20.11.2017
Kategorie: Společnost

Princip obcházení nepohodlných stran konečně „dostává na frak“!

Sdílejte článek:

ADAM MIKULÁŠEK

Ne jen u nás, ale i v Německu se ukazuje, že tento nedemokratický princip jakýchsi „národních front“ partají, které spolu mluví, a vyšachovávání stran kritických k současnému uspořádání, přestává fungovat.

[ad#textova1]

V Německu logicky zkrachovala jednání o naprosto nesourodé koalici CDU-CSU, FDP a Zelených (tzv. Jamajky), neboť rozumné nápady z řad bavorské CSU či liberální FDP ohledně přitvrzení imigrační politiky nejsou skousnutelné pro německé Zelené ultravítače, kteří naopak chtějí uvolnit pravidla pro slučování rodin migrantů, aby ještě více „kulturně obohatili“ původní německou populaci.

Původní „vyšachovanou“ stranou byla v Německu postkomunistická Die Linke, což se začalo měnit díky posílení protimultikulturní Alternativy pro Německo, která od Die Linke převzala pověstného černého Petra. A v tom je právě ten zádrhel. Kdyby se místo „národní fronty proti AFD“ s touto stranou korektně jednalo a kdyby se více respektovaly výsledky voleb, jež této straně přisoudily třetí místo, viz Rakousko, kde tamější Lidovci naopak s démonizovanými Svobodnými mluví docela hodně…, možná by dnes již Německo vládu mělo.

Patrně nejschůdnější variantou by byla menšinová vláda CDU-CSU + FDP, tolerovaná Alternativou pro Německo, samozřejmě nikoli „zadarmo“, to je přirozené, němečtí Sociální demokraté se totiž dobrovolně rozhodli jít do opozice, neboť pochopili, že „druhé housle“ ve velké koalici s CDU-CSU jim nic dobrého nepřinesly. Jenže k něčemu takovému bude cesta ještě dlouhá a trnitá, vinou právě nesmyslné ostrakizace politických subjektů, jež naprosto zákonnou a demokratickou cestou dostaly významné zastoupení v parlamentu.

Ti, kteří si hrají na „obránce svobody a demokracie“, ať v České republice, v Německu či kdekoli jinde, by si měli uvědomit jedno: buďto nějaká strana porušuje ústavou a zákony předepsaná pravidla, pak tedy nechť ji příslušné orgány k tomu určené zakáží, ale trvalé zahánění legálně působících a demokraticky zvolených stran či hnutí do kouta…, to je ve své podstatě pošlapáním základů demokracie a nastolováním určité formy „tyranie většiny“, nemluvě o vzkazu této „většiny“ voličům ostrakizovaných politických subjektů, že jsou zkrátka „škrtnuti“, demokracie, nedemokracie, že jsou jejich hlasy „demokraticky“ převálcovány a mohou se jít „klouzat“.

Jenže tenhle přístup nemůže trvat věčně. Tzv. tradiční strany si na tento nedemokratický systém zvykly, začaly se čím dál více zbližovat, tradiční levice se v mnohém posunula doprava, tradiční pravice naopak doleva, přibylo tzv. velkých koalic, a voličům už s takovými to „elitami“ začala poprávu docházet trpělivost, neboť místo jejich zájmů začaly „tradiční partaje“ hájit zájmy nadnárodního velkobyznysu, na čemž se, bez ohledu na jejich údajnou „levicovost“ či „pravicovost“, docela dobře shodovaly a shodují. Jak také ne, když to tak dobře „sype“? Peníze jsou přece vždycky až na prvním místě!

Chtěl bych tedy doufat, že obyčejní lidé napříč Evropou i Amerikou necouvnou na půli cesty, a konečně různé ty poválečné politické kartely rozbijí…, třeba právě rozdáním takových „volebních karet“, které silně zkomplikují vytvoření vládních koalic bez alespoň nějaké formy tolerance či „tiché podpory“ od nějaké z dříve opomíjených politických subjektů.

To by totiž demokracii ne jen neohrozilo, ale naopak posílilo. Volič by najednou získal konečně dojem, že s jeho hlasem nebude nakládáno jako s hlasem občana druhé či třetí kategorie, i když „to hodí“ nějaké té partaji, silně kritické či vyhraněné proti současnému politickému či státoprávnímu uspořádání.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Adam Mikulášek

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...