Německo prochází těžkým obdobím, které je způsobeno jeho nesmyslnou politikou Energiewende a na to navazující politikou Green Dealu, kterou prosadilo prostřednictvím svých politických tlaků v rámci celé Evropské unie. Německo již ztratilo například hegemonii při výrobě automobilů a část této výroby se přesunula do zahraničí mimo jiné do Číny i do Spojených států. I Německo doplácí na nesmyslné sankční balíčky proti Rusku, a to i přesto, že řada firem tato nařízení obchází přes třetí země, nejčastěji ty, které byly v minulosti součástí Sovětského svazu. Již 20. října loňského roku se víc jak stovka německých průmyslníků, kteří jsou v čele různých firem, ohradila proti politice Evropské unie a varovala Leyenovou před pravidly obchodování s emisemi (EU ETS) a mechanismem zúčtování uhlíku na hranicích, tzv. uhlíkové clo (CBAM), a proti prosazování Green Dealu. Přímo napsali, že „Green Deal ničí evropské výrobní firmy“.
V únoru letošního roku šéf chemické firmy BASF, Markus Kamieth, zopakoval varování a doslova bil na poplach, že evropské firmy ztrácejí konkurenceschopnost kvůli Green Dealu.
A v souvislosti s blokací Hormuzského průlivu to bude mít velmi významný dopad na německé hospodářství, zvláště pak ve druhé polovině tohoto roku. Německo nemá své dostatečné vlastní zdroje pro to, aby mohl například vyrábět jeho zbrojní průmysl. Musí tyto suroviny nakupovat. Ať už je to ze zemí bývalého Sovětského svazu, nebo přímo z Ruska. Německo také není plně odříznuto od ruské ropy. Vzpomeňme si na ropovod Jamal. Není ani odříznuto od ruského plynu. Část plynu přechází většinou pod jinými značkami právě z Ruska prostřednictvím CNG terminálů.
Německo má již tři roky významné problémy a bude je mít nejenom v letošním, ale i příštím roce. Podle německých zdrojů se průmyslová výroba v loňském roce pohybovala na úrovni kolem 91 procent roku 2021 a reálně tak odpovídala hodnotám roku 2006 a podle Bloombergu byla nejslabší za posledních dvacet let.
Poměrně výrazný politik CDU a premiér německé spolkové země Sasko-Anhaltsko Reiner Haseloff požadoval přímo na Leyenové změnu klimatické politiky a položil i otázku: „ocel na tanky budeme dovážet z Ruska?“, když se zavřou ocelárny v Německu.
Německý státní dopravce Deutsche Bahn v minulém roce nesplnil své cíle dochvilnosti. Jen 60 % dálkových vlaků dojelo včas. Za včasný příjezd německé dráhy považují zpoždění do 6 minut. Při zpoždění nad 1 hodinu má cestující nárok na kompenzaci čtvrtiny až poloviny jízdného. Loňské kompenzace stály DB 156 milionů eur. Máme si pořád Německo brát za vzor pořádku, nebo jsou ty časy pryč?


„Íránská krize zasáhla tvrdě německé hospodářství,“ řekl šéf mnichovského ekonomického institutu Ifo. Němci kvůli blokádě Hormuzu snížili odhad růstu HDP na polovinu z 1 % na 0,5 %. Výhled pro rok 2027 byl snížen na 0,9procentní růst. Německý průmysl škrtá dalších 125 tisíc pracovních míst. Kam Německo směřuje?