23.10.2018
Kategorie: Společnost

Práva a otroctví

Sdílejte článek:

DOOK

 „My máme právo!“ To je jeden z neustále se opakujících výroků dnešní doby. Každý má přeci právo na důstojný život. Kterému člověku v nouzi byste s čistým svědomím upřeli střechu nad hlavou, teplou přikrývku nebo plný žaludek? Co vám ten člověk udělal, že nechcete, aby byl šťastný? To je, alespoň v mé hlavě, soucitný leč nezměrně zaslepený postoj všech zastánců pozitivních práv.

[ad#textova1]
 .
Vezměme to tedy z trochu jiné perspektivy. Co to znamená mít právo na něco? Valná většina lidí nevidí, nebo nechce vidět, nutnost, která s vyhlášením práva na obdržení zdrojů (ať už jsou to silnice, vzdělání či zdravotnictví) vzniká. Onou nutností je zavedení otroctví. „Otroctví?!“, říkáte si, „Není to trochu… přehnané?“ Není. Pojďme si to rozebrat.
 .
Právo je stav, který by za žádných okolností, s výjimkou toho, když se daný člověk svého práva zřekne, neměl být narušován. Pokud chceme někomu něco dát, musí tomu ale logicky předcházet vytvoření daného zdroje, nebo chcete-li, někdo musí pracovat aby někdo jiný mohl získat. Zatím to zní docela přijatelně, že? Vždyť tak v zásadě funguje charita. Problém nastává ve chvíli, kdy se tyto dva principy spojí. Pakliže člověk postrádá něco, na co má právo a někdo jiný má možnost mu danou věc poskytnout, musí tak učinit, jinak by porušoval právo daného člověka. 
 .
Jestliže říkáme, že každý nemocný člověk má právo na to, aby o něj bylo pečováno říkáme, že každý doktor schopný péče o tohoto člověka se stává jeho otrokem. Stáváme se otroky potřeb ostatních lidí. To, co snad původně poháněla dobrá myšlenka, se změnilo v jeden z mnoha projevů nesvobody, na kterou už jsme tolik přivykli. Neměňme tedy dobrovolnou pomoc, která může skýtat radost a vděk, za otroctví, ze kterého jak víme, nikdy nic dobrého nevzešlo.
 .
[ad#pp-clanek-ctverec]
 .
Autor: Dook
 
Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,28 out of 5)
Loading...