Očima zakazovače

.

Inu, jde o poměrně rozšířenou představu – pod zákazem něčeho si lidé velmi často představují, že daná věc prostě zmizí; základ veškerých jejich úvah je založen na prosté myšlence, že když stát něco zakáže, v podstatě je to totéž, jako kdyby daná věc zmizela z povrchu zemského a přestala momentem zákazu existovat. Co ještě tak maximálně sem tam nějaký osvícenější zakazovač dokáže vidět, je neefektivita regulací; typicky chápou, že ono zmizení nebude úplné, ale jen částečné, neboť ne všichni dodržují zákony. Prakticky každý zakazovač však ignoruje náklady na vymáhání omezení, negativní vedlejší efekty a už vůbec ne omezení svobody či deformaci trhu; volání po zákazech je pak logickým důsledkem takového uvažování.

Zajímavé rozhodně je zakazovači tyto námitky předložit; on je typicky buď bagatelizuje, zesměšňuje (řada lidí například na námitku, že typický zákaz znamená užití agresivního násilí vůči nevinným, reaguje prohlášením o absurditě takového tvrzení), nebo prostě ignoruje. Z většiny reakcí je však patrné, že se dotyčný vůbec nepokusil porovnat náklady regulace s jejími přínosy (ne že by to bylo možné; narážíme zde na interpersonální neporovnatelnost užitku, ale aby to zakazovač vůbec pochopil, musel by se napřed o srovnání snažit); prostě jen vidí něco, co se mu nelíbí, tak to chce automaticky zakázat (hazard, drogy, islám, prostituci a tak dále).

Vím, že takoví nejsou všichni, někteří patří mezi vyložené zloduchy, již důsledkům svých činů rozumějí (a zakazují pro osobní prospěch); jsem však pevně přesvědčen, že většina zakazovačů tak činí z výše uvedených motivů (věří, že zákazem vyřeší nějaký problém). Z toho důvodu je neustále třeba všem, kdo podporují zákazy čehokoliv, připomínat cenu takových opatření; a cena je skutečně vysoká, neboť se zdaleka nejedná jen o to, že vymahači regulací by místo své „práce“ mohli dělat něco produktivního (a jejich čas není zadarmo), ale především o důsledky – omezení svobody, násilí vůči nevinným, zvyšování korupčního potenciálu, případná tvorba mafií (prohibice). Prosím, zdůrazňujme neustále tyto náklady všem zakazovačům; vždy znovu a znovu opakujme, že skoro každý státní zákaz v praxi znamená užití útočného násilí vůči nevinným, ačkoliv o tom lidé nechtějí příliš slyšet!