Proč platíme za falešnou demokratizaci ruského plynu?

MICHAL MALÝ

Evropa si zakázala levný ruský plyn a slaví, jak se odstřihla od Kremlu. Ve skutečnosti ho ale kupuje dál. Jen přes Turecko, šestkrát až desetkrát dráž. Zatímco americký odběratel platí za plyn 8 eur za megawatthodinu, český platí 86.

Ekonom Lukáš Kovanda bije na poplach: Za vaše účty může Brusel i Washington

Brusel si energetickou past nastražil sám, Washington na ní teď vydělává stovky procent na každém tankeru. A do toho přeplácíme ruský plyn, který se k nám oklikou stále dostává – jen přes Turecko, mnohonásobně dráž a s pokryteckou nálepkou „zdemokratizovaný“.

Proč platíme za falešnou demokratizaci ruského plynu?

EU má obří problém. Ceny plynu na evropském trhu jsou extrémně vysoké a dlouhodobě ohrožují konkurenceschopnost průmyslu. Plyn, ze kterého se vyrábí i elektřina, přitom drží nad vodou německé, italské i české továrny a domácnosti. Evropské ceny plynu na burze TTF v poslední době opět výrazně vzrostly a drží se vysoko nad dlouhodobými průměry. V EU je tak cena plynu i několikanásobně vyšší než v USA. Ekonom Lukáš Kovanda popsal, kdo za tento stav nese hlavní odpovědnost.

Amerika inkasuje, Evropa platí. Obří marže na každém tankeru

Na prvním místě Kovanda zmiňuje geopolitické napětí na Blízkém východě, které v uplynulém období destabilizovalo klíčové námořní trasy. V důsledku konfliktů se ochromil Hormuzský průliv, přes který proudí zásadní objemy ropy, ale především zkapalněného zemního plynu (LNG) z Perského zálivu do celého světa, zejména do Asie.

A když nemají asijští tygři, jako je Jižní Korea nebo Japonsko, dostatek plynu z Blízkého východu, jsou nuceni přeplácet dodávky zkapalněného plynu z USA. V tu chvíli se projevuje neúprosná ruka trhu. Pokud je komodity nedostatek, získá ji ten, kdo nabídne víc. Vzhledem k tomu, že EU výrazně omezila přímé potrubní dodávky z Ruska, musí o volné tankery s LNG soupeřit v globální aukci právě s Asií.

Evropská unie je dnes závislá na námořních dodávkách LNG více než kdykoliv v historii. A právě tyto marginální dodávky určují celkovou cenu na trhu. Plyn ze zámoří tak skrze burzu diktuje i cenu norského či alžírského plynu, přestože jejich těžební náklady jsou výrazně nižší. Američtí producenti jsou teď pány situace, protože mohou své přebytky flexibilně směřovat tam, kde se platí nejvíc.

Zde se jasně ukazuje, jak silně Evropu zasahuje blokáda Hormuzu. Skrze tento průliv totiž dříve proudila drtivá většina katarského LNG do Asie. Když tato trasa kolabuje, asijské země nemají kde brát a obracejí se s obřími finančními nabídkami na Spojené státy, což šroubuje ceny nahoru pro všechny.

Henry Hub vs. TTF – rozevřené nůžky, které živí Norsko

Tím, že je Evropa v přetahované o volné lodě s LNG nucena platit vysoké desítky eur za megawatthodinu, se ustavuje rekordní velkoobchodní cena na referenční nizozemské burze TTF. A tato burza dnes určuje cenu pro celý evropský kontinent.

Dodavatelé z Norska nebo Alžírska už dávno neprodávají za fixní historické ceny. Dlouhodobé kontrakty se transformovaly a jsou úzce navázané právě na index TTF. Výsledný vzorec pro evropské odběratele je většinou definován jako aktuální cena na TTF plus přirážka za dopravu.

Takže když se cena na TTF kvůli licitaci mezi Evropou a Asií vyšplhá na vysoké hodnoty, automaticky na stejnou úroveň vyskočí i cena norského potrubního plynu. Ne že by si ji Norové svévolně zvedli ze dne na den – zvedne jim ji samotný burzovní mechanismus.

Skutečným vítězem tak není ten, kdo cenu uměle navyšuje na burze. Vítězem je ten, kdo má nízké náklady na těžbu a prodává za závěrnou cenu trhu, která reflektuje globální paniku. Tento masivní rozdíl, kterému ekonomové říkají inframarginální renta, pak z velké části končí v norském státním rozpočtu díky tamnímu extrémnímu zdanění ropného a plynárenského sektoru.

Pokud máte vysoké účty za energie, je to důsledek nefunkční globální architektury a geopolitických konfliktů, které sebraly Asii katarský plyn a donutily ji přeplácet Američany. Tato celosvětová panika se pak přes burzu TTF propisuje do účtů v Evropě – i za plyn, který fyzicky z Ameriky vůbec nepochází.

Bruselská past, kterou jsme si nastražili sami

Za vysoké ceny však můžeme „poděkovat“ také politice Evropské unie. Ne snad proto, že by si unijní lídři nedokázali „nakreslit“ nová ložiska – zásoby plynu buď geologicky máte, nebo ne. Problém je v tom, že Evropa dobrovolně tlumila vlastní těžební kapacity a k tržní ceně navíc nabalila tvrdé politické regulace. Obří nizozemské pole Groningen bylo předčasně uzavřeno kvůli rizikům mikrozemětřesení, těžba v Severním moři klesá a komerční rozvoj břidlicového plynu si unijní státy fakticky zakázaly. Výsledkem je stoprocentní závislost na drahém dovozu.

Jak se vlastně skládá vaše koncové vyúčtování? Má dvě hlavní složky.

První je tržní, tvořící zhruba 70 až 80 % celkové ceny. Zde dominuje velkoobchodní burza (pražská PXE či nizozemská TTF), kde se potrubní plyn prodává za ceny odvozené od drahého LNG. Tuto složku ovlivňuje počasí, naplněnost zásobníků, kapacita infrastruktury a geopolitická rizika. A samozřejmě marže samotných obchodníků.

Druhou část, tvořící zbylých 20 až 30 %, každoročně pevně stanovuje Energetický regulační úřad (ERÚ). Jde o platby za distribuci, poplatky operátorovi trhu OTE a fixní platby za plynoměr. K tomu se připočítává DPH a ekologická daň.A právě do této oblasti unijní politika implantovala další nákladové patro.

V prvním patře funguje systém EU ETS – emisní povolenky, které platí průmysl a energetika. Když cena povolenky vzroste, zdraží se teplo z tepláren i průmyslová výroba. Druhým krokem je náběh nového systému EU ETS 2, který se zaměřuje na vytápění budov a silniční dopravu. Dodavatelé paliv a plynu pro domácnosti se již nyní musí na tento systém připravovat, přičemž ostrý start plateb se nezadržitelně blíží. Veškeré tyto vícenáklady na nákup povolenek dodavatelé plně promítnou do koncových cen za každou propálenou MWh.

Evropa se tak dostala do pasti vlastní vinou. Ne že by neměla zdroje. Disponovala obřím pevninským ložiskem Groningen v Nizozemsku, které odstavila. Měla potenciál v břidlicovém plynu v Polsku, Německu či Francii, ale zablokovala ho legislativními moratorii na frakování. A k tomu Německo v uplynulých letech definitivně odstavilo své jaderné elektrárny, které mohly vyrábět elektřinu bez nutnosti pálit plyn.

Nebýt těchto kroků, nemusela by unijní ekonomika v panice přeplácet každou loď s LNG na světovém trhu. A nemusela by k tržní ceně uměle přidávat emisní přirážky. Když byl plyn levnější, průmysl jím nahrazoval uhlí, což emise snižovalo přirozeně. Jakmile se však povolenky z ETS 2 naplno promítnou do účtů domácností, stane se z nich čistě administrativní přirážka na každém odběrném místě. To už nemá s volným trhem nic společného, je to politické navýšení burzovní ceny.

To jsou fatální strategické chyby, které unijní energetika v uplynulé dekádě udělala, jak potvrzuje Kovanda. Evropa si zakázala rozvíjet a využívat vlastní alternativy a k tomu si naordinovala emisní systém, který plyn prodražuje hned dvakrát – poprvé skrze vyvolaný nedostatek na burze, podruhé skrze povinné nákupy povolenek.

Sankce na papíře, ruský plyn v reálu. A jeho falešná demokratizace

Právě zde narážíme na největší paradox současné krize. Tvrdé sankční balíčky měly ekonomicky zasáhnout Moskvu, ale v realitě drtivě dopadají na evropské spotřebitele. Evropa trpí chronickým nedostatkem levné energie, a přesto tlačí na úplný konec dovozu ruského plynu včetně LNG. Rusko přitom celosvětově kontroluje významný podíl na trhu se zkapalněným plynem. Pokud tyto molekuly z evropského trhu administrativně vymažeme v době, kdy kvůli blízkovýchodní krizi kolabují trasy z Kataru, cena logicky opět vystřelí vzhůru.

Kdo na tomto stavu nejvíce profituje? Američtí exportéři, kteří na každém tankeru směřujícím do Evropy realizují pohádkové zisky. Evropský průmysl platí násobky toho co americký, přičemž politická reprezentace to často vydává za nutnou daň za solidaritu a energetickou nezávislost. Ve skutečnosti sledujeme masivní transfer bohatství z Evropy do zámoří a do Skandinávie.
A v čem spočívá ona pověstná „falešná demokratizace“?

Přes plynovod TurkStream, který vede po dně Černého moře z Ruska do Turecka, dál proudí obrovské objemy plynu směrem do střední Evropy, zejména přes Maďarsko a Slovensko. Evropa sice deklaruje odchod od ruských energií, v reálu však tento plyn spotřebováváme dál. Pouze se v Turecku formálně přeznačí a unijní státy ho nakupují za dramaticky vyšší burzovní ceny.

Mechanismus je prostý: Rusko prodává plyn Turecku na základě dlouhodobých kontraktů za relativně nízké ceny. Turecko tento plyn následně přeprodává do EU za aktuální vysoké ceny na burze TTF. Fyzická molekula plynu je prokazatelně ruská, ale razítko na papíře je turecké. Do evropských statistik tak komodita vstupuje jako „turecký plyn“. Obří marže zůstává v Ankaře, tranzitní poplatky inkasuje Balkán a výslednou burzovní přirážku realizují globální obchodníci. My tak v Česku či jinde v EU platíme za ruský plyn s tureckou vlajkou cenu, jako by šlo o luxusní zkapalněný plyn z Texasu.

Hormuz – pojistka, která může vybuchnout. Šachová partie Íránu

Celá situace na energetických trzích hrozí dalším vyostřením, protože Írán rozehrává cynickou geopolitickou šachovou partii. Renomované zpravodajské agentury upozorňují, že Teherán tyto kroky strategicky časuje s ohledem na politický kalendář v USA, zejména s cílem destabilizovat světové trhy a ovlivnit nálady amerických voličů před klíčovými podzimními volbami.

Írán zavedl novou agresivní taktiku zaměřenou na komerční plavidla proplouvající Hormuzským průlivem. Cílem je udržet ceny ropy a plynu na uměle vysokých úrovních a tím dostat pod tlak americkou administrativu, což potvrzují i zdroje z blízkosti íránského vedení.

Zástupci Teheránu sice odmítají specifikovat přesné detaily své nové vojenské strategie, otevřeně však přiznávají, že vůči lodím, které podle nich porušují námořní pravidla, nasazují odlišné útočné postupy. To vedlo k prudkému nárůstu incidentů. Tato eskalace byla schválena na nejvyšších patrech tamního teokratického režimu.

Představitelé západních armádních složek potvrzují, že Írán zásadně změnil taktiku poté, co byly v regionu eliminovány jeho pokročilé radarové kapacity. Íránské revoluční gardy nyní k vyhledávání a identifikaci cílů – včetně plavidel mezinárodní koalice – využívají rojovou taktiku malých rychlých člunů s neozbrojenými pozorovateli.

Podle nezávislých satelitních a námořních dat dosáhl počet útoků na civilní nákladní lodě v průlivu kritických hodnot. Bezpečnostní analýzy a hlášení organizace UKMTO, která monitoruje námořní obchod pod patronátem britského námořnictva, ukazují, že v oblasti dochází k neustálým incidentům, včetně nasazení kamikadze dronů proti tankerům.

Íránské diplomatické zdroje se netají tím, že Teherán hodlá zablokovat jakékoliv snahy Washingtonu o stabilizaci a sražení cen energetických surovin před americkými volbami. „Právě ve chvíli, kdy si trhy myslí, že ceny klesnou, situaci opět vyhrotíme. Je to šachová partie,“ zní z Teheránu. To má pochopitelně přímý lavinový efekt i na evropský trh s plynem.

20 % světového plynu v jednom průlivu. Dvě potopené lodě

Evropa nemá dostatek vlastních energetických zdrojů, vyklízí pozice u ruského potrubního plynu a globální situace jí hází klacky pod nohy. Riziko je obrovské. Počet útoků na tankery v Hormuzském průlivu ochromuje dopravu a média jako Al-Džazíra varují, že transport strategických surovin přes Blízký východ kolabuje. Ceny ropy a plynu reagují okamžitým růstem. Situace graduje – v průlivu se již po útocích prokazatelně potopily další velké nákladní lodě a evidují se oběti na životech mezi námořníky.

Po zásazích raketami a drony šly ke dnu dvě velká plavidla – kontejnerová loď a loď pro přepravu volně loženého nákladu. Hormuzský průliv se stal pro mezinárodní plavbu nejnebezpečnějším místem na světě. Írán otevřeně deklaruje, že útoky zintenzivňuje jako odvetu za námořní sankce a ekonomickou blokádu svých přístavů ze strany USA. Většinu posádek se sice daří evakuovat, ale rizika pro personál jsou extrémní, o čemž přináší detailní svědectví agentura Reuters.

Statistiky Mezinárodní námořní organizace (IMO) potvrzují, že potopená plavidla GFS Pride a Cape Dao jsou jasným důkazem nové fáze konfliktu mezi USA a Íránem na této klíčové námořní tepně.
„Nedávné incidenty jasně demonstrují, že pro komerční plavbu v Hormuzském průlivu existuje bezprostřední riziko zničení,“ varují přední analytici z agentury MARISKS, která se zabývá řízením rizik v námořní dopravě. Skoková eskalace hrozeb v regionu, kudy historicky proudila pětina světového obchodu s ropou a zkapalněným zemním plynem, vyvolává paniku na komoditních burzách.

Britská BBC s odkazem na data OSN upozorňuje, že při desítkách potvzených incidentů v oblasti již zahynuly desítky civilních námořníků.

Mezinárodní politologové potvrzují, že tato situace obnažuje extrémní zranitelnost globální energetické bezpečnosti. Pokud selže ochrana této klíčové exportní trasy, dojde k okamžitému kolapsu dodavatelských řetězců ropy a LNG.

Vzhledem k íránské hrozbě dramaticky vzrostly příplatky pro posádky lodí a válečné pojistné sazby dosahují astronomických výšin. Objevují se i spekulace, že některé státy Perského zálivu se snaží vykoupit si bezpečný průjezd svých tankerů skrytými platbami Teheránu. Výsledkem je, že i když část exportu fyzicky probíhá, koncová cena suroviny na světových trzích neustále stoupá.

Spojenci USA proto vyvíjejí obrovský diplomatický tlak na Washington, aby situaci v Perském zálivu vojensky či diplomaticky stabilizoval a zajistil bezpečný průjezd pro civilní plavidla.

Kdo na to doplatí nejvíc? Česko a průmysl

Evropské státy v čele s Itálií se zoufale snaží najít cestu z této vleklé energetické krize, která kontinent ekonomicky vysává. Vysoké ceny zemního plynu se totiž skrze systém závěrných elektráren přímo propisují do extrémních cen silové elektřiny. Italská vládní reprezentace se pokouší vyjednat s Evropskou komisí speciální mechanismus, který by zastropoval nebo kompenzoval cenu plynu využívaného v elektroenergetice.

Technické debaty v Bruselu jsou sice intenzivní, ale unijní schvalovací procesy jsou pomalé. Cílem je prosadit opatření, které by decouplingem (rozpojením) cen plynu a elektřiny ulevilo koncovým nákladům pro spotřebitele a firmy.

Ekonomičtí analytici z platformy Global Markets Investor však varují, že unijní trh čekají krušné časy.
Evropské referenční ceny plynu v posledních letech zaznamenaly enormní výkyvy, protože výpadky dodávek LNG přes zablokovaný Hormuz zasáhly pětinu globálního trhu. Evropské zásobníky plynu navíc před zimní sezonou nedosahují optimálních stoprocentních hodnot, což unijní státy nechává bez dostatečného bezpečnostního polštáře pro případné extrémní mrazy.

Situace nemá rychlé řešení. Evropa bude muset v následujících letech vyčerpané zásoby neustále doplňovat za drahé peníze, zatímco striktní politická odmítnutí ruského LNG vytvářejí permanentní tlak na straně nabídky.

Co hrozí a co dělat

Co tedy reálně hrozí? Problémem není to, že by plyn fyzicky nebyl. Bude ho dostatek, ale za ceny, které spolehlivě zlikvidují evropský těžký a chemický průmysl. Při vysokých velkoobchodních cenách na burze a vyhlídce na další skoky v zimním období nemůže česká ani německá fabrika konkurovat americkým podnikům, které operují s plynem za zlomek evropských nákladů. Fixované ceníky chrání domácí spotřebitele jen po omezenou dobu, než skončí platnost smluv. Pak přijde tvrdý náraz na realitu.

Jaké je řešení? V prvé řadě přestat s energetickým lakováním reality narůžovo. Za prvé je nutné trvale oddělit cenu elektřiny od plynu na cenovém trhu. Za druhé razantně zastropovat spekulativní burzovní obchody a vrátit se k přímým dlouhodobým kontraktům s producenty, jako je Norsko nebo Alžírsko, za nákladové ceny.

Za třetí je třeba odblokovat vlastní evropské zdroje – obnovit diskuzi o těžbě, podpořit jádro a využívat uhelné kapacity jako nezbytnou zálohu. Za čtvrté racionálně přehodnotit unijní energetickou politiku a sankční mechanismy na LNG, dokud nebudou bezpečně otevřené globální námořní trasy. A za páté diplomaticky dotlačit Washington k zajištění svobodné plavby, protože dokud bude strategický průliv zablokovaný, profitovat z toho bude Teherán geopoliticky a USA ekonomicky.

Pokud platíte astronomické účty za energie, adresa pro stížnosti je jasná: nedomyšlená strategie v Bruselu a geopolitická bezradnost ve Washingtonu. A pokud doma topíte „zdemokratizovaným“ plynem z TurkStreamu, vězte, že platíte za ruskou molekulu s tureckým razítkem a předraženou americkou cenovkou.

Česká Párty

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc LISTOPAD 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Bohumil Holubec 1000,- Kč, Jaroslav Jedlička 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Dr. Jakub Mach 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Libuše Zabloudilová 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Anonym 50,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 300,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Anonym 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Anonym 2000,- Kč, Zdenka Pimperová 400,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč

Celkem za měsíc: ... 11 720,00 Kč

Vybráno 26.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Minářovi aktivismus vynáší. Občanská společnost zavádí nové postupy - 10.11.2026
• Plaga skáče, jak Soros píská - 10.11.2026
• Zdechovský: Jednou budu prezidentem ČR - 10.11.2026