17.11.2021
Redakce
0
Kategorie: Historie

Ozvěna zvonění klíčů …

Sdílejte článek:

DANIEL HRADSKÝ

Ráno jsem se probudil s tím rozechvělým dojetím nad vzpomínkou, jak jsme před 32 lety zvonili klíči, abychom žili ve svobodné společnosti, kde si každý může žít a podnikat po svém, říkat, co chce, chodit, kam chce a nebude nucen luštit snůšky lží a polopravd zvolených představitelů a oficiálních médií. Ještě rozespalý při ranní kávě jsem prolétl zprávy.


Jako první obvyklé alarmující výkřiky o počtu nakažených (tj. pozitivně testovaných) Zajímavá je při tom statistika nemocných/hospitalizovaných/na intenzivní péči. Ale to nevadí.

Dočetl jsem se, jak nás pí Čaputová varovala, že největším nebezpečím pro svobodu a demokracii jsou lži a dezinformace. Sic! Vždycky jsem myslel, že největším nebezpečím pro svobodu a demokracii jsou vyznavači svaté pravdy, kteří se cítí oprávněni říkat jiným, co mají číst a co si mají myslet. Ale to nevadí.

Přečetl jsem si, jak Jeremy Clarksona obvinili po té, co řekl, že Svatá Gréta by měla dostat naplácáno na zadek, z harašení a z toho, že bohatý bílý starší muž se nemá co navážet do mladé dívky. Nějak mi to připomnělo cirkus, když se nějaký buržoázní pohrobek utrhnul na horníka. Ale to nevadí.

Dozvěděl jsem se, že to, že se neočkuji, je prohrou našeho státu v hybridní válce s Ruskem a vítězstvím Putina. Z hrůzou jsem si uvědomil, jaká mravenčí práce to musela být, stavět mi do cesty lidi, kteří si stěžovali na reakce po očkování i jaká předvídavost KGB, když mi do školy strčila profesora, který říkal, že očkovat se mají jen zdraví jedinci a že vakcinace nikdy nevytváří silnější imunitu než prodělaná nemoc.

Zavřel jsem počítač a přešel přes ztemnělý dvůr (šetříme teď elektřinou, kterou nám státní ČEZ prudce zdražil) a trochu při tom zakopnul o zbytky starého kotle, který jsme museli vyměnit, protože bude od příštího roku zakázaný a který je tam složený, protože čekáme na dotace.

Nastartoval jsem starý osmiválec a srdce mi poskočilo potěšením nejen nad krásným zvukem, ale i při představě, kolika alarmistům praskne žilka až s tou šestimetrovou krávou vjedu do města. V zápětí jsem zchladl a začel přemýšlet, jaké kroky budu muset podniknout, až mi tuhle radost úplně zakážou.

Přijel jsem k mámě, které stále hraje televize a uvědomil si, jak se ty projevy k tomuto výročí stále více přibližují těm starým o Vítězném Únoru, jen dělnictvo je třeba nahradit studentstvem. Také jsem z zjistil, že státní hymnu hrají pořád dokola, takže má postarší maminka, která už je špatná na nohy, musí pořád vstávat. Tohle je fakt nelidský.

Vrátil jsem se domů a plánoval, že to půjdem se ženou někam oslavit na večeři a pak mi došlo, že vlatně nesmíme. To je stejně jedno, protože naše oblíbená kavárna nám sdělila, že končí, protože všechny ty EET, zpřísnění aprvní lockdown nějak přestáli, ale tenhle další už nedají.

Otevřu si flašku doma. Nechápejte to špatně. Nelituji toho, že jsme těmi klíči zvonili. Lituji toho, že jsme je hned strčili do kapsy a zůstali ztuhlí v poníženém předklonu s očekávání, že nám zase někdo nadiktuje, co máme dělat dál, abychom byli spokojení a šťastní.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (30 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky