Oposmluvní sklizeň

Jako dítě jsem věříval pohádkám, které můj otec vyprávěl o rvačce starého roku s novým, která se uskuteční o půlnoci a v daném čase. Dozrál jsem do chátrajícího kmeta a na pohádky už nevěřím.

Lámou se ale roky a tak je jistě čas na mnohá ohlédnutí. Já jsem třeba „po sametu“ poprvé v životě vstoupil do politické strany. Říkala si občanská a demokratická a to byly pojmy, kterým jsem věřil. Ovšem i v této straně už bublaly nové „jarní vody“ a nejen moje protestní hlasy proti novým praktikám byly dost drsně oslyšeny. Když se vám to nelíbí, tak jděte, radili noví modří ptáci pod vedením svého papá. No a já jsem šel a rád. Politický život pro mne nebyl, tuhle kariéru jsem dělat nechtěl a také zdraví varovalo. Potom jsem už spíše užasle sledoval. V politice jsem ještě dojížděl, ale spíš jako živý inventář, pozorovatel. Neušlo mi ovšem, jak se špičky ODS v nenápadném utajení scházely se špičkami ČSSD. V takovém prostředí se asi pekla „skvělá“ opoziční smlouva, které dle mého názoru položila základ ještě doznívající politické bažině, kterou pozvolna trochu mapuje paní Bradáčová.

Nebyl jsem a vlastně ani nejsem dlouhodobým odpůrcem premiéra Sobotky. V aleji lemované nenávistí prezidenta, podrazy spolustraníků a snad alespoň trochu funkční pamětí se asi nebloudí snadno. Ovšem, když pan premiér veřejně rozvedl teorii o dvou sociálních demokraciích, začal jsem pochybovat o jeho soudnosti. Do které sociální demokracie patří on? ODS téměř zmizela v propadlišti dějin a právem, svaté Miroslavy a různě pohození Drobilové, to už jsou jenom smutné drobky z kdysi mocné modré slávy. Ovšem oranžová partaj přešlapuje dlouhodobě v předpeklí a různí Hulínští a Březinové sají stát trvale a s vrozenou důkladností. Sáli za předsedy Zemana a místopředsedy Sobotky a sají i za premiéra Sobotky. Třeba Březina bývá právem považovaný za nejvlivnějšího pražského hráče. I s pravomocným odsouzením za trestný čin. Kdo umí… Ostatně hezky ho popsal spisovatel Urban v Pamětech poslance parlamentu.

Sklízíme setbu dvou pilných rozsévačů a jejich dožívající kamarily. Už se toho asi mnoho nenajde, ale jedna známá prokurátorka (přesněji státní zástupkyně) mi kdysi u vína říkala: vy byste chtěl žít celý život ve strachu z toho, co se kdy provalí? Jsou asi tací, kteří to umějí. Ostatně jistý Balzac doporučoval hledat za velkým majetkem zločin. Zdůrazňuji hledat, netvrdil, že tam vždy je. Třeba za majetkem českého neobčana Nováka je především poctivá práce!

Oposmluvní sklizeň zase přichází od severu. Od východu přichází vždy světlo, od severu občas zločin a zločinci často ve společenských oblecích, ale s velkou špínou za nehty. Naštěstí přišla dokonalá Klausova amnestie, která smyla skoro všechnu zaschlou špínu. Možná proto se k jejímu autorství nikdo nehlásí. Jenom ta Bradáčová nedá a nedá pokoj.

Ale pomalu začne klíčit nová dračí setba, nikde neevidovaný slabý milion v Kavanově špatně utajeném státnickém trezoru ještě nikdo nevysvětlil, zato uklouznutí hradního protokoláře už má vysvětlení hned několik. A kdo jim věří…

[ad#clanek-respo]

PF 2017