5.5.2026
Redakce
1
Kategorie: Politika23 přečtení

Malé role našich ideologů

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

TOP 09 na svých sociálních sítích oslavila Mezinárodní den svobody tisku. Za použití prázdných hesel, která by se dala vypsat na transparent a vyrazit s ním na nějakou krásně prázdnou demonstraci loajality s režimem, stranou, vládou, s čímkoliv.

Pojďme si ten jejich prázdný status celý ocitovat.

„Dnes je Mezinárodní den svobody tisku. Redakční nezávislost a autonomie médií jsou základním předpokladem demokratické společnosti. Právě proto je řada z nich pro některé trnem v oku. My jejich svobodu budeme vždy bránit. Ať už jde o média soukromá nebo ta, která slouží celé veřejnosti.

Jejich destrukci nesmíme nikdy dopustit. I kvůli všem novinářům, kteří byli kvůli své profesi pronásledováni a zavražděni. I kvůli našim dětem, kterým chceme zanechat svobodnou a demokratickou zemi.“

Mile devadesátková naivita. Pro tentokrát dám zcela stranou to, že v roce 2022, kdy byla ve vládě TOP 09, došlo k prvnímu porevolučnímu použití cenzury, když se po začátku války na Ukrajině na „prosbu“ vlády vypnulo několik desítek webů.

Ovšem ona ta svoboda tisku není jen černá a bílá, jak by se mohlo zdát.

Podívejme se na mediální prostor dneška, kde už se příliš nehraje na lež a pravdu, ale na plutí s proudem a proti proudu. Celý internetový svět je pod narůstající „šikanou“ standardů vynucených většinou na popud vlád, kdy algoritmy, nikoliv lidé, ale algoritmy bez chápání ironie, nadsázky, nebo bez chápání potřebnosti vést i nepříjemnou diskusi, penalizují byť i jen náznakem toxické texty. Stalo se mi to už mnohokrát.

Dám příklad. Psal jsem o Hillary Cassové a její zprávě o péči o transděti ve Velké Británii. Ze zprávy vyplynulo, že prostor ovládly aktivistické kruhy, že lékaři se ze strachu ze stigmatizace báli promluvit, bránit jak sebe, tak hlavně děti. Dětem se i po jednom sezení nasazovaly blokátory puberty a směrovaly se k tranzici. A vzniklo tak mnoho zmrzačených lidí. Text byl odsouzen k nezdaru, ač byl pečlivě vyzdrojovaný z renomovaných zdrojů. Jako mnohé další, které jsem kdy psal o LGBT komunitě, o válce na Ukrajině, o energetice nebo třeba o plíživém nástupu cenzury.

Jenže nejde o to, že bych v textech lhal, šířil dezinformace. Problém je v tom, že digitální platformy, ať už jde o Seznam, Google nebo Meta fungují jako arbitři „bezpečnosti a rizika“. Pro tyto firmy je každý obsah, který by mohl být označen jako nenávistný nebo škodlivý vůči chráněným skupinám, extrémním právním a reputačním rizikem. A protože to moderují stroje a algoritmy, které postrádají lidskou schopnost rozlišit mezi věcnou kritikou a útokem, raději takový obsah preventivně zaříznou, než aby riskovaly, že budou nařčeny z podpory nenávisti.

Celý ten mechanismus je v podstatě nastavený tak, že chráněné skupiny (kam trans lidé nebo LGBT komunita obecně patří) mají v pravidlech platforem téměř absolutní imunitu vůči kritice. Pokud algoritmus detekuje klíčová slova jako „tranzice“, „děti“, „klinika“ a v textu najde negativní náboj, okamžitě spustí proces odsunutí na periferii. Pro systém je úplně jedno, že argument je racionální a podložený studiemi. Algoritmus nerozumí kontextu, on jen počítá pravděpodobnostní skóre „toxicity“. Je to vlastně fascinující a zároveň děsivý příklad toho, jak se svoboda slova v digitálním věku mění na „svobodu projevu v rámci vyhrazených koridorů“.

To s sebou vlastně nese kýžený výsledek. Když lidé zjistí, že za věcnou kritiku, která je podložená fakty, jim klesá dosah, přestanou takové věci psát. Není to cenzura shora, kde by mi přišel dopis od policie, ale je to systém, který mě nenápadně vychovává k autocenzuře. Je pak logické se ptát (a zeptal jsem se tak mnohokrát), „Má cenu to psát? Stejně mě zaříznou, tak radši budu psát o něčem, co projde“ (a pak to tam stejně napálil). To je přesně to, co algoritmy a jejich nastavení chtějí – čistý, nekonfliktní obsah, který nikoho nepobouří a který je ideální pro inzerenty.

Problém ale je, že tím z veřejného prostoru mizí důležitá debata, která se týká reálných problémů. Když se zakáže mluvit o problémech spojených s tranzicí u dětí (s migrací, s energetikou…), vytváří se dojem, že je všechno v pořádku, což může vést k mnohem horším dopadům pro ty samé děti, kterým se údajně snažíme pomoci. Slovo údajně je ve stínu zprávy Hillary Cassové zcela na místě.

Mrazivé pak je, že to korektní, mainstremové je často považováno za výchozí bod. Pokud bych psal v souladu s tímto normativem, můžu být ostrý, můžu být útočný, a přesto mi dosah nikdo neomezí. Jakmile ale nabourám, byť velmi podrobně vyzdrojovaně, ten korektní úzus, ocitám se okamžitě na radaru. Seznam nebo jiné velké platformy se brání tím, že oni jen „automatizují pravidla“. Pravidla jsou ale nastavená podle standardů, které se tvoří v Silicon Valley (pod tlakem DSA – bruselský Digital Service Act – a podobných) a které jsou hluboce ovlivněny tak zvaně progresivním světonázorem. Což je pro samotnou svobodu slova zničující.

Vidíme tak faktické užití slov bývalého premiéra Petra Fialy, že občané mají právo na korigované informace. A ono se to děje.

Je dobré vědět, že existuje obor zvaný „Trust and Safety“, který se zabývá právě tímto korigováním. Lidé, kteří v něm pracují, jsou často pod obrovským tlakem aktivistů, kteří požadují „nulovou toleranci“ k určitému obsahu. Tihle aktivisté pak vytvářejí tlak na firmy (třeba i tím, že jim hrozí bojkotem inzerce), a firmy, aby měly klid, raději ustoupí. Proto vidíme, jak se standardy bezpečnosti neustále zpřísňují. V praxi to znamená, že čím dál víc obsahu se pohybuje v „šedé zóně“.

Zajímavostí je, že se v rámci vývoje umělé inteligence čím dál víc ukazuje, že modely se učí politické korektnosti ze svých tréninkových dat. To znamená, že i samotná AI, která dnes pomáhá moderovat obsah, bude mít vestavěný předsudek. Bude automaticky považovat kritický pohled třeba na migraci za nebezpečný, aniž by chápala, že jde o legitimní otázku veřejného zájmu. Čelíme tedy situaci, kde technika, která nám měla otevřít svět informací, se stává filtrem, který nás pouští jen k tomu, co je přípustné. Názorová vypolstrovaná cela.

A není to jen o LGBT tématech. Stejný mechanismus vidíme u témat spojených s migrací, válkou na Ukrajině, válkou na Blízkém východě nebo energetickou politikou. Vždycky tam najdeme tu samou nit: existuje oficiální verze, a cokoli, co ji zpochybňuje, je automaticky dezinformace nebo toxicita.

Teď je ještě klíčová otázka toho, kdo za tím stojí. Kdo za to může. Zavádí plíživou cenzuru státy? Rozhodně nezavádí. Jen, nejčastěji v rámci ochrany dětí, plivou do veřejné diskuse směrnice a úmluvy, které delegují moderaci veřejné diskuse na další hráče. Přitom se odvolávají na konsenzus občanské společnosti, která si moderaci objednala. To jsou ti Fialovi občané s právem na korigované informace. Směrnice a úmluvy pak hájí v médiích hlavního proudu takzvaní experti z neziskových organizací. Organizací, které jsou nejčastěji placeny buďto ze státní kasy, bruselské kasy, nebo neprůhledně skrze zájmové fondy ze zahraničí (i proto ten odpor mezi neziskovkáři proti zavedení transparentnosti u financování). A pak jsou tu dělníci takové korekce informací, kteří se na úřadě práce budou po konci téhle šaškárny hlásit jako bývalí fact-checkeři. Takový začarovaný kruh politiky, korporací, neziskovek a bandy přesvědčených hujerů, který krmí sám sebe navzájem tím, co vybere z kapes občanů a přitom utahuje kolem týchž občanů řetěz korigovaných informací. Tedy vynucené shody nad toxicitou některých témat. Všechno to budí dojem legality. A také má budit. Je v tom všem konsensus expertů. Přitom se jedná o únos evropské (a nejen evropské) společnosti.

Z tohoto ohledu je pak provolání TOP 09 o oslavě svobodných médií přímo výsměchem samotné svobody médií, potažmo svobody slova. Zažíváme postupnou, velmi silnou a hlavně skrytou normalizaci, kdy jsme neživými algoritmy rozcvičenými někde v Sillicon Valley pod kuratelou bruselské DSA a neziskovek vedeni k tomu, abychom diskutovali pouze nad tím, zda jen souhlasíme nebo souhlasíme s provoláním sláva Bruselu a nikdy jinak. Víc možností k mání nebude.

Nebo jinak. Bude, aby se došlo k naplnění o svobodě slova, ale nesouhlas bude standardy, směrnicemi, fact-checkery a algoritmy penalizován a odsunut na periferii. Nikdy nepřijde befelem – tohle zakažte, o tom se mluvit nesmí, autora zavřít. Proto mohl Foltýn neustále opakovat – ukažte, kde jsem dělal cenzuru. Nedělal. Ona se děje jinak, nově. Pod rouškou nezcizitelné svobody slova se zahryzává do svobody samotné. Delegovaná na poskoky. Vše vybudované tak, aby se to nedalo napadnout, aby to přetrvalo věky.

A to vede a povede k jedinému – část společnosti to radikalizuje. Začnou mít pocit, že jsou skutečně oněmi foltýnovskými sviněmi, kolem kterých je třeba vykopávat příkopy. To povede k dalšímu zostření nálad ve společnosti a daleko větší nenávisti. A proč? No aby nám došlo, že s Uršulou Leyenovou a spol. můžeme jen souhlasit, nebo souhlasit radostně.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
23 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

1 komentář
  1. svěrací kazajka pro svatoše 00:34:22 Odpovědět

    ta fotka mě pobavila…to je ústav pro mentalně postižené

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)