Praha na prahu nejistoty

Hlavní město není v dobré kondici. Je dokonce v tak špatném stavu, že o tom vědí lidé i mimo něj. Infrastruktura chátrá, ulice jsou rozkopané a doprava vázne. Je očividné, že většina jiných měst v Čechách i na Moravě má daleko vstřícnější, modernější a efektivnější radnice. Celou situaci korunuje odcházející primátorka, která svými bizarními výroky i skutky vyvolává černý humor s kapkou beznaděje u Pražanů a lehce přející humor u těch mimopražských. Praha je jediným krajem, kde se bude za několik dní na krajské úrovni volit. Věnujme jí tedy samostatný text.

Co se vlastně v Praze stalo?

Praze už čtyři roky vládne hnutí ANO, doplněné o ČSSD a trojkoalici Zelených, KDU-ČSL a STANu. Volným radikálem je „utržený“ lidovec, poslanec a starosta Prahy 7 Čižinský, který se sice tváří opozičně, svým hlasem ale Krnáčovou a její tým po celou dobu drží u moci. A co tedy tato koalice nezvládá?

Stručně řečeno, nesourodá pětikoalice je paralyzována sama sebou. Mezi „betonářskou lobby“ v ČSSD a Zelenými, kteří by nejraději všechny silnice Prahy proměnili na záhonky (pozn.: jde o satirickou hyperbolu), nastává pat. Hnutí ANO, které slibovalo „tým profíků na Magistrátu“, bezmocně vlaje mezi nimi a neřeší prakticky nic. Pražské okruhy nejsou, metro se nestaví, na letiště se jezdí přeplněným linkovým autobusem. Město má „smart“ projekty, ale informace o výlukách se píší fixou na papír ledabyle pověšený na stanicích. Polovina mostů je v havarijním stavu a když se jeden ucpe, pocítí to půl města.

Každý z radních může mít dobré úmysly, nedokáže je ale prosadit. Primátorka a její lidé nezvládli dát městu konkrétní směr. Praha proto přešlapuje, neinvestuje, nerozvíjí se a nahromaděné peníze pomalu projídá. Počet úředníků roste, náklady s nimi. Ale nic nového ani užitečného se neprosadilo, natož aby to stálo. Cena bytů i mimo centrum překročila 100.000,- korun za čtvereční metr.

Existuje řešení?

Průzkumy před volbami opatrně sdělují, že se o vládu nad Prahou střetne 5 větších subjektů: o první místo bojují Piráti, ODS a ANO, zajímavé šance má i již zmíněný Jan Čižinský (Praha sobě) a pozoruhodná koalice pěti stran nazvaná Spojené síly (zkratku SS nepoužívá). Byla to právě TOP 09, která se domluvila se STAN, lidovci, Evropskými demokraty a LESem Martina Bursíka, aby vytvořila tento opticky mohutný blok. Nejaktivnější strany stávající koalice, ČSSD a Zelení, kandidují samostatně a hrozí jim odchod do bezvýznamnosti.

Programy všech stran jsou tak obecné, že je teoreticky možná koalice každého s každým. Horší je to ovšem s „politickým příběhem“, který některé ze stran do kampaně nesou. Nemá význam líčit jej kus po kuse, ale hodně kandidátů a stran se dopředu vymezilo proti ostatním; koalici odmítají. Pokud by všichni své hrozby vzali vážně, žádná koalice nevznikne.

Nejrealističtějším, ale možná i nejnebezpečnějším scénářem, je spojení Pirátů, hnutí Praha sobě a takzvaných Spojených sil. Ve svém důsledku by to ale znamenalo, že namísto pěti stran povládne hlavnímu městu hned sedm subjektů, navíc podobně nesourodých. Jedním ze dvou lídrů Spojených sil je navíc Hana Marvanová. Pamětníci si vybaví, že byla jedním z hlavních aktérů takzvané Čtyřkoalice, která měla do parlamentu kandidovat v roce 2002. I ona vydatně přispěla k jejímu rozkladu, kdy se z favorita voleb stal přívěšek špidlovské a pak i paroubkovské ČSSD. Zvládla-li rozklížit čtyřkoalici, mezi sedmi subjekty to jistě půjde i rychleji.

ODS a ANO si v předvolebním klání tak trochu „zbyly“, ačkoliv mezi nimi žádné silné pojítko není, spíše naopak. Nelze proto čekat, že si snadno padnou do náruče; navíc asi nebudou mít dost hlasů pro sestavení většiny. Přitom ODS bojuje o svou původní baštu, kterou Praha vždycky byla. A ze stejného důvodu nasazuje Andrej Babiš vše, co má, aby svého nového kandidáta na primátora Pražanům vnutil. I jemu dochází, co vše je v sázce.

Problém hlavního města je celkový počet stran a nadmíra ambicí jejich kandidátů. Existuje vžitý omyl, že stability se dosáhne, budou-li se jednotlivé strany integrovat a spolupracovat. Ve skutečnosti se ovšem musejí spojovat programy a jejich voliči, ne značky, funkcionáři a jejich partaje. Dokud lidem v hlavním městě nedojde, že hlavním nedostatkem v řízení města je dosavadní chaos a fragmentace, situace se nezlepší. Lze si tak vypůjčit a pozměnit heslo favorizovaných Pirátů a říci: Praha je zase na prahu nejistoty.