Pomluvy Trumpa pokračují aneb od nositele Nobelovy ceny za mír Obamovi k “idiotovi” Trumpovi

Lidovky.cz pokračují v opisování z levicových amerických médií The New York Times a dalších. Tentokrát se jedná o novou „bombu“ mezi všemi podobnými „bombami“. Za novou knihou o Donaldu Trumpovi stojí totiž novinář Robert Woodward, jenž stál za odhalením aféry Watergate.

Pětasedmdesátiletý Woodward v nové knize Fear: Trump in the White House (Strach: Trump v Bílém domě) na základě rozhovorů s bývalými i současnými zaměstnanci Trumpovy administrativy, vesměs vypovídajícími pod podmínkou anonymity, i oficiálních vládních dokumentů líčí znepokojivou atmosféru v Bílém domě.

„Je to idiot. Nemá smysl se ho snažit o čemkoliv přesvědčit. Je úplně mimo,“ pronesl podle Woodwardových zdrojů na konto prezidenta při jedné ze schůzek v užším kruhu někdejší personální šéf Bílého domu John Kelly. „Je to Kocourkov. Ani nevím, proč tu jsme. Tohle je nejhorší práce, jakou jsem kdy dělal,“ dodal. Bývalý personální šéf Bílého domu John Kelly. Kelly popřel, že by kdy něco takového řekl. Stejně tak se od citací v knize distancoval Trumpův bývalý právník John Dowd. Ten měl údajně prezidentovi poradit, aby při vyšetřování ruských vazeb v jeho volebním štábu raději vůbec nevypovídal poté, co si s ním měl zkoušet výslech nanečisto. Jinak by podle něj Trump skončil ve vězeňském mundúru.

Jedna z pasáží také popisuje, jak bývalý ekonomický poradce prezidenta a bývalý šéf amerického finančního kolosu Goldman Salchs Gary Cohn dokonce z pracovního stolu Trumpovi preventivně ukradl klíčový dokument. Jediným podpisem by totiž prezident vyvázal Spojené státy z obchodní dohody s Jižní Koreou, což by mělo dalekosáhlé dopady i na bezpečnost na celém Korejském poloostrově. Totéž podle knihy několikrát udělal i bývalý personální tajemník Rob Porter. Velkou část pracovní doby prý trávil tím, že se snažil Trumpa držet dál od podobně zhoubných nápadů.

Co k výše uvedenému říci? Na rozdíl od autorky článku Ivany Milenkovičové mám také jasno, ne však v tom, jaký je Trump idiot, ale jak levicová, tak zvaná liberální média, dodnes nezkousla, že jejich předvolební kampaň ve prospěch Hillary Clintonové skončila fiaskem.

V Bílém domě zcela jistě pracují desítky lidí, kteří volili Clintonovou. Jejich informace „z první ruky“, co se uvnitř Bílého domu děje, jsou nejspíše hlavní informační náplní knihy. Pokud „uznávaný novinář“ cituje, co o Trumpovi řekl někdo z okolí prezidenta, a ti pánové to vzápětí popřou, nelze takové informace vůbec brát jako relevantní. Směšné jsou i údajné „krádeže“ z pracovního stolu, kterých se měli dopustit bývalí zaměstnanci, aby „zabránili dalekosáhlým škodám“.

O tom, že celá levicová alias liberální Amerika považuje Trumpa za neschopného idiota vést USA, byla i celá předvolební kampaň. V tom není nic objevného, natož třaskavého. Je to jen další pokus přesvědčit přesvědčené o tom, že Trump je inteligencí na úrovni dítěte. Velkou odezvu tato kniha najde u těch, co to o Trumpovi už dávno vědí.

Existuje však ještě jedna možnost. Porovnat působení Trumpa za rok a půl s tím, co za rok a půl udělal jeho předchůdce Barack Obama.

Barack Obama po nástupu do funkce prezidenta slíbil ukončení vojenského angažmá v Iráku. Pronesl na toto téma několik projevů a byl za to Nobelovým výborem odměněn udělením Nobelovy ceny za mír. Obama svou vizi o uspořádání světa přednesl dokonce v Praze. Přesto i tehdejší média poukazovala na názory těch, kteří udělení Nobelovy ceny pro Obamu považovali za velmi předčasné. V roce 2010 se Obama sešel v Praze s tehdejším ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem a podepsal s ním dohodu START o snížení počtu jaderných zbraní. To by mohly být impozantní výsledky, nebýt toho, že po skončení mandátu Medveděva a návratu Vladimira Putina do prezidentské funkce v Rusku se vztahy s Ruskem dostaly do hluboké krize, a nejen kvůli okupaci Krymu. V prvních dvou letech prezidentského mandátu Obamy bylo připraveno i stažení amerických jednotek z Iráku. Po odchodu Američanů se stal Irák „rodištěm“ Islámského státu, s nímž pak Obama „bojoval“ během svého druhého funkčního období. A nutno dodat, že neúspěšně.

Donald Trump začal po volbách realizovat svůj program, který byl veden pod jednoduchým sloganem Amerika na prvním místě. Prosadil v Kongresu snížení daní, které bývá porovnáváno s daňovou reformou Ronalda Reagana. Díky odporu nedávno zesnulého Johna McCaina se Trumpovi a republikánům nepodařilo odstranit zdravotní reformu Obamy ( Obamacare) a její demontáž bude záviset na výsledku letošních voleb do Kongresu. Během několik měsíců intenzivního bombardování pozic Islámského státu americkými letadly v Iráku (což Obama odmítal z důvodu ochrany civilistů) byl poražen IS i v Iráku. Teprve použití podobné vojenské techniky a taktiky, jakou použilo Rusko v Sýrii, byl IS poražen i v Iráku.

Trump vypověděl několik mezinárodních obchodních dohod, mimo jiné i dohodu o volném obchodu mezi Kanadou, USA a Mexikem. Dosáhl nové dohody s Mexikem a nyní se jedná s Kanadou, která se na podmínky vyjednané Trumpem s Mexikem zdráhá přistoupit. Jednání stále pokračují. Trump zavedl cla na dovoz hliníku a oceli do USA, následně je ještě zdvojnásobil pro Turecko a turecká měna kolabuje. Mimo jiné jde o to, že Turecko zadržuje amerického občana z důvodu jeho údajné podpory „terorismu“ proti současnému tureckému prezidentovi. Trump nařídil i přesun amerického velvyslanectví v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma a vztahy s Izraelem povýšil na výsadní v tomto teritoriu. Zredukoval až k nule pomoc palestinským uprchlíkům, protože podle jeho názoru tato pomoc neodpovídala zájmu USA a byla zneužívána teroristickou organizací Hamás. Trump uvalil na Rusko daleko tvrdší sankce než Obama z důvodu toho, že Rusko podle něj zorganizovalo útok na Sergeje Skripala a jeho dceru. Setkal se s vládcem Severní Koreje Kimem a prezidentem Ruska Putinem.

Zásadní rozdíl mezi Obamou a Trumpem je v tom, že zatímco Obama vystupoval jako spasitel celého světa, Trump dělá „přízemní“ politiku, kterou považuje za prospěšnou pro svou zemi. Trump je dokonce jakýmsi logickým vyústěním éry Baracka Obamy. Velká slova a ideály nestačily na Trumpovu argumentaci o tom, že USA budou v jeho pohledu vždy na prvním místě.