25.3.2020
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Postní doba je plná nových nadějí a výzev

Sdílejte článek:

PAVEL VESELÝ

#Pavel VeselyJe zcela jasné a důležité dbát nařízení těch, kteří se nás snaží chránit. Přesto: Letošní doba postní je plná paradoxů. Je nám řečeno, že jsme si blízko tím, že jsme si dál a máme úctu k druhému, když ho vlastně vůbec nevidíme. Musíme riziko, že jeden nakazí druhého, omezit tak, jak je to jen možné. Při tom je třeba vsadit především na jedno – omezení veřejného života. Je to těžký paradox- chceme být blízko, ale nyní správné přesně opačné chování. A my přece musíme dělat to, co je správné, protože tak to bylo řečeno.

A jak ve své promluvě řekl jistý teolog, že jsou prázdné kostely, vždyť i muslimové se letos museli vzdát své cesty k nejposvátnějšímu místu. Tak asi, co křesťanství. Ani komunistům se nepodařilo zavřít všechny kostely. Viru se to podařilo. Kostely jsme si ze strachu zavřeli sami. Nejsem si jist, jestli veškeré vynaložené desinfekční prostředky budou stačit k očistě ČR, Evropy nebo světa. Hlavní proces je v nás. Někteří epidemiologové mluví o tom, že je potřeba získat také ve svém organismu protilátky a nastartovat náš imunitní systém, aby se sám dokázal bránit. Viry a bakterie s námi byly, jsou a budou. Je potřeba se s nimi naučit žít a být proti nim imunní a najít protilátky a imunitu v našem sterilním světě jediné pravdy. Letošní doba postní nás učí, že si nemůžeme nechat vzít v sobě víru v Boha navzdory zavřeným kostelům a udržet si společenství, které je základ duchovní pomoci druhým. I kdyby bylo přechodně jen virtuální. Pomoci opravdu potřebným, nakaženým koronavirem, ale také onkologickým pacientům i jinak těžce nemocným pacientům. Modleme se za lékaře a sestřičky, kteří jsou v první linii v boji a na které spoléháme. Navzdory naší odloučenosti. Každá epidemie v dějinách pomine. A doba post-korono-epidemická bude ještě složitější než dnes. Znovu najít důvěru člověka k člověku a k Italům a Číňanům. I to jsou lidé. I to jsou národy, které byly postiženy. Přejme si v dnešní době postní, abychom se nenechali ovlivnit paradoxy….

Je doba postní a blíží se velká radost. Vzkříšení Ježíše Krista. Ti, kdo věřící nejsou, věřte, že epidemie pomine a nastane vzkříšení. Nastane znovu normální život. Važme si normálního života. Spoléháme na naše zdravotníky, na naše policisty, vojáky, hasiče a všechny, kteří nás chrání. Spoléháme na naše kněze, kteří pečují o naše duše. Spoléháme na naše učitele a mnohé další. Spoléháme jeden na druhého. Spoléhejme se jeden na druhého. Spoléháte se i na nás politiky a my uděláme vše, abychom vás nezklamali. S velkou pokorou a úctou k životu, ke zdraví. K vám. Buďme si navzájem oporou. My vám, ale i vy nám. Jen tak to může dokázat. A dějiny vědí, že to zase dokážeme. Dávejme na sebe pozor.

Postní doba, kterou prožíváme, je časem pokání, ale také naděje, protože zmrtvýchvstalý Kristus nás vysvobodil z otroctví hříchu. Pro ty, kdo nevěří odpuštění chyb. A poučení se z nich. Cesta obrácení však vyžaduje naši spoluúčast, protože „do ráje se nejezdí v kočáře”, citoval v minulosti papež František aforismus kapucínského bratra sv. Kryšpína z Viterba, který si osvojili další světci (Don Bosko) a který vstoupil mezi italská rčení. Italové o tom dnes vědí své, bohužel velmi těžce.

Papež František 1.3.2017 řekl : „Půst je dobou kladení odporu. Odporu proti dýchavičnosti ducha zamořeného lhostejností, ledabylým chápáním druhého jako toho, do něhož mi nic není, a každým pokusem o zlehčování života zejména těch, kdo na svém těle nesou tíži mnohé povrchnosti. Postní doba je odporem proti toxickému znečišťování prázdnými a nesmyslnými slovy, neomalenou a unáhlenou kritikou, zjednodušujícími analýzami, které nejsou s to dobrat se složitosti lidských problémů, zejména těch nejvíce trpících lidí. Půst je dobou odporu. Odporu proti dýchavičné modlitbě, která uklidňuje naše svědomí, proti almužně, která nás naplňuje zadostiučiněním, a proti postění, které skýtá pocit uspokojení. Půst je dobou kladení odporu proti dýchavičnosti rodící se z intimismu, který vyobcovává, nechce dosáhnout Boha a odtahuje se od Kristových ran, které jsou přítomny v ranách Jeho bratří; tedy z takové spirituality, která redukuje víru na kulturu ghetta a vyobcovávání.“ Jak blízká a přesná jsou papežova slova na dnešní situaci a dobu. Možná by stálo si v těchto dnech znovu uvědomit, že „Pomni člověče, prach jsi a v prach se obrátíš“. Stejně jako ti, co jsou nejvyšší a shromažďují především ocenění na této zemi, budou poté těmi nejposlednějšími a obráceně. Ale kdo na to myslí.

Prach si a v prach se obrátíš. Měj úctu k životu svému i ostatních. V záplavě pomoci různým skupinám se dnes velmi málo mluví o pomoci lidem po rakovině. Slyšel jsem i názor, který je však velmi rozšířený, že není znám člověk, který by se z rakoviny vyléčil. A přesto je takových hodně, a pokud nemají štěstí na své partnery, někdy se znovu nemoc vrátí. A pak mají pravdu ti, kteří říkají výše uvedené.
Pokora a vzájemná úcta v dnešní atomizované společnosti, kdy je především uznávaná síla jedince místo vzájemné spolupráce jedinců, je hodně na ústupu. V prach si a v prach se obrátíš, bychom měli mít na paměti i mimo dobu postní. I v době vrcholících volebních kampaní, ať již jsme křesťany nebo ateisty. Pokud si totiž tuto základní věc neuvědomíme a budeme ji jen skrývat za hesla o lepším cokoli, vždy to bude nakonec jen prázdná a nic neříkající fráze, kterých je náš svět plný. Ve vší pokoře a úctě.

Svoboda je jasná. Je základním atributem společnosti. Každý si může se svým životem svobodně v mezích zákona naložit, jak uzná za vhodné. Volnost, která je bezbřehá a je modlou přehnaného liberalismu, však končí v momentě, když zasahuje do svobody někoho jiného. V té chvíli záleží na tom, kdo má větší klacek, aby tu svoji „svobodu“ uhájil i za cenu zničení protivníka. Situace, jak stvořená pro diktaturu a diktátora, který při zneužití slova pokora se obětuje za ostatní a v rámci svých cílů obětuje ostatní pro svůj vlastní prospěch. Dějiny i ty velmi blízké nám ukazují takových situací mnoho. Zvláště pak době, kdy nastává změna epochy. Nezapomeňme však, že lidská svoboda a demokracie jsou základními a nedělitelnými právy člověka. Pro odpovědnost k sobě, ale i druhým.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 3,56 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Trochu jiná bublina

    JINDŘICH KULHAVÝ Jak může vypadat setkání se starými přáteli, které jste třeba 2 roky neviděli a kdysi jste spolu