12.4.2015
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Oligarchizace společnosti a cesta Západu k zániku

Sdílejte článek:

TOMÁŠ ROZLIČNÝ 12|04|2015

Přímo před očima nám probíhá proces oligarchizace společnosti, a to často za podpory a jásání bojovníků za nápravu světa různých myšlenkových a politických směrů. Je pozoruhodné, jak často ti, kdo bojují proti korupci, za občanskou společnost, svobodné podnikání, za málo nebo hodně státu, bohatí, chudí, neznámí nebo slavní, propadnou opojení z nějakého nového spasitele a skupiny sdružené kolem toho, kdo jim slíbí řešení všeho, co si tak nějak matně přejí. Vynesou jej v mesiášském poblouznění k moci v domnění, že teď už to bude „ono“, přestože sliby tohoto nového vůdce jsou stejně matné, jako jejich sny.

[ad#hornisiroka]

Podle hesla: Co je dobré pro mě, je dobré pro všechny

 A neděje se to jen u nás. Je to trend celé Západní civilizace. Oligarchizace může z počátku, a často se tak tváří, vypadat jako skutečný pokus o záchranu společnosti. Dokonce to někteří “zachránci” ve svém pobloudilém a roztříštěném vědomí, mohou s tou záchranou myslet částečně i „vážně“. Tak nějak si to všechno přivlastní a budou to řídit jako svoje kšefty, tedy “jako firmu”. Pro sebe.

Bagatelizace, legitimizace a legalizace střetu zájmů

Vidíme to stále častěji, jak politici různých směrů vystupují proti korupci, rozkrádání veřejného majetku, „za lidi“, „pro lidi“, za dodržování zákonů, proti zneužívání moci, proti jednání ve střetu zájmů, proti prorůstání politické a ekonomické moci. A nakonec se často ukáže, že mnohdy ti nejhlasitější jsou sami v čele pelotonu těchto nectností. Vše přitom směřuje k tomu, že se tyto osoby a skupiny stále víc pokouší tento proces nejdříve bagatelizovat, potom legitimizovat a nakonec legalizovat.

Oligarchie nezná levici ani pravici

Co je pozoruhodné, vznik, vývoj i konec oligarchie se velmi podobá vývoji komunismu. Ne náhodou se v bolševickém Rusku, tedy v bývalém Sovětském svazu, i v dalších komunistických zemích, vládnoucím vrstvám říkalo „oligarchie“. Je to spojení politické a ekonomické moci. V komunistických systémech se jde od politické k ekonomické moci. V běžném kapitalismu od ekonomické k politické. A dnes se jde tou i onou cestou postupně nebo najednou z obou stran.

146

Politikou k ekonomické moci a naopak, stále dokola

To znamená, že skrze politickou moc se postupně získá ekonomický a finanční vliv. To se například v ČR dělo především v devadesátých letech a kolem roku 2000. Nebo se skrze nejdříve získaný, ještě omezený ekonomický vliv, hledají kontakty s politickou sférou, a postupně také vliv na jednotlivé politiky, strany a nakonec na politiku jako takovou. Pro takzvané politické krytí, kvůli vlivu na vznik zákonů, atd. A když už to nestačí, a politici „nechápou“, nebo chtějí „brát“ stále víc, a miliardář se již nechce stále dělit, tak se rozhodne jít rovnou do politiky a všechno „zachránit“. A jsou samozřejmě lidé, kteří před politikou získají majetek, podnikají a zároveň skrze svůj majetek rozšiřují svůj politický vliv. K dispozici jsou různé varianty.

Chráním stát, protože je součástí „mého“ politicko-podnikatelského záměru

Politika stále většího počtu těchto „politiků“ spočívá na úvahách následujícího typu: Budu pronásledovat všechny, kteří chtějí ze státních prostředků něco ukrást. Vždyť to, co odsají, po statisících nebo milionech, kradou vlastně z mého. Moje finanční a mocenské zájmy jsou zájmy státu. Čím víc totiž pro stát „zachráním“, tedy čím více státu zbude, tím víc také zůstane pro mě. Bude víc peněz na veřejné zakázky a dotace, které já mohu získat. Ne už v milionech, ale v miliardách.

Odstraním také ty velké hráče, kteří konkurují mým ekonomickým aktivitám a dosud získávali legálně nebo nelegálně státní zakázky. Obsadím postupně svými lidmi státní a polostátní firmy, které mohou nějak souviset s mým vlastním podnikáním. Vše pod rouškou boje proti korupci, klientelismu, střetu zájmů, odpolitizování, spravedlnosti, a kýho čerta ještě. Voliči jásají, preference rostou, a s nimi také vliv, moc a zisky těchto „lidí“. Média většinou mlčí, a řeší zločiny pěšáků, kteří velkým mocným překážejí v rozletu a kradou z „jejich“, tedy ze státního.

[ad#velkadolni]

Až zámek zaklapne…

Tento proces a myšlenkové vzorce jasně ukazují, že jsme skutečně svědky i součástí procesu oligarchizace, propojování státu a světa byznysu, až k neodělitelnému srůstu. Občas se sice vyskytnou nějaké námitky, které ale zaniknou buď v hlubokém mlčení, nebo v šumu a chaosu života. Oligarchizace je proces, ve kterém se finanční zájmy jednotlivých osob a s nimi spojených skupin, vydávají za zájem státu a jeho občanů. A nikdo neví co s tím. Až toto propojení zaklapne naplno, nebude cesty zpět, jen kupředu k zářným zítřkům tyranidy a nakonec rozpadu civilizace jak ji známe.

Od oligarchie k tyranidě

Je poučné si přečíst Platóna, který v osmé knize Ústavy popisuje, jak se demokracie neodvratně mění právě v oligarchii. Proč? Protože většina si volí elitu ke svému obrazu. Tedy ty, kdo jsou ze stejného těsta a zrcadlí fantasmagorické blouznění davu. Ty, kdo tomuto bezobsažnému, chaotickému guláši nejasných obrazů, motivovaných a hnaných kupředu žádostí, vyjdou vstříc. V této smrtící kaši je spravedlnost zaměněna za rovnost, pravda za přání a dobro za to, co je právě prospěšné pro mě. Všichni jsme podle těchto chorobných halucinací stejní, máme dělat totéž, tedy, jak jsme z úst novodobé elity slyšeli, „makat“. Bez smyslu a přemýšlení. Makat jako otroci systému, který tato „elita“ vymyslela a stále zdokonaluje tak, aby nakonec ovládla celou politiku, ekonomiku i naše duše. Kdo „neposlouchá“ je vyloučen, eliminován, jako nepotřebné smetí.

Oligarchie jako elita nejhorších vlastností většiny

Oligarchie je tedy destilát vzniklý v procesu demokracie, kdy se k moci postupně dostávají ti nejhorší. Tedy ti, kdo nejlépe zrcadlí a reprezentují zvířecí část většiny.  A když jsou touto většinou vyneseni k moci, tak jsou hnáni právě svými zvířecími instinkty, k tomu, aby svou moc upevňovali a rozšiřovali. Napadají vše kolem sebe, co by je mohlo ohrozit. Včetně těch, kdo jim k jejich moci dopomohli, tedy lidu. „Co kdyby si to rozmyslel. Známe přece jeho přelétavé nálady.“ Tak vznikne oligarchie, vláda bohatých. Nikoli moudrých, jak by to mělo být.

Tyran, vítěz mezi nejhoršími

A oligarchie se pak nezadržitelně mění v tyranidu. V oligarchii jde totiž o propojení státu, moci a financí v rukách několika osob a na ně navázaných skupin. Tento proces pak logicky směřuje k tomu, že tyto osoby a skupiny bojují proti sobě, politickými, finančními, všemi prostředky tak dlouho, až jeden zvítězí. Vznikne tyranida.

Tyran se potom pokouší, a nemůže jinak, dělat vše proto, aby svou moc a bohatství udržel, posílil a ještě rozšířil. Má totiž strach, aby ho jeho konkurenti nesesadili. Proto vše hlídá, sleduje, kontroluje, zakazuje, přikazuje, trestá, stále víc utahuje a omezuje svobodu ve společnosti, snaží se ji rozdělit, stavět jedny skupiny proti jiným tím, že si jedny kupuje a druhé opomíjí nebo potlačuje a podobně.

[ad#velkadolni]

Exploze, imploze, nebo zničení společnosti z vnějšku

Vše pak buď dospěje do stavu, kdy se život pro většinu lidí stane tak nesnesitelným, že se vzbouří. Nebo jsou všichni tak dezorientovaní, demotivováni a rozloženi, že dojde ke zhroucení jak ekonomiky, tak celé společnosti dovnitř, k jakési implozi. Případně v jakémsi choromyslném pudu sebezáchovy, v naději na vítězství a opětný vzmach společnosti, nebo v sebezničujícím záchvatu v požáru zničit sebe a vše okolo sebe, tyran vyvolá válku a společnost zanikne v explozi. Anebo je tato nemocná společnost napadena z venku, a zničena, ekonomicky, vojensky nebo kulturně, společností, případně civilizací jinou, nikoli nutně lepší. (To je pravděpodobný scénář konce naší civilizace.)

Na konci všech těchto alternativ je zpravidla rozpad společnosti, chaos, mezistátní nebo občanská válka a potoky krve. Na tuto cestu se vydala Západní demokracie a spolu s ní i Česká republika.

ZDROJ: Tomáš Rozličný

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,94 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky