Sociopati a politika

• Sociopati úplně postrádají svědomí nebo jakoukoli schopnost lítosti, když ubližují lidem. Předstírají ale opak.

• Sociopati neustále lžou. Lež je součástí jejich životního stylu. A vzhledem k tomu, že nemají žádné svědomí, jejich lži zní pravdivě a důvěryhodně.

• Pro sociopata jsou jejich vlastní touhy a přání na úplně jiné úrovni než přání a touhy ostatních. Jejich požadavky jsou nepřiměřené. Opravdu věří, že jejich cíle ospravedlňují prostředky, jakými je dosahují. Předstírají ale opak.

• Sociopati se považují za nadřazené vůči všem ostatním, protože nejsou zatížení emocemi a etikou, kterou mají jiní — stojí nad ostatními. Jsou arogantní. Předstírají ale opak.

• Sociopati nikdy nepřijmou sebemenší odpovědnost za všechno, co udělali špatně. Nikdy od nich neslyšíte upřímnou omluvu.

• Sociopati mají podivnou představu o vlastnických právech. Co je jejich, je jejich, a co je vaše, je také jejich. Chovají se stylem „zákon jsem já“.

• Sociopati podle sebe soudí ostatní: žádná špatnost jim není cizí. Tudíž i k ostatním lidem přistupují s předpokladem viny.

• Sociopaté ať už hlásají jakoukoliv hloupost, či dokonce zvrácenost, prezentují se jako mluvčí „normálních“ lidí. Ale ve skutečnosti jimi pohrdají.

Psycholožka Martha Stout popsala sociopaty takhle:

Sociopat je osoba, která nejen že lže, ale u které patří lhaní k životnímu stylu. On nebo ona je člověk, který nezná žádnou lítost — bez ohledu na to, zda něco udělala špatně. Sociopat nepřebírá žádnou odpovědnost, ať už za jiné lidi, věci, nebo sebe samého. Současně jsou sociopati často povrchní a velmi okouzlující. Pod tímto povrchem jsou chladnokrevně bezohlední, bezcitní, neznají žádné skutečné citové pouto k ostatním lidem. Problém je, že mnoho lidí snadno sociopatům podlehne.

Proč o tom píšu? Pokud se člověk chce dostat na vrchol nějaké hierarchie, potřebuje k tomu určité schopnosti v závislosti na tom, na vrchol jaké hierarchie se chce dostat. Kdo chce být hráčem Realu Madrid, musí umět skvěle hrát fotbal. Někdo špatný v matematice se asi nestane inženýrem nebo programátorem. Stejně jako introvertní geek se pravděpodobně vyhne kariéře ve zpravodajství a herectví. A jaké vlastnosti potřebujete na to, aby, jste se stal opravdu dobrým politikem?

Až na málo výjimek se do politiky chtějí dostat lidé, co touží po moci. Touha pro moci je přirozená lidská vlastnost. Šéf kmene má největší šanci přenést své geny dalším generacím. Ale je tady mnoho lidí, kteří o to usilují, ale jenom málo komu se podaří dostat na vrchol. Ti úspěšní musejí mít osobní kouzlo, obrovské ambice, bezohlednost, nemilosrdnost, schopnost přesvědčivě lhát.

Sociopat je přesně ten typ člověka, co má vysokou šanci dostat se na vrchol politické hierarchie. Má na to předpoklady. Navíc sociopati rádi ovládají lidi, cítí se nadřazeně a přivlastňují si cizí majetek a neradi nesou nějakou zodpovědnost. To je také přirozeně táhne ke státu, různým byrokraciím a regulačním agenturám. Tam jsou placeni za něco, co vždy chtěli dělat.

Sociopati tvoří asi 4 % populace. Ale v politice jich bude mnohem větší procento. Stačí se podívat na českou politickou scénu, nebo na vrcholné představitele jiných států nebo Evropské unie. Studie zveřejněná v loňském roce analyzovala 42 amerických prezidentů až ke Georgeovi W. Bushovi a v jejich osobnostech našla vysokou míru sociopatie.

Máme zde teda problém. Náš politický systém dosazuje na vrchol moci ty naprosto nevhodné lidi. Jak z toho ven?

Určitá naděje tady je. Zatímco politika je přirozeným stanovištěm sociopatů, politické systémy se na celém světě liší. Sociopati s větší pravděpodobností ovládnou politiku v zemích, kde má stát větší moc a politici a byrokraté nesou méně odpovědnosti než by měli. Proto bych si myslel, že existuje větší šance, že sociopat bude nějaký vysoce postavený úředník centralizovaného byrokratického státu, než třeba starosta malé vesnice, kde se všichni lidé vzájemně znají.

V malém městě nebo vesnici, kde se lidé navzájem znají, bude mnohem těžší pro sociopata dostat se na vrchol. Koneckonců hodně lidí ho osobně zná a ví co je to ve skutečnosti za člověka. Navíc starosta nějaké malé municipality jasně nese zodpovědnost za svoje činy, to pro sociopata není moc lákavé. Proto, pokud budeme chtít zredukovat šance, že nám budou vládnout sociopaté, bylo by potřeba drasticky decentralizovat moc státu směrem, aby se většina důležitých rozhodnutí dělala na lokální úrovni — města, obce, okresy.

Je tady naděje? Podle mě ano. Lidé jsou znechucení globalismem a nikým nevolenými byrokraty v organizacích jako je EU nebo OSN. V poslední době se ve světě objevují nacionalistická, decentralizační a secesionistická hnutí. Doporučil bych dát jim maximální ideologickou podporu. Nejdřív je potřeba osvobodit se od nadnárodních organizací jako je EU nebo OSN. Pokud se to povede — a zatím vypadá, že je slušná naděje, že se to povede — bylo by dobré, pokud by se decentralizační proces nezastavil u národních států, ale pokračoval by dál až k menším územním celkům.

Ideálně, abychom se dostali na úroveň decentralizace Švýcarska, nebo ještě lépe Lichtenštejnska. Teritoriálně menší a více decentralizované státy a zvýšená politická konkurence budou vést k větší transparentnosti a menší šanci, že se na vrchol moci dostanou sociopati. Podívejme se na Lichtenštejnsko, Monako, Singapur, Hongkong, nebo na kantony decentralizované Švýcarsko. Věci tam fungují lépe než jinde. Pouze v malých regionech může být bezcharakternost a korupce sociopatů lidmi rychle odhalena a odstraněna.

 [ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Mike, EpShark.cz