StB před 30 lety a dnešní ohrožení

Pozn. PeTaXe.: Patnáctého února 1990 vydal (ministr vnitra) Richard Sacher několik personálních rozkazů, které postavily mimo službu některé příslušníky Státní bezpečnosti. Pro tyto rozkazy se vžilo označení, že byla zrušena StB, což je pravda jen částečně.

Ve skutečnosti byly zrušeny jen operativní útvary, to znamená ty, které vedly svazky. Ale taky ne všechny. Z celkového počtu asi třinácti a půl tisíce příslušníků Státní bezpečnosti se rozkaz o postavení mimo službu týkal 5317 lidí, tedy ani ne poloviny všech příslušníků StB.

S odstupným odešli prakticky všichni. Měli na to nárok, pokud komise nebo ministr vnitra nerozhodli jinak. Pokud komise zjistila, že se podíleli například na nějakých významných akcích proti vnitřnímu nepříteli, mohl ministr rozhodnout o tom, aby odešli bez odstupného, protože porušili zákon.

A většinou si potom podávali žádost o to, aby jim výsluha byla přece jen přiznána. Neviděl jsem ale případ, kdy by toto rozhodnutí tehdejší ministr Ján Langoš změnil. Tohle jsou ale spíš výjimky. Drtivá většina odešla s výsluhami a pobírají důchody.

Ty, kteří byli postaveni mimo službu, prověřovaly prověrkové komise. Měly ale minimum informací. K dispozici dostaly pouze dotazník, ve kterém příslušníci museli vyplnit, na čem pracovali a jestli někdy porušili zákon. Někteří neodpovídali nebo si vymýšleli, že se na ničem nepodíleli. Součástí těch otázek bylo, jestli by činnost, kterou vykonávali, měla pokračovat dál. Většina z nich tvrdila, že ano. Například že by se dál měly kontrolovat zásilky, jestli se v nich neposílají valuty nebo drogy.

„Vadí mi ale, když jsou ve velitelských funkcích v policii. Dokonce jeden příslušník StB byl po revoluci náměstkem policejního prezidenta — Zdeněk Laube. A to je špatně. Nebo mi vadilo, když byl bývalý příslušník rozvědky Jiří Komorous náměstkem ministra vnitra. Myslím, že takoví lidé by neměli být ve velitelských funkcích,“ zdůraznil Schovánek.

StBáci, kteří sloužili demokratickému režimu, na tom neviděli nic špatného, protože k StB zpravidla už nevstupovali z ideových důvodů, ale aby mohli cestovat nebo si vylepšili postavení. Naproti tomu po únoru 1948 vstupovali do StB lidé, kteří chtěli upevnit režim a neváhali se zapojit do zvěrstev, která měl komunistický režim na svědomí.

Dnes Schovánka překvapuje, že Čechům nevadí premiérovo angažmá u StB. „Pro mě je to překvapivé. Před deseti lety by mě nenapadlo, že spolupracovník Státní bezpečnosti bude premiérem. Ale stejně tak by mě nenapadlo, že ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů budou tři bývalí členové KSČ a čtvrtý bude proruský politik, který tam pravděpodobně nevstoupil jen proto, že byl mladý,“ konstatoval Schovánek. Premiér Babiš nicméně celkem třikrát vyhrál soudní řízení, kterým se proti spolupráci s StB brání.

Mám za to, že i 30 let po revoluci je třeba zkoumat minulost dnešních představitelů státu, protože žijeme v době, kdy je v módě relativizovat pravdu. Tomu je třeba se postavit. Protože žádná organizační složka StB nebyla hodná a relativně neškodná, jak se opakovaně snažil naznačovat právě Babiš. StB byla jen jedna, byla nebezpečná a anonymní, takže bylo těžké odhadnout, komu můžete věřit.

Kdybychom měli jejich osobní data a chuť do toho šťourat, mohli bychom se dozvědět, kolik těch lidí ještě žije a kolik jim je nyní. Ale kdo by to dělal? Zabýval se tím svého času Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), než ho Michal Uhl (syn rudé Anny Šabatové) na jaře 2013 zcela rozvrátil, protože nechtěli, aby se zabýval komunistickými svinstvy.

•  svobodny-svet.cz