Pryč s karanténou

Komisařka Jourová už pravděpodobně rozeslala ty statisíce euro jako podporu pro boj proti dezinformacím. Usuzuji tak z toho, že se najednou vyrojilo spousta článků a diskusních příspěvků bagatelizujících pandemii koronaviru, účinnost roušek a vůbec všeobecně účinnost vládních opatření, nouzového stavu, karanténních opatření a vlastně všeho, co nabízí a uskutečňují odpovědní činitelé jako boj proti nákaze.

Vždyť se, podle hodně frekventovaných názorů, vlastně o nic nejedná. Ti staří a nemocní umřou, no co, umřeli by stejně, u mladých a zdravých to proběhne jako nepatrné nachlazení, ti jsou v bezpečí, tak o čem je vůbec řeč? Roušky jsou zbytečné, omezení vycházení také, kdo to přece má vydržet doma, omezují naši svobodu, žalobu na ně.

Pracuji jako prodavačka. V malém, dosud otevřeném krámku, protože otevřen být musí. A ptám se – kdo z vás, těch, co brojí proti rouškám, proti omezení shromažďování, proti omezení výletů do přírodky, cyklistice, proti bezpečnému sedění doma, by se mnou měnil? Kdo by odhodil roušku, sundal několikrát denně měněné latexové rukavice, přestal neustále používat dezinfekci nejen na ruce a z nouze i na ty rukavice, ale i na pult, tlačítka platebních terminálů, kliky u dveří a lednic, a řekl si, jsem mladý, zdravý, mě se to netýká a ostatní ať chcípnou? Kdo by se, s odhalenou tváří, protože roušky jsou k ničemu, postavil za ten pult a nechal naprosto bez jakékoliv preventivní ochrany na sebe prskat a kašlat lidi kdoví odkud a s jakou chorobou, protože je mlád a zdráv?

Pokud se takový člověk nudí v karanténě a cítí potřebu se shromažďovat s přáteli, aby si společně zanadávali na vládu a její opatření, pokud cítí potřebu vyrazit si na výlet mezi ty zaostalé venkovany a poučit je o tom, že stejně umřou, pokud mu chybí adrenalin cyklistických výjezdů, ať si za mne stoupne za ten pult. Ať přebírá od cyklistů durch propocené bankovky, kterých se štítí i v době bezkoronavirové, ať se usmívá na zákazníky, kteří mu kašlající a bez roušky vlezou až ke kase, protože hledají právě jen a jen ty “své” cigarety, ať zatne zuby a obligátně se usmívá, když na něj zákazník řve u zákazem zavřeného kávomatu  – budu si stěžovat, okamžitě to zprovozněte, já chci svou kávu.

Ring volný, vážení. Klidně oželím výplatu, protože razím takovou zpátečnickou teorii – lepší žít bez peněz než s penězi umřít.

Ano, roušky jsou možná zbytečné. Ale pro mě je to jediná jakás takás ochrana. Možná taková berlička, bez níž bych za ten pult nevlezla. Dá se říct – otázka víry. Stejně jako dezinfekce. Drží mě nad vodou to, že, možná zdánlivě, dělám něco proto, abych se nenakazila. A abych případně nenakazila ostatní.

Vláda vyhlásila nějaká opatření. Můžu proti tomu protestovat a můžu s tím nesouhlasit. To je tak všechno, parafrázováno s klasikem, co proti tomu můžu dělat. A co proti tomu dělat chci. Protože jinak míním vládní opatření respektovat. Můžu totiž alespoň doufat, že se díky těmto opatřením ochráním.  

Z mého, čistě osobního pohledu jsou ti, kteří ječí o svobodě, o svých právech, proti rouškám, zavřeným hospodám a vůbec místům s velkou koncentrací lidí, ti, kteří se přímo chlubí tím, že nějaká opatření nedodržují a dodržovat nebudou, ti, kteří všechno berou na lehkou váhu a přes jejich “práva” vlak nejede, jsou hloupí. Rozmazlení spratci bez ohledu na jejich věk.Spratci, kteří jsou v bezpečí. Nejsou ani zdravotníky, ani policisty, ani hasiči, ani prodavačkami a prodavači, prostě  nemusejí se stýkat s každým, kdo přijde. Mohou se uzavřít ve své bublině a kritizovat. Bez většího rizika Staří přece “vychcípají”, nebudou kazit těm pokrokovým jejich zářné zítřky, nás se to netýká, my jsme mladí – kolikrát tedy jenom duchem, že, pane Závladský, uleví se státním rozpočtům, nemocnicím, lékařům, proč něco dodržovat, když většině populace se nic nestane…

Zpočátku jsem se bavila. Ale když tak pročítám diskuse pod články z nejrůznějších serverů, tak nějak mi tuhne úsměv. A začíná mi být smutno. Smutno z toho, jak pár dní karantény odhalí charaktery. 

Pryč s karanténou, stejně jí vyhlásil Babiš. Pryč s karanténou, stejně vymřou jenom ti slabí jedinci. Ať žije eugenika!

Tak co vlastně řešíme a kde je problém?