Olympijský propadák

Budoucí dění samotných Her a jejich ceremoniálů předznamenávala už zpráva o transvestitovi, který ponese pochodeň s olympijským ohněm, což konzervativní část francouzské společnosti nepřijala zrovna s nadšením. To jsme tady u nás ještě považovali za tu nejpodivnější věc OH malířské pláště a polokošile z dob sedmdesátkových diskoték, v nichž měli nastoupit a také nastoupili naši sportovci. Nakonec to mělo v lijáku alespoň praktické využití a na drobných postavičkách někde na lodi brázdící různými breberkami infikované a špinavé vody Seiny tu kolekci stejně nikdo do detailu nemohl zkoumat.

Strach z křížů

„Přestavba“ Invalidovny, planoucí transvestita a nebinární úbor české repre ale bohužel nebyly tím nejvážnějším. Podotýkám, že jsme stále v předolympijském období. Předtím, než vůbec začaly samotné hry, byla nedaleko Montmartru hromadně znásilněna a zmlácena turistka. Násilníky k ohromnému překvapení všech popsala jako „africky vypadající muže“. Dále se neznámý pachatel vloupal do šatny argentinských sportovců a zatímco trénovali, otočil místnost vzhůru nohama a ukradl, co se dalo. Jako další to schytali novináři televizního štábu, když je poblíž nechvalně známé čtvrti Saint-Denis zmlátila partička tamních obyvatel (tato čtvrť je prakticky dokonale islamizovaná a Francouzi jsou zde v drtivé menšině, pokud zde ještě vůbec zůstávají). Izraelští sportovci zase dostávají výhrůžky smrtí jako na běžícím páse. Různé bitky, vymlácená auta, drobné krádeže se vlastně ani nikdo nepokouší spočítat a data zveřejňovat, jelikož by to prostě nevypadalo pro pořadatelskou zemi dobře.

Jeden velmi černý scénář se však zatím nenaplnil, a to je teroristický útok. Masová vražda přímo na Hrách, v davu. Francouzští političtí představitelé sice ubezpečují, že to není při úrovni a míře bezpečnostních opatření možné, ale kdo ví. Ještě není úplný konec. Tolik věcí bylo v západní Evropě ještě před deseti, dvaceti lety nepředstavitelných. A kde jsou její velmoci dnes. Každopádně, bezpečnostní opatření všeho druhu jsou vážně bezprecedentní a nebývalé. Desetitisíce policistů nejen z Paříže, dokonce nejen z Francie. Vojáci. Ploty, betonové panely, „čištění“ ulic (ano, od různých pobudů… najednou to jde), využití umělé inteligence, dronů… Kontroly a check-pointy. To všechno za šílené sumy a na účet francouzského daňového poplatníka.

Bohužel, když se nemohli různí islamističtí a ultra-levicoví škůdci vyřádit přímo na Hrách, zvolili variantu poškození infrastruktury státu, daleko daleko od stadionů. Hned v prvních dnech OH se někdo dopustil masivních žhářských útoků na vysokorychlostní tratě, čímž v podstatě ochromil celou železniční dopravu ve Francii. Někdo si přál krev, chaos a ztrapnění země. Někdo chtěl, aby vlaky na Hry nedojely, a ani neodjely z Her. Poměrně rychle se přišlo na to, že šlo o nějaké francouzské progresivní komunisty. Známé firmy. O pár dnů později zase někdo přeřezal kabely v rozvodových skříních klíčových francouzských operátorů.

To nejlepší, co může Francie nabídnout

Přesto je jasné, že jsou extrémní bezpečnostní opatření nutností. Pokud by se nedej bože něco stalo, byl by to pro Francii ohromný reputační problém a signál, že nedokáže pohlídat ani hřiště. Už takto svět poměrně intenzivně vnímá, že má tato země to nejlepší za sebou. To definitivně potvrdil i úvodní ceremoniál LOH se všemi těmi nebinárními stvořeními, vousatými ženami, morbidně obézními herečkami, zpívajícími useknutými hlavami, polonahými šmouly a odpudivou urážkou křesťanů (k muslimům by si to nikdy nedovolili). K této přehlídce dekadence, nevkusu, hnusu a úchylnosti se asi nemá příliš cenu vracet, protože na ni nelze konstruktivně reagovat. Kulturní hodnota nula. Zajímavá je jiná věc, a to ta, že k tomu vůbec došlo. Toto je obrázek, který Francie sama o sobě poslala do světa. Toto ji reprezentuje. Toto jsou její hodnoty. Na toto je hrdá. Pozoruhodné.

Zajímavé jsou také reakce na ceremoniál. Sborové nadšení progresivní levice a francouzského vládnoucího establishementu. Umělecký ředitel jak úvodního, tak závěrečného (asi se máme ještě na co těšit) ceremoniálu, Thomas Jolly, se nechal slyšet, že „ceremoniál vystihl to nejlepší, co může Francie nabídnout.“ První dáma USA a manželka dosluhujícího amerického prezidenta, Jill Bidenová, označila akci za „okázalou“. Co čekat od Olympiády, která měla jako priority „udržitelnost a genderovou vyrovnanost“, které prý poprvé dosáhla. Udržitelnosti samozřejmě nedosáhla a nikdy nedosáhne, protože to není možné a nikdo soudný by to ani nikdy nezmínil. O tom může žvanit jen progresivistický papaláš a elitář od plného stolu jídla, které se po jeho odletu soukromým tryskáčem na nějaký tropický ostrov nahází do kontejneru. V tomto směru upoutaly – i samotné sportovce – postele z papírových krabic, na kterých během OH mají spát. Pouze se spekuluje, jestli jde o nějaký zelený bláznivý nápad, nebo jen pořadatelé nechtějí, aby se sportovci věnovali sexu… Což je dost v rozporu s totálně přesexualizovaným duchem, který úplně nesmyslně a zbytečně vytvořili už při zahájení.

Co se povedlo, bylo vystoupení zpěvačky Céline Dion nebo třeba ta laserová show v kombinaci s využitím skvostných pařížských monumentů v rámci celých OH. Nápad nějak zapojit Seinu, která se za miliardy pracně čistila, aby do ní pak napršelo a rázem vypadala opět jako odpadní kanál (kdo viděl Seinu, musí ty sportovce litovat). Některé disciplíny se kvůli tomu musely zrušit, a dokonce se už objevil i první případ sportovkyně, která ze špinavé vody onemocněla. Ale to využití řeky při úvodním ceremoniálu bylo bezesporu originální.

Boxerská pseudokauza

Asi poslední, takovou větší kauzou, symptomem toho úžasného západoevropského progresivního světa byl ten slavný „zápas“ mezi boxerkami – Italkou Angelou Cariniovou a Alžířankou Imán Chalífovou. Asi každý ví, jak to dopadlo. Italka dostávala takové rány, že po 46 vteřinách s tím, že bojuje „proti muži“, boj raději vzdala. Poté, co rozhodčí prohlásil za vítězku Chalífovou, která s povýšeným výrazem ještě stihla Cariniovou plácnout dost podivným způsobem přes hrudník, spadla Italka v slzách na kolena.

Je to šílené. Celý život maká, dře, trpí. Jede reprezentovat svůj národ na OH, což je jistě veliký závazek. Později prohlásila, že chtěla vyhrát zlato, aby tím uctila svého zesnulého otce, ale nemohla, protože jako zkušená sportovkyně věděla, že jí jde v nerovném zápase o život. Vstoupí do ringu a tam se jí ani ne po minutě přihodí tohle. V jedné věci se ale pletla.

Skutečně čelila ženě. Chalífová (a ještě jedna boxerka z Tchaj-wanu) je intersexuální. Jde o vrozenou vadu neurčitosti pohlaví. Není „něco mezi“, jak tvrdí LGBTQ+ aktivisté. Intersexuál je vždy více ženou, nebo více mužem, ale má k tomu nějaké biologické znaky, které s jeho pohlavím nekorespondují. Trochu necitlivě bychom takového intersexuála mohli nazvat hermafroditem. Výskyt intersexuality je super-vzácný. Diagnózou trpí 0,1 – 0,2 % lidské populace. Svět prostě není úplně černobílý, ale instituce OH na to mají být samozřejmě připraveny a toto nemají vůbec dopustit. V případě Chalífové jde o to, že má chromozomy XY – typicky mužský znak. Také má nadměrnou hladinu testosteronu, kvůli čemuž byla na loňském světovém šampionátu vyloučena.

Není důležité, k čemu budeme u těchto pár jednotek případů sportovců přihlížet při zařazení do kategorií dvou pohlaví. Jestli k pohlavním orgánům, genetice, hormonům… Pro tyto případy za předpokladu, že nechceme definitivně zlikvidovat ženský sport a základní myšlenku sportu obecně, musí buďto existovat samostatná kategorie, nebo se prostě nemají těchto klání účastnit. Je to trochu nefér, ale taková je příroda. To je přirozenost. Zase mají úplně jiné výhody. Někde příroda bere, jinde přidává – například z hlediska té nadproporcionální síly ve srovnání s průměrnou ženou. Úplně jiné téma jsou samozřejmě „ženy“, kterým leze z plavek mužský pohlavní úd, prostě biologičtí muži, perverzáci a podvodníci, kteří si hrají na to, že jsou trans, aby měli koho porážet, protože na chlapa si nedovolí. To je ale jiné téma a ti lidé patří buďto za katr, nebo do blázince.