Soudruhy zklamal papež. Jistě jej to velmi mrzí

Musím podotknout, že jakkoliv jsem znechucená osobou Marty Semelové, k dobru jí lze přičíst, že se nikdy pokrytecky neodvolávala na člověka, jehož by nejspíš nejraději viděla kdesi pověšeného na háku, jak se samozřejmě naprosto dobrovolně přiznává ke všem svým zločinům (viz její vyjádření v pořadu Hyde Park: „Proces s Horákovou byla smutná událost, ale to je vše. Navíc se ke všemu přiznala“).

Lidé ražení Semelové nikdy v podstatě neskrývali, že za jejich odporem vůči narovnání státu s církvemi stojí prostá averze k církvím a náboženství vůbec.

Jejich takzvaně umírněnější kolegové však byli mnohem prozíravější. Když byl 13. března 2013 zvolen Jorge Mario Bergoglio papežem, objevili novou pálku na proradnou a nenáviděnou církev.

Skromný papež a nenažraní biskupové.

Papež František začal svůj pontifikát velmi neformálně. Vybral si jméno dle Františka z Assisi, mnicha, zakladatele žebravého řádu františkánů, jež proslul svou osobní skromností a důrazem na chudobu jednotlivce. Několika gesty vyjádřil nově zvolený papež svůj letitý životní styl a postoj ke světskému bohatství, přičemž jako svoji inspiraci uvedl právě příklad sv. Františka z Assisi.

To si však soudruzi špatně vyložili.

Ačkoliv sám žil v chudobě, jakou si zvláště dnes umí představit jen málokdo, František z Assisi nikdy neapeloval na chudobu církve jako instituce (tehdejší církev byla poskytovatelem veškerých sociálních služeb, v případě, že by se lehkomyslně zbavila svého majetku a přestala poskytovat vzdělání, zdravotní péči, péči o odložené děti, žebráky, prostitutky a mnohé další, jednalo by se o naprostou katastrofu pro celou tehdejší Evropu).

A co víc, František byl dokonce velmi úzkostlivý na bohatství církve ve věci naprosto nesociální, a totiž liturgické. Byl horlivým příznivcem honosných bohoslužeb, projevoval se obrovskou starostí a úctou k liturgickým nádobám a vybavení. Naprosto upouštěl od svého obvyklého důrazu na chudobu, úzkostlivě dbal o čistotu a bohaté vybavení kostelů. Viz například výroky:

„Všichni ti pak, kdo spravují tato přesvatá tajemství, a zvláště ti, kdo je spravují bez patřičné úcty, ať ve svém nitru uváží, jak ubohé bývají kalichy, korporály a plátna, na kterých se obětuje tělo a krev našeho Pána. A mnozí je uchovávají na nedůstojných místech, přenášejí neuctivě, nehodně přijímají a podávají druhým bez rozlišování.“

„Kalichy, korporály, oltářní ozdoby a vše, co náleží k oběti, ať je drahocenné.“

Ostatně, majetek církve v Argentině, odkud Jorge Mario Bergoglio pochází, je obecně velmi rozsáhlý. Kromě bezpočtu základních a středních škol zde církev vlastní i sedm katolických univerzit, 32 kněžských seminářů, vyšších i nižších. Církvi patří dle odhadů asi 20% veškeré zemědělské půdy. Odhaduje se (přesná čísla neexistují), že majetek církve v Argentině má hodnotu nejméně 79.6 miliard dolarů. Tohoto majetku argentinská církev náležitě využívá, je druhým největším poskytovatelem sociálních služeb (hned po státu) a největším poskytovatelem služeb charitativních.

(K vtipné představě, že peníze z českých církevních restitucí půjdou snad do Vatikánu – pro představu, majetek církve v Německu činí nejméně 297 miliard dolarů, majetek v Itálii nejméně 231 miliard dolarů, ve Spojených státech 557 miliard dolarů, v Mexiku 157 miliard dolarů atd. Česká církev zůstane navždy jen chudou příbuznou.

Mimochodem, v žádné z těchto zemí nevyvolává existence bohaté a samostatné církve žádný masivní odpor, přesně naopak. Služeb církve je v hojném počtu využíváno. Ve stále omílaném Švýcarsku se k některé ze dvou největších křesťanských denominací (katolické a protestantské) hlásí asi 75-80% Švýcarů, majetek církve římskokatolické odhaduje na 26 miliard dolarů. Církev nečelí žádným útokům stran svého majetku. V roce 1980 si občané Švýcarska odsouhlasili v referendu, že i nadále budou platit církevní daň.)

Jorge Mario Bergoglio jako kardinál bydlel v bungalovu, nikoliv biskupském sídle, neměl žádný personál a často užíval služeb hromadné dopravy. Přesto nikdy nerozprodal majetek své diecéze, nikdy v nejmenším nezpochybnil, že církvi majetek náleží. Pouze byl vždy zastáncem názoru, že církev by jej ze svého titulu měla užívat především k pastorační a charitativní činnosti.

Odkaz papeže Františka byl českými socialisty a komunisty hrubě a primitivně zneužit a zdeformován k vyvolání nenávisti vůči českým katolíkům. Jeho slova na margo církevních restitucí jim způsobila značnou čáru přes rozpočet.

Chudák papež.

Z faktu, že si to rozházel u Lenky Procházkové, Miloslava Ransdorfa, Lubomíra Zaorálka a Petra Cvalína, se jistě bude ještě pár dní budit mokrý.

[ad#velkadolni]