Od demokracie k diktatuře rychle a jednoduše

Někteří říkají, že demokracie není ideální, ale nikdo nic lepšího nevymyslel. Jiní zase, že demokracie je diktatura většiny. Dnes žijeme zvláštní dobu, kdy se na reálných příkladech dá uvažovat o tom, kde je vlastně rozdíl mezi demokracii a diktaturou.

Nebudu chodit kolem horké kaše a přímo napíšu, že svoboda je pro mě hodnota nejvyšší. Cením si ji zhruba stejně, jako svůj život samotný. Já to cítím tak, že demokracie mou svobodu omezuje. Říkají mi, že demokracie mou svobodu chrání a že omezení svobody je v demokracii možné pouze za přesně stanovených podmínek.

Takže pro účely tohoto článku předpokládejme, že pokud chce stát omezit vaši svobodu, musí jasně uvést důvod omezení. Musí potřebu omezení vaší svobody racionálně zdůvodnit. Tak to zkusme na reálném příkladu:

Řekněme, že jsem majitelem obchodu typu “Hornbach”. Velkého hobby marketu. Stát mi zakáže vykonávat mou podnikatelskou činnost, zakáže mi prodávat zboží zákazníkům. Důvodem je pandemie jakéhosi viru. Skutečně stačí tento pseudodůvod na likvidaci mého podnikání? Skutečně nemám právo se dožadovat skutečného, ​​racionální odůvodněného vysvětlení (z mého pohledu nesmyslného) omezení mé svobody, které pro mě může znamenat likvidaci mého byznysu?

Rád bych si přečetl takové vysvětlení takto závažného zásahu do mé svobody od lidí, kteří to považují za demokratické. Já sem napíšu své vysvětlení, proč uzavření obchodu podobného typu považuji za čistý akt státní svévole.

Od začátku epidemie až dosud jsou otevřeny podobně velké obchody. Sice jsou vynucovaná jistá hygienická opatření (ty bych řekněme akceptoval), ale ty obchody jsou otevřené a chodí do nich nakupovat množství lidí.

V těch obchodech pracují prodavači, kteří jsou vystaveni jasně vyššímu stresu, jak to bývalo v době před epidemií. Ano, používají ochranné prostředky, pokladny jsou odděleny plexisklem. Jsou implementovány opatření na ochranu zaměstnanců, které nemám problém udělat i ve svém hobby marketu.

Tvrdím, že neexistuje žádný důkaz, že se pracovníci otevřených velkých obchodů při své práci nakazili novým virem. Tvrdím dokonce, že dlouhodobý provoz velkých obchodů bez doložených nákaz prodavačů je důkazem toho, že velký obchod za dodržení stávajících hygienických a jiných omezení je zcela bezpečný s ohledem na šíření nákazy (nákaza se tam nešíří). Pokud se totiž nákaza nerozšířila na pracovníky, kteří v obchodě stráví denně celou pracovní dobu, je to podle mě dostatečný důkaz pro tvrzení, že se tam nenakazí ani moji zákazníci.

Můj závěr:

Mezi demokracií a diktaturou není rozdíl. Přesněji: stačí infekční choroba a konspirační média, sdílející se státem jednu postel. Konspirační média, které šíří poplašné zprávy o nebezpečí, které nikdy neexistovalo a ani neexistuje. A většina spoluobčanů nemá problém tleskat nastolené diktatuře. Omezování svobody jiným občanům bez racionálního důvodu.