Pane premiére, neničte nám děti …

Vláda nám všem celoplošně působí nemalé problémy. Řádí Covid a tak nás s ním nutí bojovat jako s nepřítelem vyzbrojeným jaderným arsenálem. Jsem otec čtyř dětí, jedno je na základní škole, druhé na střední, třetí na vysoké a čtvrté má naštěstí už studia za sebou. Každý den vidím na vlastní oči, jak současná opatření vlády směrem k mým dětem nefungují, ale co je horší, naše děti poškozují. Nejsem odborníkem na psychiku dětí, takže neumím dovodit, zda vratně, či nevratně, ale poškozují.

Všechny naše děti ztrácejí to, co dělá člověka člověkem. Ztrácejí základní hygienické, sociální i studijní návyky, negativně se staví k jakýmkoliv povinnostem, ztrácejí možnost získat vzdělání a k tomu už i rezignovali na jakýkoliv režim a řád. Distanční výuku pravidelně absolvují ještě v pyžamu, někdy i v posteli, ve chvílích, kdy je výuka méně náročná hrají si na mobilu, chatují s kamarády nebo se mazlí se psem, který je za jejich pozornost vděčný. U staršího syna, který je na střední škole probíhá výuka tak, že je jejich třída rozdělena na skupiny a jeho skupina má on-line výuku obden, ale nejdéle do 12 hodin. Při řádném presenčním studiu se domů ze školy vracel vždy až odpoledne. Studuje strojírenství prvním rokem, škola je to náročná, on je zahlcen domácími úkoly z předmětů, které nikdy předtím neviděl a tak rezignoval. Učí se jen to nejnutnější, aby prolezl. Prospěch se mu i při velmi benevolentním známkování zhorši k hranici propadnutí. Druhý syn je v osmé třídě, distanční výuku řeší rovnou z postele, paralelně má zapnutý XBOX a každou vteřinu, kterou učitel na druhé straně monitoru neuhlídá, využije k dobývání bodů ve své oblíbené hře.

Oba jsou přehlceni domácími úkoly, ale nejsou v rámci distanční výuky dostatečně vybaveni znalostmi, aby je byli schopni plnit bez pomoci nás rodičů. My ale oba pracujeme, chodíme domů odpoledne již značně unaveni a krom toho ani jeden z nás není pedagog.

Distanční výukou v současné podobě mělo být zabráněno nadměrnému mezilidskému kontaktu a tím i přenosu infekce. Naše děti ihned po skončení distanční výuky vyráží ven mezi své kamarády a vrací se těsně před naším návratem ze zaměstnání. Kde je tedy ten smysl těchto drastických opatření? Vůbec nikde a všichni naši známí to mají doma stejné.

Látka probraná v rámci distanční výuky je sice odškrtnuta učiteli za hotovou, ale děti jí rozhodně nevstřebaly. Absencí pravidelných povinností, mezi které patří již ranní vstávání do školy, příprava na hodinu před zvoněním a 45 min trvalé pozornosti věnované výuce v lavici ve škole děti začínají rezignovat i na ostatní pravidelnosti, jako jsou pravidelná hygiena, domácí povinnosti a jiné. Zároveň jim neprospívá ani izolace s minimálním kontaktem s jinými lidmi a já se domnívám, že to je celé od základu špatně. Děti se stejně nenechají omezovat nařízeními vlády, protože je ještě dostatečně nechápou a se svými vrstevníky se i tak stýkají.

Sám za sebe, ale i konzultací ve svém okolí cítím, že současná omezení ničí naše děti a zároveň nepřináší předpokládaný efekt, tedy zamezení styku dětí s dětmi. A přitom máme řešení na očích. V každém městě je nejméně jedna budova školy. Stejně tak, jako se již dnes podařilo navodit řád a pravidla v šíření Covid infekce v řadě sociálních zařízení, stejně tak by to šlo i mezi dětmi ve škole. V té budově, která k tomu byla postavena, ve které chybí rozptylující prvky, jakými jsou herní konzole, domácí mazlíčci, plná lednice, televize, brácha, ségra nebo třeba jen teplá postel. Udržet pravidla v cca 4.milionech domácností v ČR bez specializovaného pedagogického personálu je logicky téměř nemožné.

Máme však zhruba 4200 základních škol, 1300 středních škol a přibližně 60 vysokých, všechny řádně vybavené, plné kvalifikovaného personálu, zkrátka určené výhradně k výuce, proč tedy děti nevrátit do škol? Od malička dětem doma opakujeme, že se mají pořádně učit, aby jednou v životě něco dokázaly. Tvrdí to i náš pan premiér. Naše země by podle něho měla být významnou technologickou zemí v Evropě s obrovským vědeckým potenciálem, tak proč tedy našim dětem svými opatřeními neumožňuje těchto úspěchů dosáhnout?

Myslím, že návrat do tříd by uvítala i většina učitelů, no a ti kteří se obávají nákazy, ti i nadále mohou učit distančně. Vedle tabule by mohla být nainstalovaná velká obrazovka a učitelé, kteří by nechtěli být z obavy před možnou nákazou ve styku s dětmi by se po zvonění na této obrazovce objevili a celou vyučovací hodinu by odučili distančně. Každá škola disponuje i dalším kvalifikovaným personálem, inkluzními asistenty, družinářkami atd. Ti by ve třídách během distanční výuky mohli dohlížet na klid a dodržování pravidel. A my rodiče? Konečně bychom se mohli opět věnovat svým povinnostem.

Jestli někdo z vás dočetl můj blog až sem a aspoň z části souhlasí, prosím sdílejte, kde to jen jde, třeba se něco změní ….