Panoptikum

Jak trestuhodné. Ovšem pirát Peksa už ve své kritice nedodává, že v lednu a únoru se u nás, na rozdíl od Číny, žádný koronavirus nevyskytoval a naše politická scéna, včetně piráta Peksy, se částečně zabývala bojem proti dezinformacím, popírajícím ten jediný správný názor, částečně bojem proti předsudečné nenávisti, opozici zase zajímalo udávání nesnesitelného předsedy vlády ve věci jeho střetu zájmů do Brusele, a jmenovitě Piráty ústy i činy svého pražského primátora přejmenovávání ulic, případně podpora bourání ideově nesprávných soch a budování soch ideově jedině správných.

Pokud se týkalo koronaviru, sledovala naše politická scéna jak vládní, tak opoziční, dění v Číně s nedůvěřivým zájmem a starala se hlavně o to, aby lidu obecnému vysvětlila buď to, že Čína přehání, protože jde o zanedbatelnou chřipčičku, se kterou si neví komunistické, tudíž automaticky špatné zdravotnictví  Číny rady, a nebo o těžký průšvih, který komunistické, tudíž automaticky špatné vedení Číny bagatelizuje a jehož průběh a následky zatajuje. Nějaká starost o zdravotnický materiál nebyla na pořadu dne, protože nás se to přece netýká.

A jen tak mimochodem, promiňte, ale kdybych nějakým božím nedopatřením žila v Číně a v mých domovských Čechách řádila šílená nákaza, též bych se snažila skupováním dostupného zdravotnického materiálu v bezpečné zemi pomoci své  rodině, známým, spoluobčanům v zemi ohrožené.

Nějaké vykupování roušek a respirátorů Číňany v Čechách má tedy naprosto logické odůvodnění, logičtější než nějaké konspirační plánované budoucí ohrožení Čechů, Moravanů a Slezanů ze strany čínských nákupčích.  V lednu a únoru snad ani pirát Peksa nepředpokládal, že za  měsíc budou u nás ochranné pomůcky šeredně nedostatkovým a šeredně žádaným zbožím. Ona ta časová posloupnost je potvora, vážení.

Ovšem nyní se to už obecně ví, a proto je snadné, žádoucí a lidu a národu prospěšné obvinit vládu, že před těmi dvěma měsíci rázně nezakročila, nezašlapala do prachu jednu z nejposvátnějších evropských hodnot – volný trh – a nezakázala občanům se šikmýma očima veškerý nákup zdravotnického zboží. Chudák Okamura, ani paralen by, k velké radosti demobloku, nedostal.  A pirát Peksa by nebyl jasnovidným hrdinou.

Další panoptikální postavou je jakási umělkyně. Pazderková. Bohužel, jsem venkovská, stará a koronavirem ohrožená, takže mi poněkud uniká, že bych tuto umělkyni někdy zaregistrovala, ale to je samozřejmě mojí trestuhodnou nevzdělaností. A také tím, že se nedívám na ČT, i když jí tedy bohužel platím. Umělkyně Pazderková se nechala slyšet, že chce, aby se o ní vláda postarala. Umělkyně kvůli nouzovému stavu či karanténě, kterou vyhlásila vláda, nemůže naplňovat své umělecké poslání a oblažovat veřejnost svým uměním,  tudíž má v peněžence průvan. Co na tom, že zákaz shromažďování platí nikoliv kvůli zvůli vlády, jen tak, prostě si lidem zakážeme se srocovat, ale kvůli zdraví občanů, tedy i zdraví umělkyně Pazderkové  zabráněním šíření té zanedbatelné chřipčičky, co na tom, že jiní, třeba drobní živnostníci, jsou na tom daleko a daleko hůř, umělkyně Pazderková v tom má jasno. Za její nesnesitelnou životní situaci může vláda, tak ať vláda nechá všeho a kouká se o ní postarat. Tak, hoši a dívky, kdo z vás si jí vezme domů?

A zatím poslední panoptikální zjev je pro mě bývalý politik Macek. Obávám se, že bývalý politik Macek, vzhledem ke svému seniorskému věku, zblbnul už úplně.  Hlásá přírodní pohled. Na koronavirus. Jinými slovy, snad parafrázuji přesně a objektivně – kašleme na prevenci, stačí běžná hygiena, staří a nemocní přirozeně vymřou, protože příroda a protože by někdy umřeli stejně, takhle to bude rychlejší, pro ně pohodlnější, ulehčíme jim to nějakou tou euthanazií, stát ušetří na výdajích a ti nemocní si ušetří problémy a bolesti, které by jinak mohli někdy v budoucnu mít.  Koronavirus se na gerontech vyřádí a mladé zdravé jádro vyjde posílené, zocelené a vůbec všeobecně kráčející směle k zářným zítřkům, ať už to bude znamenat cokoliv, že.

Svým způsobem je uvažování bývalého politika Macka logické.  Ostatně stejně jako by byly logické úvahy o tom, že vyhubením lidstva by si lidstvo ušetřilo spoustu problémů s jídlem, surovinami, přemnožením atd.. Jenže, člověk, tedy v tomto případě alespoň já, je tvor sobecký. A chce si, možná i včetně geronta a bývalého politika Macka, ještě něco užít, i když je starý a chorý. A já, i když je mi dvaašedesát a mám astma, zrovna netoužím po tom přizpůsobit se výběru přírody a geronta a bývalého politika Macka. S léčbou tu mohu být ještě aspoň snad deset let /pokud mě neporazí auto či nezabije v létě blesk/ a úspěšně za své dosud odváděné a dříve odvedené daně ujídat těm mladým a nadějným chlebíčka. A s chutí. Nevím, proč bych se, přesto že jsem začínajícím gerontem a osobou chorou, měla nechat v rámci prostého přírodního výběru v případě nakažení koronavirem bezbolestně uspat a ušetřit si tak bolestivé umírání někdy v pánbůh dej daleké budoucnosti. Protože Macek?

Něčemu takovému se, přátelé i nepřátelé, říká eugenika. A hádejte, kdo, tedy kromě jiných, méně nápadných, ji uvedl do brutální praxe?

Závěr?  Žádný není. Je to moje soukromě zakládané a vedené panoptikum. Takové cynické veselí. Nebo cynický smutek. Jací jsme a jací umíme být. A jací možná ještě budeme. Včetně mě.

Ostatně, hoď kamenem, kdož´si bez viny.