Proč vlády tohoto světa selhaly?

Čtu-li zprávy předních lékařských kapacit západní polokoule, včetně USA, propadám domněnce, že tzv. „Corona Crisis“ je spíše legendou, než hmatatelnou skutečností.

První příznaky se prý projevily již v prosinci 2019 v Číně. Tam je údajně její původ. Jak se tam však tato choroba, o které doposud v dějinách světa nebyla ani zmínka, dostala?

Vzápětí je registrován virus v Itálii, Španělsku a Řecku. Jak se tam však korona, takovou raketovou rychlostí a v takovém masovém měřítku, z Číny dostala? Tyto premisy postrádají jakoukoli logiku.

Protože státy jako Itálie, Španělsko a Řecko jsou nejblíže africkému kontinentu, deduktivně by vyplývalo z dané konstelace, že nemoc pochází s největší pravděpodobností z Afriky. Ovšem, když „smrtelný virus“ pochází z Afriky a patrně nejprve postihl ony okolní státy, jak se tedy takovou vesmírnou rychlostí dostal právě do Číny?

Ačkoli vlády, nejen Itálie, Španělska a Řecka, nýbrž posléze také Rakouska a SRN o výskytu choroby na svém území věděly, přesto nepodnikly vůbec nic pro to, aby její šíření bylo izolováno a tak se mohli nositelé viru volně pohybovat celé měsíce všude po světě, aniž by byl proveden jeden jediný zákrok.

Teprve, když onemocnění dosáhlo masových rozměrů, začaly vlády této planety nasazovat opatření, která jsou, podle názorů předních lékařských kapacit, dokonale směšná: nošení obličejové roušky, odstup 2 metry od sebe (začíná se dokonce uvažovat o 3 až 5 metrech) a zákaz kulturních, tak jako sportovních akcí.

Vlády tedy situaci neřeší, nic je nenapadá a pouze na situaci reagují.

Jejich bezradnost je patrná, takže vyvolává u obyvatelstva paniku (masové veřejné protesty – „Žádáme, aby vláda dodržovala ústavní svobody – Nejsme rukojmí vlády!“).

Mnoho lékařských kapacit se shoduje v nesmyslnosti daných opatření: Roušky nikoho před ničím nechrání a odstupy jsou zbytečné, protože virus „neskáče od jedné osoby na druhou jako závodní kůň“. Rovněž prý doposud není úplně jasné, co to „koronavirus“ vlastně je. Prý se skládá ze tří substancí vytvářejících chřipkové onemocnění. To znamená, že pakliže se u někoho prokáže jeden z těchto symptomů, je dotyčná osoba označena jako „koronární pacient“, ačkoliv jím vůbec není.

Němečtí lékaři protestují: Jak se mohl víc než každý druhý pacient uzdravit ze „smrtelné choroby“ a to ještě v tak krátké době? Facit: Tito lidé onou chorobou vůbec neonemocněli.

U nebožtíků byly diagnostikovány ještě další smrtelné příznaky chorob, takže není zjistitelné, na co oni pacienti vlastně zemřeli.

V Berlíně-Špadavě, kde máme rodinnou vilku, je údajně 228 nakažených, 173 se uzdravilo a jeden pacient prý zemřel. Jednalo se o 95letého stařečka, který trpěl ještě dalšími čtyřmi smrtelnými chorobami. Příčina úmrtí je sice u něho naprosto nejasná, ale statisticky je veden jako oběť „koronaviru“. Pakliže se 173 pacientů uzdravilo, kde je těch zbývajících 55 nakažených?

S mojí manželkou jsme se vydali pátrat po okolních nemocnicích, kde nám unisono sdělili, že zdravé pacienty propustili a nemocné žádné nemají, takže počet 55 není ničím prokazatelný…

„Otec německého hospodářského zázraku“ a německý ministr hospodářství, Ludwig Erhard, kdysi prohlásil: „Nikdy nevěř statistikám, které jsi sám nepadělal!“.

Jeden z nejlepších amerických lékařů, Rashid A. Buttar, prohlašuje: „Kdyby se ze všech nynějších opatření proti viru covid-19 nic neučinilo, statistická čísla by se nezměnila. Dosavadní opatření nechrání nikoho před ničím. Je nutná vakcína, pakliže covid-19 v nějaké přesně zjistitelné formě vůbec existuje.“

Já nejsem lékař, nýbrž politolog a historik. Ovšem, osobně se domnívám, že koronavirus není žádným aktuálním subjektem, nýbrž koronavirus, coby druh chřipkové onemocnění je zde již od nepaměti, ale objevili jsme ho teprve teď. Na chřipku ve světovém měřítku ročně umírá cca. 4.000.000 pacientů. Tento počet je až desetinásobně vyšší než statistická čísla ve vztahu na úmrtí korona virem covid-19.

Tragédie vždy nastává, když se z „vládních vůdců“ stanou pouhý vládní úředníci. Pověřte vládního úředníka, aby uvedl ve skutek geniální myšlenku a on místo toho vymyslí formulář. Vlády tohoto světa budou trvat na svých opatřeních a jedna vše přesně kopíruje od té druhé. Tuto transparentní a internacionální neznalost alias neschopnost nazývají „mezinárodní solidarita“. Rukojmí těchto opatření jsou občané, kteří tím byli připravení o svá ústavní práva – právo volného pohybu, právo sdružovat se atd.

• Jan Berwid-Buquoy