Requiem pro znásilněné dívky

Requiem pro panenku je film Filipa Renče z roku 1991. Pokud jste ho neviděli, podívejte si jej. A když si ho podíváte, budete mít matnou a zjemnělou představu o tom, čím si procházejí dnes, o 25 let později, dívky zavřené ve výchovných ústavech.

Problémy s pubertální dcerou a hledání pomoci

Když mi paní Drahomíra vyprávěla to, čím si její dcera a jejich rodina za poslední měsíce prošla, hrůzou jsem oněměla.

Její dcera Natálie měla čtrnáct let, když se zamotala do party děcek ze sídliště. Nebyli to právě andílci. Po krátkém čase si matka všimla, že dívka se chová jinak a ze školy se dozvěděla, že má neomluvené hodiny. Začala mít podezření, zda dcera neexperimentuje s drogami. Proto si v lékárně pořídila test a Natálii otestovala. Bohužel, její podezření se potvrdilo. THC. Dcera se jí pak přiznala, že venku kouří marihuanu.

Drahomíra je starostlivou matkou, proto začala okamžitě zvažovat, co udělat pro to, aby své dítě ochránila od špatné partie a před pádem, který by ji čekal, kdyby s drogami přitvrdila. Šla se proto poradit na nejbližší Úřad práce, aby jí tam na sociálce poradili, co v takových případech dělat. Pracovnice úřadu jí poradila zařízení, které se stará i o nezletilé děti, které jsou ohroženy závislostmi. Prý tam mají odborný tým a o děti se dobře starají. Pobyt v tomto zařízení její velmi doporučila.

Matka souhlasila a řekla, že ji tam tedy na pár týdnů pošle na terapeutický pobyt. K tomu jí sociální pracovnice oznámila, že podá tedy žádost k soudu. Matka se ptala, zda je to nutné, nezdálo se jí totiž, že by se měl do jejího osobního rozhodnutí angažovat soud. Na to sociální řekla, že je to tak jednodušší, ať se ničeho nebojí, prý ona bude její kolizní opatrovnicí a o vše se pak postará. I o umístění, i o kontrolu. Drahomíra souhlasila.

Rozhodnutím okresního soudu byl tedy nařízen pobyt Natálie v resocializačním centru. Dostala natvrdo 18 měsíců. Od té doby se matka kontaktu se sociální pracovnicí domáhala marně. Jedinou šancí bylo, číhat na její fyzickou přítomnost přímo před jejím kanceláří.

Uplakané znásilněné Vánoce

Za dva měsíce byly Vánoce a Natálie měla možnost strávit prázdniny doma. Když nastal posváteční klid, máma zašla za dcerou do jejího pokoje, že si spolu popovídají a vysvětlí si věci, které je trápí. Na posteli našla uplakanou dceru. Myslela si, že se trápí tím, že dlouho nebyla doma, že se musí vrátit. Když se ji snažila utěšit, Natálie jí s vypětím sil a přes vzlyky začala vyprávět o tom, jak ji v zařízení zneužil terapeut. Drahomíra chvíli nechápala, o čem to její dcera mluví. Její jediná dcera. Její dítě. Poslala ji do centra pro to, aby se vrátila zase šťastná a vyrovnaná. A teď se tu choulí na posteli zhanobená a utrápená. Společný žal byl nesmírný. Čtrnáctileté dítě … černá díra na duši. Plakaly si v náručí a přály si vrátit čas.Taková hrozná věc se stala. Taková strašlivá.

Sliby a přísahy

Když se nářek v objetí tišil a opadal první šok, přišla další přirozená emoce matky. Hněv. Okamžitě zatelefonovala do reedukačky, žádala si ředitele. Převyprávěla mu dceřin zážitek. Ptala se, jak se něco takového mohlo v chráněném prostředí stát. Jak se mohlo stát její dítě obětí znásilnění. Navíc ji zneužil člověk, který měl v popisu práce se o děti starat. Řekla, že okamžitě podává trestní oznámení a skončila hovor.

Za nějaký čas se jí naskytl nečekaný obraz. V jejich obýváku na jejich sedačce seděl ředitel ústavu se svou manželkou, oba ronili slzy a prosili ji o odpuštění a o to, aby trestní oznámení nepodávala, že oni slibují a přísahají, že vše dají do pořádku, zaměstnanec bude potrestán a propuštěn, že oni sami na něj podají trestní oznámení, že ať je ušetří, protože manželka je nemocná na rakovinu, a že jejich rodinu by to zničilo a ústav navždy poznamenalo. Že ať se dívka vrátí, a až přijde, dotyčný tam již nebude a budou se o ni příkladně starat, mají tam odborný personál, že ji tam dostanou i z traumatu.

Matka bojovala sama se sebou, jestli dívku poslat zpět. Snažila se důvěřovat slibům a slzám ředitele. Zlobila se, i litovala dceru. Chtěla pochopit i argumenty ředitele, že nehody se stávají. Chtěla věřit v jejich upřímnou lítost. Držela v rukou rozhodnutí soudu o tom, že ještě tři měsíce tam musí Natálie pobývat. Pak se může vrátit. Nevěděla, netušila, v hlavě měla zmatek. Sociální jí nezvedala telefon. Po prázdninách ji tedy s těžkým srdcem vyprovodila s tím, že ji brzy navštíví.

Hrozný návštěvní den

V sobotní ráno, když mnozí ještě dospávali pracovní týden, Drahomíra se chystala za dcerou do centra. Nabalila pamlsky a oblečení a těšila se, že ji konečně uvidí. Když dorazila na místo, na bráně jí řekli, že dcera má zakázané návštěvy, protože je nemocná. To matku vystrašilo. Jak nemocná? Vždyť ona je její matka, pokud je dítě nemocné, musí o tom vědět. No personál byl neoblomný. Ne, nesmí vejít a nesmí jít za ní. Divná reakce a chování personálu matku vyplašily ještě více. To už byla Drahomíra odhodlána lámat bariéry. Bez svolení proběhla vrátnicí rovnou do pokoje své dcery.

To, co tam uviděla, ji šokovalo. Natálie ležela polonahá na zemi uprostřed pokoje. V horečce celá hořela. Byla dezorientovaná, zpocená, blouznila.Drahomíra okamžitě spatřila, že v rozkroku, na vnitřní straně stehen až po kolena má hnisavé mokvavé puchýře. Zděšena matka začala dítě křísit, že ihned odcházejí. Námitky přítomných už nehodlala poslouchat. Prý ji nepustí, mají rozhodnutí soudu. Ona jim říká – jdu hned podat trestní oznámení.Vždyť je to dítě! Jak jste ji zde takto mohli nechat? Oni – ne, zůstává, musí.Ona – tak volám policii!

Viděli, že jejímu rozhodnosti teď už není radno odporovat. Naložila potácející se dceru do auta a vezla do nejbližší nemocnice.

Vyšetření, léčení, diagnózy

Matčin předpoklad byl, že horečky mají původ v sexuálním zneužití.Když ji uviděl první gynekolog, byl zděšen. Řekl, že dítě má na genitáliích zranění, které jsou způsobeny pohlavním stykem a má i vnitřní poškození na děloze, které budou mít trvalé následky. Odběry a stěry potvrdily dvě pohlavně přenosné nemoci, které vyžadují dlouhodobou léčbu. Genitální herpes byl v rozvinutém stádiu a do té doby nediagnostikovaný ani neléčený. Čtrnáctileté dítě.

Obecný lékař konstatoval velmi špatné výsledky z krevního obrazu. Dívce vypsal dlouhodobou PN až do odvolání. Odeslal ji na hematologii, tam stejně tak konstatovali, že krevní obraz je v rozvratném stavu a okamžitě začali léčbu.

Sociální pomoc a kurately

Zakrátko volali Drahomíře z reedukačky, že dítě má okamžitě vrátit zpět, protože je to soudní rozhodnutí. To už matka rozhodně a důrazně odmítla. Hned na to se jí nečekaným štěstím podařilo zkontaktovat se sociální pracovnicí. Vysvětlila jí, co se stalo, proč má Natálii doma, v jakém hrozném stavu ji ze zařízení vzala a jaké jsou výsledky vyšetření. Sociální pracovnice v roli kolizního opatrovníka se vyjádřila krátce. Cituji: “Co se divíte, všechny tyto feťačky jsou kurvy.”

Do následujícího dění kurátorka nijak nezakročila. Situaci v zařízení neprošetřila, nepodala žádný podnět, dítě nenavštívila, nevyslechla, ani žádným jiným způsobem se s ním ani s rodinou nezkontaktovala. Drahomíru její bohapustá arogance rozzlobila, ale byla odhodlaná za jakoukoliv cenu nechat si dítě doma a dostat ho z katastrofálního fyzického i psychického stavu.

Volání o pomoc

Matka tedy sama zajistila pro dítě pomoc. Pro dítě, které bylo v té chvíli svěřeno zařízení, které fatálním způsobem zanedbalo péči o dítě svěřenou mu soudním rozhodnutím. Kromě pomoci praktického lékaře musela být dívka v péči gynekologa a hematologa. Pro špatný psychický stav dcery vyhledala matka pro dceru i psychiatra, kterého pravidelně navštěvovaly.

Podala trestní oznámení na konkrétní osobu – terapeuta, který dívku zneužil. Trestní stíhání bylo zastaveno. Z odůvodnění o zastavení trestního stíhání je však zřejmé, že spáchání skutku bylo potvrzeno, jen nebyla prokázána subjektivní stránka jednání pachatele. To znamená, že zaměstnanci tohoto zařízení stačilo, aby se vymluvil, že nevěděl, že dítě nemá ještě 15 let. Přičemž vstupní nástěnka seznamovala všechny příchozí o jménech a datech narození dětí. Že by o tom nevěděl zrovna zaměstnanec, který je měl na starosti, o tom je důvodná pochybnost. Dítěte se zas nikdo na nic neptal.

Když se ředitel vrátil z dovolené, opět volal Drahomíře, aby okamžitě vrátila dítě do zařízení, jinak na ni podají trestní oznámení. Matka hned poté podala návrh na soud, aby zrušil výchovné opatření, jelikož ona sama supluje péči, kterou mělo poskytnout jí dítěti zařízení. Selhali ve všem. Dítě tam přišlo na terapii, aby se z jeho koketování s drogami nestala zničující závislost. Na pobyt odcházelo zdravé dítě. Domů se vrátilo s nesčetnými diagnózami a psychicky zdevastované. Soud dosud nerozhodl.

Unesené dítě

Navzdory soudnímu rozhodnutí byla tedy Natálie místo v ústavu doma. Celý rok ji ani soud ani ústav nepostrádá. Nejzajímavější na tom je, že ji nikdy neviděla ani kolizní opatrovnička. A nikdy se jí na nic neptala. 

Velmi pomalu se Natálie dávala do pořádku. Pravidelně navštěvovala ambulance odborných lékařů, psychiatra a psychologa. Dělala pokroky a její zdravotní stav se upravoval. Udělala přijímačky na střední školu. Těšila se. I její matka se těšila.

Až do chvíle, kdy se jednou podvečer pro nějakou drobnost pohádaly. Natálie bouchla dveřmi tak, jak to jen puberťačky umí. Kolem deváté večer jí matka začala telefonovat. Chtěla ji zavolat zpět domů. No zjistila, že její telefon je asi vybitý nebo vypnutý. Za hodinu stejně tak. Začala se o ni bát. Věděla, že když je na ni dcera naštvaná, tak se jde postěžovat svému otci. Jenže i jeho telefon byl vypnutý. Kvůli křehkému zdraví dcery ji obcházel strach. Ráno zjistila, že u otce není, proto se strachem volala policii. Ti ji zakrátko ve městě našli, ale dřív než matku, vyrozuměly sociálku. Ano, přesně tu sociální, která se o ni celý rok nezajímala. Sociální pracovnice byla na místě první, naložila Natálii do auta a rovnou cestou ji odvezla do ústavu. Do TOHO ústavu. Který nechal dítě znásilnit, v horečkách se trápit pohlavní chorobou, který se rok nezajímal o to, co s dítětem je a přitom na něj pobíral finance.

Od té doby matka nemá se svou dcerou žádný kontakt. Její dcera má zakázané návštěvy a přes bránu k ní nikoho nepustí. Resocializační středisko neposkytuje matce žádné informace a odmítá komunikovat s matkou. Stejně s matkou odmítá komunikovat i pověřená pracovnice ÚPSVaR.

Drahomíra se opakovaně pokouší dostat ke své dceři. Brání jí. Před dvěma týdny ji poprvé po dvou měsících jen náhodou zahlédla, když se snažila k ní opět dostat. Natálie znovu vypadala ve špatném zdravotním stavu.

U brány se člověk dozví

Drahomíra nestojí a nečeká na bráně sama. Jsou tam často i jiné mámy a stejně uplakané. Tak se dozvěděla, že máma Rebeky také podala trestní oznámení na zařízení. V rámci terénní terapie byli zaměstnanci s dětmi na výjezdu na blízké chatě. Zástupce ředitele prý nakoupil alkohol a na svůj pokoj si pozval tři vybrané dívky. Do alkoholu jim kapal tramal a pak je brutálně znásilnil. Rebeka musela být po tomto závažném činu dokonce ošetřena na chirurgii, kde její ošetřovali zranění způsobené znásilněním, konkrétně jí zašívali konečník. Trestní oznámení stejně jako ve věci zneužití nezletilé Natálie bylo zastaveno.

Další máma Monika chodí také plakat k bráně zařízení. Její dceru pustili na osmidenní propustku na rodinnou dovolenou. Rodina jela z Chorvatska a jak je to ve vysoké sezóně časté, kolony na dálnicích způsobily to, že rodina dorazila na Slovensko ne odpoledne, ale v noci. Proto napsali esemesku řediteli, že dceru přivezou hned ráno. Svůj slib dodrželi. No za dva dny se dozvěděli, že dívka byla za trest 48 hodin zamčená na samotce, kde byl jen stůl a židle a kde měla za úkol napsat sto stran formátu A4 o tom, proč se opozdila s příchodem.

Pár dnů po tomto incidentu dívka začala prudce zvracet a měla křeče v břiše, což ředitel vyhodnotil jako simulantství. Po úporném zvracení a průjmu nakonec dívka skončila v nemocnici, kde jí diagnostikovali Helicobakterii. Ošetřující lékařka matce však oznámila i jinou diagnózu. Má prý s dcerou okamžitě po propuštění z nemocnice navštívit svého gynekologa, protože má nález ve výtěrech. Dítě si z nemocnice převzal zpět ústav a matce nedovolí navštívit s dítětem odborníka a zabraňují jí v kontaktu s dcerou.

Co náhoda nechtěla, Monika setkala v nemocnici i jinou klientku tohoto centra se sádrou na noze, která se s ní dala do řeči. Vyprávěla jí, že dva týdny trpěla a prosila, aby ji pustili k lékaři, že ji bolí noha, protože se zranila. Noha byla zjevně oteklá a s podlitinami. Po dvou týdnech byla dívka poprvé ošetřena, noha byla zlomená.

Drahomíra tam potkala i jednu z výletnic, která právě odcházela. Po společném rozhovoru jí napsala takové prohlášení, pro případ, že by se konečně někdo probudil a poslouchal je: “Potvrzuji, že jsem se zúčastnila terénní terapie na chatě, kde zástupce ředitele podával alkohol v kombinaci s tramalovými kapkami jím vybraným klientkám a následně je brutálně znásilnil. “

Drahomíra se tam seznámila i s mladým mužem, který tam byl na dobrovolném pobytu a osobním dopisem se svým podpisem svědčí o tom, že on i ostatní klienti centra byly neustále hrubě a vulgárně uraženi, terapeutická sezení díky tomu končila zhroucením klientů a to pravidelně. Personál používal oslovení jako “kurvy špinavé” nebo “zasraný hadry”. V dopise také svědčí o tom, že ředitel se dvěma dalšími zaměstnanci zavřeli do dřevníku mladého Roma, kterého bili hokejkami po patách, dokud neměl rozsáhlé podlitiny a pak ho drželi několik dní zavřeného na pokoji, kde ho sám ředitel chodil kontrolovat, zda se mu podlitiny zahojily. Tento mladý muž vyjadřuje v dopise politování nad nezletilými, kteří jsou v zařízení zavření bez možnosti ho dobrovolně opustit, protože on tak učinil v vzápětí poté, co ho ředitelova žena nazvala hovnem a začala na něj nepříčetně vřískat jen pro to, že si dovolil ji slušně upozornit na její chování ke klientům.

A co dál

V této chvíli je Natálie stále zavřená za branami ústavu. Když se matka dozvěděla, že naplánovali týdenní výlet s dětmi, obcházela ji hrůza. Znovu se může cosi příšerné stát. Podala nové trestní oznámení, ve věci zneužití své dcery, ke kterému přiložila všechny důkazy.

Jelikož pracovnice ÚPSVaR se jí zatajovala, podala trestní oznámení i na ni za zneužití pravomoci veřejného činitele.
Podala návrh na předběžné opatření, aby její dítě okamžitě přerušilo pobyt v zařízení. Soud dosud nerozhodl. Jsou to tři týdny. Podala stížnost na ministerstvo práce a podnět k prošetření situace v tomto domě hrůzy. Podala podnět komisařce pro děti. Volala do televizí, aby jí pomohli, že už neví, co dělat, že snad reportáž by pomohla. Předala svůj podnět do NR SR na výbor pro lidská práva. Poslanci si budou měsíc studovat materiály.

Nezodpovědnost všech odpovědných je donebevolající. Pokud by i okamžitě všichni začali jednat, na těle i na duši dětí již vznikly nenapravitelné škody. Včera bylo pozdě. Tímto je tedy vyzývám, aby se kruté realitě postavili čelem a začali okamžitě situaci prošetřovat a řešit. Vyzývám je, aby ohroženým a poškozeným dětem poskytli pomoc a podporu. Aby situaci netutlali, protože se stanou spoluzodpovědnými.

Prosí vás o to i zoufalá matka jménem své nezletilé dcery.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: medzicas.sk