Ruská zvěrstva

• Motto “Řvoucí lev a sápající se medvěd je svévolný vladař nad nuzným lidem.” (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 28.15)

Tím, že jsem zažila srpnovou okupaci sovětských vojsk, tím, že jsem zažila, jaké to je, když ve vašem městě sídlí sovětská posádka, mě poznamenalo natolik, že těžko budu ve svém životě velebit Rusko. A k tomu přidejme komunisty, kteří nesou odpovědnost za to, že byla naše země více než dvacet let okupována sovětskými tanky, že byla naše země plundrována, neboť ruští vojáci v sobě postrádali jakýkoli jemnocit k přírodě a lidskému životu jako takovému.

V současnosti učím češtinu jednu migrantu z Kazachstánu. Jmenuje se Sabrina, je to muslimka a rozhodně není teroristka. Na naší poslední hodině se rozhovořila, co zažila v Kazachstánu v roce 1986, kdy byla tato země součástí Sovětského svazu. Lidé se koncem toho roku bouřili proti Sovětskému svazu, volali po samostatnosti, nejvíce se angažovali studenti.

Co se dalo očekávat od sovětské vlády, která to měla odjakživa k demokracii daleko? Do Kazachstánu byla vyslána vojska, aby krvavě potlačila povstání lidí, kteří si přáli odpojení od Sovětského svazu. Studentky spolu s mladými ženami byly pochytány, znásilňovány, vláčeny za vlasy, posléze vyhnány na beton a polévány vodou. Venku panovala krutá zima a sovětští vojáci cílili na intimní partie mladých žen, kterým se dostalo takového mučení, že se staly nadobro neplodnými. Něčeho podobného se dočkali i mladí demonstrující muži, kteří byli surově zbiti, rovněž poléváni ledovou vodou a necháni venku na mraze. Takový otřesný zážitek těžko vymažete z lidské mysli.

Svým vyprávěním mi Sabrina připomněla knihu Krvavé jahody, v němž je vylíčen děsivý osud Věry Sosnarové. Ta byla ve svých pouhých čtrnácti letech v květnu 1945 odvlečena spolu se svou matkou a devítiletou sestrou Naďou do sovětského gulagu. Při transportu byly obě dívky znásilněny sovětskými vojáky, stejně jako i mnoho žen, které cestovaly s nimi. Matka v gulagu nepřežila, jednoho večera ji vojáci vyhodili na mráz a ona do rána umrzla. Obě dívky strávily v sibiřském gulagu a dalších vězeních devatenáct let. To vše se jim dělo od roku 1945 až do let šedesátých. Sabrina hovořila o roce 1986, z čehož je patrné, že se mentalita ruských vojáků v ničem nezměnila. Že mají stále tendenci chovat se jako zvěř a páchat ničemnosti na nevinných lidech.

Paní Sabrina mi sdělila, že se člověk musí od Ruska i od Putina držet dál, že od nich nelze nic dobrého očekávat. Rusko nikdy nebylo demokratickou zemí, vždy se potýkalo s problémem alkoholismu a bezmeznou korupcí. Kdo má peníze, má v zemi všechno. Může páchat trestné činy, z nichž se lze vykoupit jedině penězi. Lidský život tam nikdy neměl žádnou hodnotu.

Letos si připomínáme 50. výročí srpnové okupace sovětskými vojsky, je zapotřebí na paměti, jakých zvěrstev Sovětský svaz spolu s komunisty napáchali na občanech, kteří s totalitním režimem nesouhlasili a svůj názor dokázali vyjádřit veřejně…

[ad#pp-clanek-ctverec]