále od zkázy – sedmnáct minut – jsme byli v roce 1991 po rozpadu sovětského impéria, když Spojené státy podepsaly s Ruskou federací dohodu START o snížení počtu strategických zbraní. Naopak nejblíže půlnoci se nacházíme v tomto roce po loňském zrušení zákazu umístění raket krátkého a středního doletu v Evropě, INF, umocněného zrušením nukleární dohody s Iránem a zmrazením jednání o odstranění atomových zbraní z korejského poloostrova. Rok 2021 neslibuje nic dobrého, protože vyprší START a Donald Trump opětovně naznačil, že dohodu neobnoví, ani neprodlouží, když v listopadových volbách vyhraje druhý prezidentský mandát.

Počet atomových zbraní ve světě je odhadován na čtrnáct tisíc. Spojené státy, Rusko a Spojené království snížily svoji zásobu, Francie ji zmrazila, avšak Čína, Izrael, Severní Korea a Pákistán údajně popohnaly svoje odstředivky na výrobu plutonia pro vojenské účely.

Nástup super zbraní jednadvacátého století, jmenovitě raketových nosičů, přivolává novou krizi a zvýšené nebezpečí, avšak zároveň pootvírá okénko příležitosti pro vznik atomového patu, který by mohl vést k dlouhodobému období řízeného míru a poměrného bezpečí. Ale jsou zde dvě ALE – když se najdou státníci, jako byli svého času Ronald Reagan a Michail Gorbačov, kteří se postaví k nové výzvě čelem, a když se jim podaří tyto super zbraně obklopit náležitým mezinárodním smluvním kodexem podle partitury INF a START. Zkušenost ukazuje, že kde je politická vůle, tam se schůdné řešení  najde.

Nicméně to bude dlouhá, obtížná cesta plná tápání i bloudění, nadějí a zklamání. Vezměme si s sebou kompas, abychom nezbloudili – varování  Alberta Einsteina, že třetí světová válka bude jaderná, a tu čtvrtou povedou lidé dřevěnými kyji.

Dobrá zpráva je, že Hodiny posledního soudu jsou jenom budík, nebo poutač pozornosti a zároveň připomínka hrozby, kterou musíme odvrátit, abychom zachránili planetu. Není (zatím) důvod k panice. Nemusíte si hned stavět atomový kryt na zahradě, stejně byste v případě potřeby k němu ani nedoběhli. Protože výkvět smrtonosné technologie, jako je třeba ruský Kinžál s atomovou hlavicí létající kosmickou rychlostí Mach 10, po varovném signálu obrany začne člověku padat na hlavu dřív, než si stačí natáhnout kalhoty.