Sklonit hlavu?

Jinými slovy, člověk si může být vědom, že směřujeme mílovými kroky k nějaké formě totalitního státu, a přitom s tím může souhlasit, nebo být přinejmenším srozuměn, protože se domnívá, že opatření jsou nutná, přiměřená, legitimní. Pojmenování stavu například „infekční totalitou“ ještě neznamená jeho odmítnutí. Jednotlivec tento stav klidně může přijímat a vnímat jako nutný, vhodný, žádoucí, pro sebe užitečný.

Myslím, že v této fázi tady neexistuje nikdo, kdo by popíral, že přijatá opatření jsou obrovským zásahem do života a také do základních práv. Nikdo už netvrdí, že jde o „nepatrná omezení“, něco ve stylu „tak nepojedete na dovolenou“. Kdepak. Každý už chápe, že tohle není nepatrné omezení, ale zásadní zásah do mnoha sfér života, včetně hodnot, na které jsme museli celá desetiletí čekat.

Rozdíl je pouze v postoji k těmto opatřením. Určitá část společnosti je přijme, druhá část nikoliv. Rozkol je tedy dán mírou hodnoty, kterou jeden každý z nás připisuje svobodě.
Někteří mají od počátku jasno v tom, že nehodlají svobodu za nic vyměnit, jiní ji smění hned a ochotně za bezpečí, resp. za pocit bezpečí. Potom je zde zřejmě nezanedbatelná část společnosti, která na začátku byla k opatřením ochotna, ale postupem času tuto ochotu ztrácí, úměrně tomu, jak si uvědomuje ztrátu svobody (prosím neredukovat například na možnost popíjet o půlnoci v baru, i když i ta k tomu patří, stejně jako svoboda barmana obsluhovat hosty a vydělávat si tím na živobytí).

Zatímco obě krajní skupiny mají ve svém postoji – přijetí či odmítnutí – jasno, zmíněná nerozhodnutá část společnosti si svůj názor teprve utváří či upravuje. Proto si myslím, že otevřená a upřímná diskuse na toto téma, jejíž součástí je pojmenování situace, určitě nemůže ničemu uškodit.

Je možné, že koronavirus tady s námi bude pořád. Je také velmi pravděpodobné, že přijdou jiné podobné epidemie. Obojí scénář by znamenal, že ohrožení infekční nemocí bude už trvalé.

Co tedy budeme dělat?

Stojíme před zásadním rozhodnutím.

Každý z nás si bude muset zodpovědět, jak moc, jak rychle, na jak dlouho je ochoten sklonit hlavu. Někteří ji sklonili hned, někteří ji neskloní nikdy.

A co já?

• Monika Čírtková