Před dvanácti lety hořel v Oděse Dům odborů. Uvnitř byli lidé. Čtyřicet lidí zemřelo.
Ne v nějaké vzdálené válce, ne na frontě, ne v zapomenuté provincii světa, ale ve velkém evropském městě, před očima kamer, před očima těch, kteří dnes tak rádi mluví o hodnotách a lidských právech.
Ten den jsem si poprvé naplno uvědomil, že existují události, které se nevyšetřují proto, že se vyšetřit nemají.
Existují mrtví, o kterých se nemluví proto, že se o nich mluvit nesmí. A existují viníci, jejichž jméno se vyslovuje jen šeptem.
Já si myslím, že tehdy v Oděse se vraždilo. Myslím si to dodnes. A stejně silně si myslím, že Evropa se tehdy rozhodla nevidět.
Nešlo jen o samotný požár. Nešlo jen o ty lidi uvnitř. Šlo o to, co následovalo potom. O ticho. O nepřítomnost skutečné vůle věc pojmenovat. O zvláštní opatrnost médií, která jinak dokážou být neúprosná. O zdrženlivost politiků, kteří jinak dokážou být velmi rychlí ve svých soudech.
Tehdy jsem pochopil, že některé tragédie se prostě nehodí do příběhu, který se právě vypráví.
Oděsa pro mě není jen historická epizoda. Je to okamžik zlomu. Okamžik, kdy jsem přestal věřit, že evropská slova o lidské důstojnosti platí vždy a pro všechny stejně. Protože kdyby platila, čtyřicet mrtvých lidí v Domě odborů by se nedalo jen tak odsunout stranou a zapomenout.
Jenže zapomenout se zřejmě mělo.
A právě proto mám dodnes pocit, že tehdy nezačal jen jeden požár. Tehdy začala cesta, která vedla dál, než si tehdy kdo připouštěl. Cesta, na jejímž začátku stálo násilí, které se nepojmenovalo, a ticho, které se vysvětlovalo jako opatrnost.
Špatně to celé začalo. A věci, které začnou takto, v sobě nesou svůj konec už od samého začátku. Ne proto, že by to bylo nevyhnutelné, ale proto, že okamžik, kdy se rozhodneme nevidět smrt druhých, je vždycky začátkem něčeho velmi nebezpečného.
Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přesPayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800 (Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc KVĚTEN 2026: *****************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Anonym 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč
Celkem za měsíc: ... 2 850,00 Kč
Vybráno 6.00%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
Ne, tenkrát ještě nemlčela. Dokonce i třeba fr. státní France TV o tom natočila a vysílala dokument.
I s tím, že tam bylo jak etnické RU upálili za živa benderovci a UA policie a hasiči jen přihlíželi. Nebyla jediná a byla tam, i jinde, uveřejněna spousta otřesné obrazové dokumentace.
Před upálení benderovci i těhotné ženy ještě znásilnili, přesně dle vzoru Němců a tehdejších benderovcu a petljerovců za WWII v CCCP.
A covidnacista Babiš si aktuálně na výročí tohoto zločinu právě potřásal rukou a setkal se bendrnacistou Zelím, Kamaraden si jistě jistě rozumí.
Po tom upálení za živa etnických Ru v Oděse, pak v Kyjevě a Lwówě byl v restauracích podáván dobře propečený oděský šašlik, velmi populární. A tomuhle toxickému odpadu, který dnes okupuje i nás, platíme zdejší pobyt, dary maskované jako půjčky, zbraně…
Čechistánci byli vždy svině, ale blbý. A zaplatí za to, tentokrát na straně total losers budou rýt držkou v zemi fest.
Oděský masakr upálením nevinných civilistů ruského původu v Domě odborů, byl jedním ze vstupů do předem plánované války s Ruskem.
Tenkrát jsme ještě chápali, že se děje ukrutné svinstvo. Mnoho lidí prohlédlo a přestalo věřit těm, kteří to měli na svědomí. Těch 40 mrtvých ještě dovedeme psychicky pojmout a jejich vraždu odsoudit.
Jenomže ti, kteří tuto akci způsobili, už hnali banderovce do vyhlazovací války s ukrajinskými občany ruského etnika. Tam hajlující a vraždící banderovci zavraždili na 14.000 místních obyvatel. Bylo to nepředstavitelně kruté, letecké útoky směřovaly především do míst, kde se shromažďovali lidé. Byly napadeny tržnice plné žen a dětí. Masakr za masakrem. Bez slitování, natož úcty k lidskému životu. Na tato zvěrstva dlouho Putinovo Rusko nereagovalo. Snažilo se prostřednictvím jednání v Minsku i Istanbulu masové vyvražďování občanů ruské národnosti zastavit. To však nešlo. Ti, co přichystali krvavý konflikt s RF, měli Rusy za hlupáky, které mírovými rozhovory pouze obelstí. V čele Ukrajiny stáli Židé. Žid Porošenko, dolarový miliardář, občan třech států (Izraele, USA a Ukrajiny) stál v čele těch, kdo vraždili a dopouštěli se tím holocoustu civilního obyvatelstva na jihovýchodní Ukrajině. Potom bylo vše propagandisticky vyhodnoceno tak, jako že Rusové jsou na vině. Že je třeba proti nim postupovat tvrdě. Židé tímto spustili jejich dlouho dopředu plánovanou válku proti RF za účelem zmocnění se jejich území a surovinové základny.
Ty statisíce zavražděných, mrtvých už s takovou hrůzou nevnímáme. Spouští se v nás obranný mechanismus, který nám brání domyslet si následky těchto krutých zločinů. Židé tím dnes kopírují známý poznatek, který spočívá ve skutečnosti, že jeden zavražděný mrtvý je obětí, kterou vyšetřují kriminalisti, ale milion zavražděných je jenom statistika.
Takže nás netrápí ty statisíce mrtvých s roztrhanými těly, končetinami, kterým vyhasl život v poli daleko od svých blízkých a ani ta maminka, která je kojila, nemá zdání, jak znetvořen byl její syn výbuchem, který ho roztrhal. Zbývají jen ty fotografie a vzpomínka na syna, který mohl mít svou rodinu a děti. Nejsme schopni pojmout tato zvěrstva. Pořád máme pocit, že snad nikdo na světě nemůže být tak krutý. Ale může. Může dokonce chtít, abychom z tohoto světa zmizeli i my. Nebudeme mu věřit. Náš obranný mechanismus funguje správně, ale tím nás vystavuje riziku smrti z bagatelizování skutečného, život ohrožujícího jednání těch, kdo mají pro nás vymyšleno konečné řešení. Nebudeme to vnímat, do posledního dechu budeme věřit těm, kdo se nás potřebují zbavit a udělají to. Že by byli tak krutí a udělali s námi krátký proces…? Ale ano, jsou tak krutí.
Mějte se hezky.
Ne, tenkrát ještě nemlčela. Dokonce i třeba fr. státní France TV o tom natočila a vysílala dokument.
I s tím, že tam bylo jak etnické RU upálili za živa benderovci a UA policie a hasiči jen přihlíželi. Nebyla jediná a byla tam, i jinde, uveřejněna spousta otřesné obrazové dokumentace.
Před upálení benderovci i těhotné ženy ještě znásilnili, přesně dle vzoru Němců a tehdejších benderovcu a petljerovců za WWII v CCCP.
A covidnacista Babiš si aktuálně na výročí tohoto zločinu právě potřásal rukou a setkal se bendrnacistou Zelím, Kamaraden si jistě jistě rozumí.
Po tom upálení za živa etnických Ru v Oděse, pak v Kyjevě a Lwówě byl v restauracích podáván dobře propečený oděský šašlik, velmi populární. A tomuhle toxickému odpadu, který dnes okupuje i nás, platíme zdejší pobyt, dary maskované jako půjčky, zbraně…
Čechistánci byli vždy svině, ale blbý. A zaplatí za to, tentokrát na straně total losers budou rýt držkou v zemi fest.
Krajco, byl jsi to ty, kdo tusim predloni dostal na Ukrajine po tlame?
Oděský masakr upálením nevinných civilistů ruského původu v Domě odborů, byl jedním ze vstupů do předem plánované války s Ruskem.
Tenkrát jsme ještě chápali, že se děje ukrutné svinstvo. Mnoho lidí prohlédlo a přestalo věřit těm, kteří to měli na svědomí. Těch 40 mrtvých ještě dovedeme psychicky pojmout a jejich vraždu odsoudit.
Jenomže ti, kteří tuto akci způsobili, už hnali banderovce do vyhlazovací války s ukrajinskými občany ruského etnika. Tam hajlující a vraždící banderovci zavraždili na 14.000 místních obyvatel. Bylo to nepředstavitelně kruté, letecké útoky směřovaly především do míst, kde se shromažďovali lidé. Byly napadeny tržnice plné žen a dětí. Masakr za masakrem. Bez slitování, natož úcty k lidskému životu. Na tato zvěrstva dlouho Putinovo Rusko nereagovalo. Snažilo se prostřednictvím jednání v Minsku i Istanbulu masové vyvražďování občanů ruské národnosti zastavit. To však nešlo. Ti, co přichystali krvavý konflikt s RF, měli Rusy za hlupáky, které mírovými rozhovory pouze obelstí. V čele Ukrajiny stáli Židé. Žid Porošenko, dolarový miliardář, občan třech států (Izraele, USA a Ukrajiny) stál v čele těch, kdo vraždili a dopouštěli se tím holocoustu civilního obyvatelstva na jihovýchodní Ukrajině. Potom bylo vše propagandisticky vyhodnoceno tak, jako že Rusové jsou na vině. Že je třeba proti nim postupovat tvrdě. Židé tímto spustili jejich dlouho dopředu plánovanou válku proti RF za účelem zmocnění se jejich území a surovinové základny.
Ty statisíce zavražděných, mrtvých už s takovou hrůzou nevnímáme. Spouští se v nás obranný mechanismus, který nám brání domyslet si následky těchto krutých zločinů. Židé tím dnes kopírují známý poznatek, který spočívá ve skutečnosti, že jeden zavražděný mrtvý je obětí, kterou vyšetřují kriminalisti, ale milion zavražděných je jenom statistika.
Takže nás netrápí ty statisíce mrtvých s roztrhanými těly, končetinami, kterým vyhasl život v poli daleko od svých blízkých a ani ta maminka, která je kojila, nemá zdání, jak znetvořen byl její syn výbuchem, který ho roztrhal. Zbývají jen ty fotografie a vzpomínka na syna, který mohl mít svou rodinu a děti. Nejsme schopni pojmout tato zvěrstva. Pořád máme pocit, že snad nikdo na světě nemůže být tak krutý. Ale může. Může dokonce chtít, abychom z tohoto světa zmizeli i my. Nebudeme mu věřit. Náš obranný mechanismus funguje správně, ale tím nás vystavuje riziku smrti z bagatelizování skutečného, život ohrožujícího jednání těch, kdo mají pro nás vymyšleno konečné řešení. Nebudeme to vnímat, do posledního dechu budeme věřit těm, kdo se nás potřebují zbavit a udělají to. Že by byli tak krutí a udělali s námi krátký proces…? Ale ano, jsou tak krutí.
Mějte se hezky.