Oslava konzumu
ŠTĚPÁN CHÁB
Na těch internetech (nás nevyjímaje) se vyrojilo zase po roce několik „moudrých“ příspěvků o tom, kterak nositel svého sdělení nekoupil nikomu žádný dárek, neupekl ani vanilkový rohlíček, neodsoudil se k několika dnům tichého smrdění, protože vanu mu neobsadil vánoční kapr, nechal stromeček v lesní školce dál růst. A to vše v rámci „boje“ proti konzumu. Konzum je totiž zlo a měli bychom radši klečet na hrachu a zpytovat své duše. A já si tak říkám, co je tak špatného si jednou za rok nacpat nácka a udělat pekelnou radost svým bližním? Ale jistěže pekelnou. Jakou jinou, o Vánocích, kdysi oslavě slunovratu, teď oslavě narození největšího Žida, na kterého sami Židé hledí s jistou skepsí.
Jeden z mých malých do dopisu Ježíškovi napsal vzduchovku. Chce ji tak moc, že ji v dopise zmínil třikrát a z toho ji jednou ještě podtrhnul. A už týden za mnou chodí jako stín a škemrá, abych ji koupil já, že Ježíšek ji nedonese. Protože prostě nedonese. V rámci zpytování duše bych měl synáčkovi, až si místo vzduchovky rozbalí stojan na noty, vysvětlit, že teď, právě teď, u toho pro něj tragického zklamání, mu roste dušička do nebeských výšin a stane po boku Kristově. Nebo možná ne?
A tak mu už týden vtloukám, aby věřil, protože Ježíšek mu tu vzduchovku prostě donese. A když nedonese, dodám, za měsíc budou narozeniny, tak ji stejně koupíme. A těším se jako malý, až můj milý potomek pod stromečkem zahlédne tu podlouhlou, ale velikou krabici. Se zatajeným dechem bude trhat papír a před ním se bude vynořovat vysněné. Ta očíčka plná nadšení za to stojí. Nenajde tam stojan na noty, ač i ten by potřeboval, protože od září velmi svědomitě skřípe na housle, přičemž noty mu leží na posteli, na židli, na zemi, kde se právě rozhodne trénovat svůj snad brzy objevený talent. Rozbalí si festovní vzduchovku a kupu diabolek. A pak si spolu zastřílíme na plechovku.
Když mi bylo asi jedenáct, vyrazil jsem s mým bratrem na druhé Vánoce. Rodiče už byli úspěšně rozvedení, hlavní Vánoce jsme si užili doma, teď kalupem k tatíčkovi. Nakouknout, co pro nás u něj Ježíšek nechal pod stromečkem. Žel, jako malí jsme do důsledku nepromysleli to, že ten rok našel náš otec konečně vlastní podstatu a přihlásil se se vší vervou k judaismu. Když jsme přibyli do jeho příbytku, s očima navrch jsme poslouchali kázání o tom, kde a za jakým rohem máme hledat duchovno a vlastní duši. V příbytku nebyl stromeček, kapr se nepálil na plotně, k nahořklému zelenému čaji nebyl ani vanilkový rohlíček k nakousnutí. Trochu přitrapnělá atmosféra s postupně se odcizujícím otcem, který věděl, že jsme šli po pachové stopě Ježíška a jako ohaři se dočuchali až k otcově bydlišti, ale on záměrně o Vánocích a ani změně pravidel neřekl ani slovo. Mluvil, jako kdyby byl všední den a on u kolenou neměl dětičky s prosebnými výrazy, které říkaly – pěkně povídáš, pěkně, ale kde máš ty dárky. Ještě loni tu byly, teď už nejsou. Jen zelený čaj a trapná pauza před polknutím knedlíku. To zklamání, které jsme s bratrem při cestě zpátky zažívali, bylo ukrutné. Přiznávám, že jsem kvůli tomu větší duchovní obzor nezískal, ba naopak, i tím, že tatíček nedokázal vysvětlit to, co dělá, započala cesta odcizení i u mě.
Snad jsem z toho získal jakousi touhu udělat svým malým o Vánocích vždycky setsakra radost. Naplnit je za ten jeden den v roce potěšením ze slova „mít“, ne pouze slova „být“. Protože „jen“ být jsou odsouzeni po zbytek roku. Vánoce jsou jiné. Mají být kouzelné. A tak dárky na Vánoce nakupuju už někdy od srpna. Sem tam nějaký, aby pod stromečkem bylo radosti, že bychom ji mohli vyvážet. Vzduchovka už ležela ukrytá na půdě od září. Skrývala se tam a cítila, že už někomu patří, že stačí počkat a už spolu rozmetají pár plechovek. Dneska se dočkají. Oba, jak můj milý malý, tak i vzduchovka.
Včera, den před Vánoci, jsme se synáčkem zahájili debatu nad tím, jak je možné, že Ježíšek nosí chudým méně dárků než bohatým. Méně, a ještě levné. Svorně jsme se rozhořčili, že v tom není zbla spravedlnosti. K jednoznačnému odsudku vánočních pořádků jsme ovšem nedospěli, nevěda, jak to pojmout a nevyjít z toho jako ateista a zažraný materialista. Možnost, že si s mou krásnou a moudrou paní hrajeme na Ježíšky my, je ve hře, ale zatím, u toho nejmladšího, nepřevzala nadvládu. To by pak došlo jen k tradičnímu studu hraběte nad chudobou svých rodičů. Stále je na vážkách. Pochybuje.
Je to kunzumerství? Pozorovat to vzrušení v oku potomka? Vidět tu radost, dávat tu radost? Nezavládne v našem kruhu rodinném všeobjímající pocit ne nenažranosti, ale lásky a plného prožívání rodinného spolužití? To dětské jé, jé, jé, vzduchovka. Není to ono rodinné? Není to ono rodinné, když si má krásná a moudrá paní pod stromečkem rozbalí trochu extravagantní kabát, který jsem jí, prostřednictvím Ježíška, zabalil? Třeba se jí nebude líbit. Třeba ano. Ale budeme tam všichni spolu. Sem tam hodím okem po mé paní, ona zase po mně, spokojení, jaké to juchání rozeznělo ten náš rozpadající se dům. Chvilka nezřízené radosti v krásném světě. V krásné zemi. V krásné rodině. V krásné existenci. Napapaní a veselí. Aspoň o těch Vánocích. Mně se to líbí. Třeba si Vánoce užijete a užíváte podobně. Mnozí si právě o Vánocích tu trnovou korunu nandají a ještě přitlačí, aby byla hodně cítit. Já si ji naopak na chvíli sundám a prostě, potěšen, že jsem potěšil korporace a obchody, nakrmím mé děti konzumem. Ducha a vlastní duchovno je třeba hledat v každodennosti, nikoliv jednou za rok u stromečku, kde se duchovno často jen předstírá, abychom nebyli tak okatě prázdné nádoby.
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc KVĚTEN 2024:
****************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Kvasnička 499,- Kč, JUDr. Zuzana Pospíšilová 1500,- Kč, Jaroslav Buk 100,- Kč, Jiří Novák 250,- Kč, Pavel Schwarz 500,- Kč, Renata Doležalová 500,- Kč, Dr. Lubomír Vylíčil 3000,- Kč, Petr Dědek 200,- Kč, Miroslav Šikula 200,- Kč, ing. Boris Bortel 2000,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Leoš Merta 1000,- Kč, Dan Černý 500,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Blanka Timofejevová 500,- Kč, Václav Linhart 200,- Kč, Anonym 700,- Kč, Jaromír Šindler 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Václav Přibyl 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Radomil Březovják 200,- Kč
Celkem za měsíc: ... 17 449,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.
(9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Brusel selhal, jako obvykle
PETR ZDOBINSKÝ Tak jako bylo Bruselu jedno, jak uspějí v neférovém konkurenčním boji s dovozy z Ukrajiny zemědělci z
O jednom z mnoha těžkých komunistických e...
JAN ZIEGLER 25/05/2013 Měnová reforma před šedesáti lety byla logickým vyvrcholením komunistického ekonomického diletantismu. Komunisté ukradli lidem miliardové majetky,
kéž by bylo mnohem více takových lidí, jako je pan Cháb
Evrej Chám to poněkud posral s tim “největším Židem”, i když, asi mu to žerou pomatení popletení židokřesťané. Sranda je, že slovo “Žid” vymysleli rabíni někdy v 18. století n. l., předtím to neexistovalo. Kolem celé té židoviny vůbec je velká kouřová clona.
Dál už sem to po tom “největším židu” raději nečetl.
A jé. Nácek Pepa Bambilion si nedá pokoj ani o vánocích.
Jakej nácek? Ty zio-fašoune? A ty máš chanuku, tak co meleš o vánocích, ty nacistické prase?
Nacistické prase seš Ty Pepo Bambillione. Píšeš jak Hitler. Doufám, že půjdeš sedět.
Tak tak Holino všecky je udáme a zavřem!
Hmmm… ďakujem za zaújmavý článok vykorenených Európanov sláviacich Saturnálie-Vianoce! Nikdy nezabudnem na jednu hlášku z Amerického filmu hlavnej bašty Demokratizmu: “Vianoce? Nikdy viac tento archaický prežitok kapitalizmu!”. Pripájam sa teda k blahoprianiu, ktoré Vám venujú migranti húfne sa sťahujúci do Vaších príbytkov:
UKULELLE VIANOCE! A kým Vy váhate a pochybujete o tom, v čo veríte, ba aj akého ste pohlavia, ONI SÚ O SVOJEJ PRAVDE SKALOPEVNE PRESVEDČENÍ. Európania vymäkli. Nebodaj aj ich mozgy.
Ikvizice inkluzek směrnic kalergiády výměny obyvatel evropy. Jenom trhači trhačů strha, inkluzivní odpadem těch co nic neumí učí. A bodejť.
https://www.youtube.com/watch?v=dUys5oxwiGk
Štefec tam učitelýtka natře.
Šlaku, ty hatlamatlopatlomatlo, vezmi si Slabikář a nauč se psát souvislé logické věty aspoň tak, jako to umí už i malé děti v základní škole, ty hatlamatlopatlomatlo.
Co ti, ty debile, říkala pani učitelka někdy tak už v třetí třídě? No, říkala ti: “Vyjadřuj se celou správnou větou.” Ty pablbče žblekotavej.
Šlaku, ty pablbenče pablbej, ty svoje zdegenerované idiotské vejžblechty vo hovně si patlej a vystavuj někde v blbečkáriu, – tam, mezi svejma.
Bot boote bez RAMky a ošizený polomozku atrapy robota emila zase tě pobouchal ajťák lopatou na nový model nebo ti jen přetočil hodiny?
Šlaku, ty blbenče, jen se koukni na tu zdegenerovanou hatlaninu, na ten příšerný dyslektický kravinec, cos tady už tolikrát upustil. Jen se na to svoje lejno koukni, ty patlale vymatlanej.
Šlaku, ty blbenče, proč tady pokaždé utrousíš nějaký tvůj dyslektický kreténský písemný kravinec? Kravince jsou vopruz, ty vypatlanej hatlamatlopalomatlo, vymatlanej.
Šlaku, ty pablbenče pablbej, ty svoje zdegenerované idiotské vejžblechty vo hovně si patlej a vystavuj někde v blbečkáriu, – tam, mezi svejma.
Hejkale opruzování nedávej to když jsi etalon bezmozka.
Chába si vážím, jeho články si přečtu rád a skoro ve všem mu rozumím. Ale tenhle článek takový není. Je přece každého věc, jak si svůj život zařídí, jaké hodnoty preferuje, na jaké straně stojí, čemu věří a čemu ne. Traktáty o tom, co je a není správné, co bychom měli nebo neměli říkat, psát, dělat či myslet si jdou mimo mě.
A k té vzduchovce jen tolik, aby toho pan Cháb jednou nelitoval. Dítěti bych já nikdy žádnou zbraň nekoupil… Ale platí to, co jsem napsal výš. Je to jeho věc a jeho boj…
Jo, jo, kluci chtějí vzduchovky.
A potom větší a větší…
a pak jdou studovat na fildu a už to jede.
Nejvhodnější dárek pro dítě je kladková kuše anebo historická hákovnice.
Kecy, spis to je naopak. Syn zacal střílet uz od mala, že začátku se těšil jak si zastřilí a pak míň a míň, teď, když může zbrani vlastnit, na to kašle. U děcka, kterému je bráněno ve styku se zbraní je efekt opačný.
Ale prd. Záleží, jak si syna vychová k úctě k životu nejen lidí, ale třeba i ptáků. Kočky jsou mnohem větší škodná na ptácích, než vzduchovky děcek – a kočky nikdo, až na pár výjimek nestřílí.
Táta mi Slavii 620 koupil, dokonce ji nechal upravit, aby se s ní líp mířilo i trefovalo. Zrezivěla na půdě, protože hned po vzduchovce mě začaly zajímat motorky a hned potom holky. Na vzduchovce nevidím nic špatného, byly za těch minulých komoušů skoro v každé rodině a nikdo po nikom nestřílel, páč neměl proč.
Taky o vidím jinak. My jsme měli vzduchovku na chalupě jako děti k volnému použití. S kámošema jsme si na zahradě pořádali závody ve střelbě na terč. To nám bylo tak kolem 10 let. Byla to jedna z mnoha úplně normálních zábav a ne nějaký fetiš s touhou zvyšovat si dávky.
Moje teta byla špičková závodnice ve střelbě z malorážky, takže jsem měl jako starší dítě možnost “picnout” si i z tohoto typu zbraní. A byla by ráda, kdybych ten sport dělal taky. Jenže mě chytly lyže, minikáry, skateboard atd. atd.
A pak přišly ty holky, motorky, auta a další jiné zájmy. Na vzduchovku či jiné “zbraně” si nikdo ani nevzpomněl. Další setkání s většími zbraněmi proběhlo až na vojně a fetiš se z toho nestal taky.
Ale kecy! Sam jsem byl od mala posedlej do vseho military, jako mali parchanti jsme furt vyrabeli nejake samostrily a snad diky tomu mam ke zbranim kurva respekt! Zbran nemam, ani nechci. Co mam dva kluky je ze me zarytej pacifista. Kazdej to name hold jinak. Chaba naprosto chapu! Nevim proc bych mel sve deti okradat o ten jeden svatek v roce. To muze jedine blbec.
… a myšlenka, že vychovává kluka k zodpovědnosti? Že už teď mu předává tu odpovědnost, jak se chovat ke zbraní? Není to lepší pod dohledem táty? A s jeho přítomností? S jeho vzájemností?
…je to legitimní myšlenka, i když s mým názorem není kompatibilní
Záleží na mentalitě dárce
.Naivní optimista v současnosti vychovává potomky k víře lepší příští a všemohoucího Spasitele,pesinimista pohřebním spirituálům,realista k umění vlastního uvažování.ovládání zbraně a sebeobraně
Já bych řekl, že na mentalitě obdarovaného. Od malička mě zbraně nepřitahují, nechtěl jsem je nikdy ani jako dítě, ani teď. Já byl vždycky technický typ a pod stromečkem jsem chtěl stavebnici MERKUR. Dostal jsem ji myslím že dvakrát, a dokonce i elektrickou, to byla největší pecka, a měl jsem radost přesně jak popisuje pan Cháb. Potom jsem dělal různé věci, ale vždycky to mělo něco společného s technikou
Největší radost udělá pod stromečkem dárek od jinověrců. Přijde vám balíček se vzkazem: Doručujeme
objednaný mechanický budík. Muslimské bratrstvo.
tik,tik…
https://svobodne-radio.com/2023-11-30-studio-berlin-geopolitan-zpravodajstvi-nejen-z-nemecka/
Za mě velké ano, ano vzduchovce, ano dárečkům, ano vánocům, a míse salátu a mísám cukroví. Vánoce, to je – že chci tomu, komu chci, udělat radost.
Hodně jsi mne překvapila, holubičko Vladimíra Vladimiroviče, očekával jsem, že Vánoce budeš slavit s 7.ledna.
Hodně jsi mne překvapila, holubičko Vladimíra Vladimiroviče, očekával jsem, že Vánoce budeš slavit 7.ledna.
Jiřiku, představ si, že budu, neb máme ve firmě i pravoslavné, hádej odkud. A ty mně řekni, kde máš Putina, co je klon Hitlera a Stalina, ty hrdino. Už ti to pasák zatrhnul? Koukej si vyměnit pamperssky a pěkně to piš dál. Nebo se Putin nějak změnil?
Blansko, aby si člověk mohl něco představit, potřebuje mozek. Takže psát Jiřímu aby si něco představil, je naivní.
Gene, pěkné svátky přeju
hezký fejeton,
jak pravil Pepíček, rodiče mi nic nedali, tak to musel spravit Ježíšek….
dětská očekávání formuje okolí a i kdyby se rodič výchovně třeba podělal na kvadrát, stejně v případě vánočních dárků rozhoduje o jejich legitimitě okolí , ostatně to autor uvedl jasně a zřetelně taky, kdo jste nepochopili mlaťte hlavou do zdi
Jeden z mála článků zde na PP, který je úžasný i tím, že jde i do autentických vzpomínek na dětsko-tatínkovský vánoční zážitek autora. Pane autore toto se Vám skutečně velmi povedlo.
Děkuji Vám i panu Křížovi, že sem takový článek dal.
Jinak – k dosavadním diskuzním příspěvkům pod.
Podle očekávání jsou mnohé, jak vždy pod čímkoliv a jakékoliv téma, POD.
Hezký zbytek vánoční pohody všem lidem dobré vůle a čisté mysli, bez projevů nenávisti k čemukoliv a komukoliv.
I já se musím zamyslet nad svou nenávistí k Rajchlovi, Hamplové, Vidlákovi, Okamurovi …. a všemu nefijalovému. Jestli se to mé blbé kebuli povede, netuším! Zatím nadále sláva zlodějské ODS!
Osoba,
která se zde prezentuje dlouhodobě a vždy jako přes kopírák
též jako KARA,
většinou ihned reakci na mě,
avšak někdy se i sama uspokojí, aniž by na mě reagovala,
si zde zřejmě hojí nějaký svůj mindráček – mindrák.
A navíc, jisto jistě, neumí vnímat to co čte.
Tak konkrétně, Kopírovačko.
Článek pana Chába “Oslava konzumu” se mi líbil. Komplet se mi líbil a navíc jsem tam nepostřehla žádnou hrubku (jako soustavně někdy zde a téměř vždy někde jinde u někoho).
Pokud si Kopírovačko přečteš můj koment a pak tvoji opět tvoji typickou reakci, která je tentokrát absolutně mimo mísu, tak si přečti moje a tvoje následující ještě jednou a pozorně a utři si pak nudli u nosu.
V tom případě paní KÁRO vůbec nechápu proč si ničíte svůk dozajista vytříbený outlocit ,niveu a genialitu zdělance,působením a pobytem v tak odporném vám prostředí zdejšího webu ?
moc pekna uvaha, dekuji, vydim to podobne.. uzijme si vanoce, jak kazdy chceme.. nestydme se za delani radosti svym detem, to neni konzum.. konzum je jinde: v kazdodennim plytvanim a rozezranosti. ne v obdarovavani svych deti.
Cos to zase nasmolil, dědku bláznivej? Cos to nasmolil zas, ty žvatlo žvatlavej…
To je děs… Kára – nekára.
mily obsluhovaci nicku franta z trolli farmy, do dedka mam jeste daleko.. hadam dalsich asi 15 let, nez me timto cnostnym titulem obdari nektere z mych deti. je mi lito, ze musis pracovat i pres vanoce.. asi nemas nikoho, kdo by s tebou chtel travit tento pozehnany cas. smutne. ale muzes si za to sam.
Věřím a jsem bytostně přesvědčený že upřímná radost obdarovaného z jakéhokoliv mého dárku,plně vynahradí
každému z nás své potěšení z nejdražšího dárku,který jsem kdy obdržel já.sám.
Rozzářené oči dětí radostí jsou pro mě tím největším dárkem, nic dalšího už sám dostat nemusím a nepotřebuju.
Pokoj všem lidem dobré vůle a smrt trollům!
spravne nazory spravnych chlapu. souznim s vami.
Boj proti konzumu je jen pitomá póza hlupáků.
Nebudeme konzumovat, tak se zastaví ekonomika.
Ať přestanou napřed konzumovat v Číně, Saudské Arábii, USA, Bahrajnu či ve Švédsku.
My se pak můžeme připojit.
Podle mě je hlavně mylná představa, že se kvůli vánocům – ale třeba i svátkům, narozeninám apod. – kupuje zásadně víc věcí, než by se kupovalo bez těchto “svátků konzumu”. Normální člověk se prostě snaží nákupy načasovat tak, aby vyšly na vánoce, svátky, narozeniny apod. Potřebuje syn třeba nový snowboard? No tak ho holt nedostane v listopadu, ale až na konci prosince. Zkrátka učiněný konec světa…
https://www.youtube.com/watch?v=I13bffU2DBs
