Pře
23.10.2026
Kategorie: Multikulturní soužití1237 přečtení

Třetí svět v Evropě a otevřené hranice

Sdílejte článek:

PL/ALEXANDER TOMSKÝ

„Goebbels určitě z pekla tleská.“ Tak mimo jiné komentovalo ministerstvo zahraničí Izraele udělení Nobelovky za mír jihoafrické právničce Navanethem Pillayové. Jak o tom smýšlíte?

To ocenění je sice absurdní, a šéf nacistické propagandy by se jistě mohl radostí zbláznit, když islamofašismus Hamásu přinejmenším verbálně na Západě vítězí. Navi Pillayová je pověstná antisionistka a léta byla vedoucí vyšetřovací komise Rady OSN pro lidská práva (UNHRC), která se zabývá převážně obviňováním Izraele a od války v Gaze i z genocidy. Zřejmě jí ušlo, že je dnes Gazanů více než před válkou. Na delegitimizaci židovského státu je každá lež dobrá. OSN má 193 členských států a pouze 31 lze považovat za liberální demokracii. V radě se střídají státy bez ohledu na režím a porušování lidských práv. Zasedal i vražedný Írán, Afghánistán, Súdán nebo Severní Korea. Izrael neuznává 24 většinově muslimských zemí. Podle toho to také v OSN vypadá. Pillayová reprezentuje Jihoafrickou republiku, která obvinila Izrael z genocidy u neméně předsudečného Mezinárodního trestního soudu.

Jak vlastně vnímáte podobná ocenění, která se často nesou v duchu dominantního paradigmatu, vládnoucí ideologie a přání elity?

Bohužel většinu mezinárodních kulturních a charitativních organizací jako UNESCO nebo Lékaři bez hranic ovládla levice, ale na Západě bohužel i ty nevládní třeba filmové festivaly a knižní veletrhy. Velcí relativně konzervativní nebo katoličtí spisovatelé už od konce 60. let neměli šanci získat Nobelovu cenu (Graham Greene, Evelyn Waugh, Philip Roth, Vladimír Holan).

Vysloveně pravicových nadací jako je The Heritage Foundation nebo The Gatestone Institute v USA je jako šafránu. Je to typické pro naši dobu a potvrzuje jedno z pravidel anglického historika Roberta Conquesta : „Každou organizaci, která není explicitně pravicová nebo reakční, časem ovládne levice.“ Marcuse zbytečně hlásal „pochod marxistických agitátorů institucemi.“ Aktivismus mají vyznavači politického náboženství v krvi. Po listopadovém převratu jsme u nás měli nějaký čas pravicový rozhlas a televizi. A kde jsou dnes? Dokonce i seznam.cz se přechýlil nalevo, zaplať pámbu, že stojí na straně Izraele.

Bože, čí je tahle země? Tak se jmenuje kniha Tuvii Tenenboma, který nejspíš jako jediný západní novinář prožil delší dobu mezi osadníky na Západním břehu Jordánu. Dost se vyptával na to, jestli by oblast C řízená Izraelem neměla být anektována. Většina dotázaných, hlavně Židů, se z jasné odpovědi vytáčela. Proč? Jaké je vaše stanovisko?

To je dlouhá historie. Území britské Palestiny mělo být původně společným státem místních Arabů a židovských přistěhovalců. Arabů zde žilo velice málo, vždyť se říkalo, „Země bez lidu pro lid bez území!“ V roce 1936 však vypuklo povstání, jednání Britů s umírněnou arabskou reprezentací skončilo a sioniostický projekt britská vláda odvolala. Po válce tu malou zemi OSN rozdělila na dvě nesvébytná (obrany schopná) území znepřátelených národů. Arabské státy dělení odmítly a vedly tři vyhlazovací války proti Izraeli do roku 1973. Území anektované Izraelem po šestidenní válce výměnou za stát a mírovou smlouvu Palestinci několikrát během „jednání“ od roku 1993 (Úmluva z Oslo) odmítli. Jediné, na čem se dohodli, bylo dočasné rozdělení Západního břehu na tři zóny – plně autonomní A (samospráva), společné území B a C zcela ovládané Izraelem. Bloky osad při potenciální hranici měly být vyměněny za jiné území. Tohle provizorium po krachu jednání roku 2000 zaviněné požadavkem Jasira Arafata mimo jiné i na návrat uprchlíků rozmnožených po třech generacích na miliony prostě zůstalo a počet osadníků se zvýšil na dnešní trojnásobek (600 000). Kam by se vrtli, když to území má podle Palestinců být judenfrei?To znemožňuje jakýkoli kompromis. A po pogromu 7 října 2023 je pro většinu Izraelců představa nezávislé Palestiny noční můrou. Tel Aviv (tří milionová aglomerace) by byl vzdálen vzdušnou čárou od hranice 12 km. Arabsko- izraelský konflikt není řešitelný.

Už několikrát jste psal o rozkladu Británie. Nedávno jsem dočetl starší knihu O přistěhovalectví a uprchlících od Michaela Dummetta a zanechalo to ve mně hluboký dojem. Autor radí otevřít hranice, prý v souladu s obhájcem svobodného trhu Miltonem Friedmanem, ostatně také nositelem Nobelovky, ale za ekonomii. Co vy na to?

Dummett byl za mého mládí obdivovaný myslitel tzv. analytické filozofie, založené na pitvání jazyka, kterou jsem jako aristotelik odmítal a jeho názory na otevřenou hranici považoval za absurdní. On byl vášnivý katolík (což je v protestantské Anglii takové rebelantství) a šílený idealista. Angličany vinil za rasismus, jenž jsem kolem sebe vůbec nezaznamenal. S Friedmanovou slavnou větou: „Nemůžete mít současně neomezenou imigraci a sociální stát,“ to nemělo nic společného.

Autor knihy byl profesorem logiky na Oxfordu a u nás ji vydalo nakladatelství Filosofia Filosofického ústavu Akademie věd České republiky. Lze to brát jako jednu z indicií, jak se dostává britský akademický progresivismus k nám?

Ano lze, ale renomé ve specializovaném oboru, neznamená autoritu, když kecá o něčem jiném.

Ostatně editorem edice Dnešní svět, kde kniha vyšla, je filozof Tomáš Hříbek, popularizátor takzvaného Nového ateismu. Jak se k tomuto přesvědčení stavíte?

Důvody „nového ateismu, slavné trojky (Dawkins, Hitchens, Harris) mě nepřesvědčily, ostatně nejsou moc nové. Už před sto lety napsal Chesterton: Jestliže si evolucionisté myslí, že je zcela nemyslitelné, aby nemyslitelný Bůh stvořil všechno z ničeho, proč se domnívají, že je myslitelnější, že se nic samo změnilo na všechno?“ Problém ateistů však není jen v abstraktní logice. Ta málokoho zajímá. Jde především o to, čím chtějí nahradit etický monoteismus, jaký smysl má mít život, dějiny a společenství, jestliže končí smrtí. Zdá se, že ztráta víry vede k hedonismu a nízké porodnosti.

Dokážete si představit, jak by při otevřených hranicích dnes svět vypadal?

Snadno. Vidíme to v pařížských ulicích. Je to strašlivý paradox. Potomci přistěhovalců, kteří přišli do Francie za prací, bezpečím a vyšší životní úrovní, dnes civilizaci rozvracejí. „Když otevřete dveře třetímu světu, budete mít třetí svět“ (Filozof Alain Finkielkraut). Liberální řád končí. Nastoupí reakce: Marine Le Penová.

PL

Redakce

Sdílejte článek:
1237 přečtení
(6 votes, average: 4,33 out of 5)
5 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.