Objektivní fanatismus

Ač se snaží navodit ten dojem, vůbec mu nejde o žádnou objektivitu. To jen na jeho straně barikády vypadlo pár kostlivců ze šuplíku a je potřeba je pozametat bez ztráty kytičky. A tak nastupují obštrukce, konspirace a fantasmagorie, které mají to nadělení nenápadně katapultovat za hradby protivníka. A pak se dozvídáme mnohdy takové myšlenkové herdy, ze kterých by se zbláznil i Chocholoušek. Jeden až žasne, co je ten druhý, relativně zdravý člověk s dokončeným základním vzděláním, schopný všechno vymyslet.

Tak se třeba dozvídáme, že zatímco se Stalin spolčil s Hitlerem protože byl ve složité situaci, USA vstoupily do války jen pro své vlastní zájmy. Že za řízené hladomory na Ukrajině mohli Američané, kteří si v Moskvě objednali schválně hodně obilí i když věděli, že to Sověti nemohou dodat. Že za zrůdné komunistické režimy s desítkami milionů obětí mohou zlí kapitalisté, kteří to systematickým vykořisťováním dopracovali až sem. Že za všechny vojenské anexe Rusů, kteří si takto přišli ke krásné šestině zeměkoule, mohou vlastně USA a jejich expanzní politika.

Ale jsou i zdůvodnění, se kterými je přeohromná legranda. Tak například že země, které vyhlásily nesmiřitelnou válku USA, ryjí zobanem v hnoji právě proto, že s nimi USA nechtějí schválně obchodovat. Anebo že prostý lid je chudý proto, že těm bohatým jde vždycky jenom o peníze. Nejvíc mě však rozbilo zdůvodnění chaotického se třepotání vlády v době koronakrize. Je to tím prý proto, že jí opozice, v době kdy byla sama u vesla, nic na takovou situaci nepřipravila. Tedy mimo miliardových státních rezerv, krizového zákona a pandemického plánu už vůbec nic. Jako chápete to? Žádná vakcína, žádné tuny roušek, testů ani dezinfekce z roku 2010 ve skladech nebyly. Trestuhodná škodolibost.

Kapitolou samo o sobě je potom zdůvodňování proč se měla socha Koněva místo odklizení naopak nechat lokajsky pozlatit. Prý proto, že Rusové jsou na takové věci citliví. A tak můžou ve státní Dumě klidně hřímat něco o pásech tanků šmelcujících naše města, vyhrožovat našim politikům smrtí a uvalovat na ně hrozbu gulagu jak za cara Stalina. Protože z tohoto citlivost, láska a romantika fakt stříká na metry daleko. A je zajímavé, kdo jsou přitrubovači takového míru na ruský způsob z řad našich občanů. Jsou to vesměs ti, kteří staré komunistické pořádky obhajují, nebo alespoň bagatelizují stylem výše popsaným. Prý se historie nemá přepisovat, památníky neničit a nikoho neprovokovat.

A je pozoruhodné, že jsou to titíž, kteří se přímo účastnili, zažili, anebo alespoň schvalovali likvidace soch a pomníků všech druhů od Masaryka, přes Baťu až po posledního emigrujícího herce, zpěváka a sportovce. Jsou to ti, kteří minimálně klidně přihlíželi, ne-li přímo organizovali, vytržení sochy našeho prvního prezidenta lanem za krk a vláčení po návsi na smetiště za bílého dne, aby kulaci viděli, že už jim definitivně nikdo nepomůže. Titíž, kteří na příkaz soudruha učitele/ky vytrhávali rok co rok se železnou pravidelností nějakou tu stránku z učebnice s tváří toho, kdo právě upadl v nemilost a měl být definitivně zapomenut. Ti, kteří po emigraci někoho významnějšího dělali v kolektivu, že si na něho vlastně ani pořádně nepamatují, že ho neznali.

“Matuška emigroval, říkáte. Hmm. A to byl kterej? Jo ten zpěvák, už vím. No já ho stejně moc neposlouchal, neměl jsem ho rád.” Protože se báli. Báli se otevřít zobák. Za to teď s ním klapou jako čáp u rybníka. A náramně si užívají demokracie a svobody slova. A pak se dozvídáme ty hrůzy, které popisuji výše.