1.1.2018
Redakce
0
Kategorie: Historie

Příznačné zlo levice (II.)

Sdílejte článek:

LLEWELYN H. ROCKWELL ML.

Jak plynul čas, levičáci se již ani příliš neobtěžovali předstírat, že zaujímají neutrální postoj v rámci protichůdných sociálních vizí. To je důvod, proč se konzervativci, kteří obviňují levici z morálního relativismu, tak mýlí. Levice, která je na hony vzdálená relativismu, je absolutistická ve svých požadavcích na přizpůsobení se přísným morálním pravidlům.

[ad#textova1]

Když například levice prohlásí, že „transgenderové“ osoby jsou novou utlačovanou třídou, každý se musí postavit a projevit uznání. Liberální levice vůbec nebude diskutovat o tom, že podporovat transgenderové osoby může být pro některé lidi dobrým nápadem, ale pro jiné špatným. O tomhle by totiž mluvili, kdyby byli morální relativisté. Ale oni nejsou.

A nejde jen o to, že nesouhlas není tolerován. Nesouhlas nemůže být vůbec ani brán na vědomí. Děje se to, že s provinilcem vůbec nikdo nediskutuje, aby bylo dosaženo uspokojivého řešení. Místo toho je bez jakýchkoliv průtahů vyloučen z kultivované společnosti. Neexistuje žádný jiný názor, kromě těch, pro něž se rozhodla levice.

V současnosti je pravdou především toto: Levice nám neustále předkládá, jak tolerantní a nekritická je generace mileniálů (tj. lidé zhruba ve věku 15 – 35 let, pozn. překl.), od nichž se má hodně co učit celý svět, který je zaslepený předsudky. Takže se mýlím, když řeknu, že levičáci, a zejména mladší levičáci, jsou netolerantní?

Ve skutečnosti jsme svědky nejméně tolerantní generace. April Kelly-Woessnerová, politoložka na vysoké škole v Elizabethtownu, která zkoumala názory mileniálů, přišla s odhalujícími zjištěními. Pokud budeme posuzovat schopnost být tolerantní podle toho, jak člověk jedná s těmi, s nimiž nesouhlasí – zjevně rozumné měřítko – jsou na tom mileniálové velmi špatně.

Ano, mileniálové mají velkou dávku soucítění s oficiálními skupinami obětí, jejichž případy jsou jim předkládány ve škole a ve filmech. To však není žádná schopnost, že mileniálové s těmito lidmi souhlasí. Ale jak jednají a přemýšlejí o těch, s nimiž nesouhlasí? Občasný pohled na sociální média nebo emocionální výlevy levičáků v univerzitních kampusech skýtá odpověď.

Mimochodem, kdo byl poslední mluvčí levičáků, kterého křikem umlčeli liberálové ve vysokoškolském kampusu?

Odpověď: Nikdo, protože to se nikdy nestává. Pokud by k tomu došlo, můžete se vsadit, že se o tom bude mluvit pořád dokola.

Na druhou stranu levičáci, kteří terorizují své ideologické oponenty, jsou jednoduše věrní mandátu Herberta Marcuse, levičáka z 60. let, který tvrdil, že svoboda projevu musí být omezena v případě antiprogresivních hnutí:

Taková diskriminace by se také uplatňovala na hnutí, která by protestovala proti rozšiřování sociálních právních předpisů pro chudé, slabé a zdravotně postižené. Ve srovnání s nepřátelským odmítáním, že by taková politika odstranila posvátný liberalistický princip rovnosti pro „druhou stranu“, tvrdím, že existují problémy, kdy buď neexistuje žádná „druhá strana“ v jiném, než formalistickém smyslu, nebo kdy je „druhá strana“ prokazatelně „regresivní“ a brání možnému zlepšení podmínek pro život člověka. Tolerovat propagandu nelidskosti ohrožuje nejen cíle liberalismu, ale každé progresivní politické filozofie.

Dokonce i mnohé z toho, co je dnes přijímáno jako konzervatismus, je poznamenáno levičáctvím. To je rozhodně případ neokonzervativců: Umíte si představit, že by Edmund Burke, který je zakladatelem moderního konzervatismu, podporoval myšlenku šířit lidská práva po celém světě vojenskou silou?

Zkuste si popovídat s neokonzervativci o decentralizaci, odtržení či anulování, a uslyšíte přesně stejnou odpověď, jakou mají levičáci ve vysílání MSNBC.

Nyní si dokážu představit, že někdo namítne na mé předchozí tvrzení: Ať už řekneme cokoliv o zločinech a hrůzách levice, nemůžeme přehlížet totalitářství pravice, které se obzvláště projevilo v nacistickém Německu.

Ve skutečnosti byli nacisté levicovou stranou. Německá dělnická strana v Rakousku, předchůdce nacistů, prohlásila v roce 1904: „Jsme svobodymilovná nacionalistická strana, která bojuje energicky proti reakcionářským tendencím, a také proti feudálním, duchovním nebo kapitalistickým privilegiím a všem cizím vlivům.“

Když se strana stala Národně socialistickou německou dělnickou stranou neboli nacistickou stranou, její program zahrnoval následující:

Národně socialistická německá dělnická strana není dělnickou stranou v úzkém slova smyslu: Reprezentuje zájmy všech poctivých pracujících. Je to svobodymilovná a striktně nacionalistická strana, a proto bojuje proti všem reakcionářským trendům, proti církevním, aristokratickým a kapitalistickým privilegiím, a všem cizím vlivům, ale především proti silnému vlivu židovské obchodní mentality ve všech oblastech veřejného života…

Vyžaduje sloučení všech regionů Evropy, obývaných Němci, v demokratickou, sociálně smýšlející německou říši…

Požaduje lidové hlasování pro všechny nejdůležitější zákony v říši, státech a provinciích…

Vyžaduje eliminaci moci židovských bankéřů, kterou mají v obchodní sféře, a vytvoření národních bank s demokratickou správou.

Tento program, jak poznamenal Kuehnelt-Leddihn, „ překypuje duchem levičáctví: Byl demokratický; byl protihabsburský (požadoval zničení dunajské monarchie ve prospěch všeněmeckého programu); byl proti všem nepopulárním menšinám, což je postoj, který je magnetem pro všechny levicové ideologie.“

Levicová posedlost „rovností“ a stejností znamená, že stát se musí vetřít do zaměstnání, financí, vzdělávání, soukromých klubů – prakticky do každého úseku občanské společnosti. Ve jménu rozmanitosti je každá instituce přinucena vypadat stejně jako všechny ostatní.

Levice nemůže být nikdy spokojená, neboť jejím krédem je permanentní revoluce ve službách nedosažitelných cílů, jako je „rovnost“. Lidé s různými dovednostmi a nadáním dosahují různých odměn, což znamená neustálý zásah do občanské společnosti. Navíc rovnost mizí v okamžiku, kdy lidé začnou svobodně vyměňovat peníze za zboží, které si přejí, takže ještě jednou: Stát musí neustále do všeho zasahovat.

Navíc každá generace liberálů podkopává a vysmívá se tomu, co ta předchozí generace považovala za samozřejmé. A revoluce pokračuje dál.

Levičáctví je zkrátka recept na neustálou revoluci, a to výrazně protiliberálního druhu. Nejen, že je protiliberální, ale především je zaměřená proti člověku.

A přesto je v současné době veškerá nenávist směřována k pravici.

Aby bylo jasné, liberálové nejsou nikdy zcela doma ani nalevo, ani napravo, jak je tradičně chápáno. Avšak myšlenka, že obě strany jsou stejně tak strašlivé, nebo že jsou obě srovnatelnou hrozbou pro svobodu, je jen pošetilý a zhoubný nesmysl.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Llewellyn H. Rockwell, ml.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,62 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky