2.3.2017
Kategorie: Politika

Občane, já jsem stát a přišel jsem tě okrást

Sdílejte článek:

MICHAL HÁJEK

V mnoha článcích jsme tu už řekli na plnou “hubu”, protože je to pravda: dnešní státy nejsou nic jiného než obchodní model. Totéž je globalizace. Politika, média a sociální sítě nemají primárně jinou roli než odvádět pozornost od toho, jak mašinerie funguje: čím dál větší kontrola (nás občanů, nikoli na stát přisátých byznysmenů či politiků samozřejmě), čím dál vyšší daně a odvody a čím dál více způsobů, jak z nás dostávat peníze. A pak – jak s oblibou také v mnoha článcích říkáme – je přeměnit na veřejné rozpočty, kde nad nimi (jako obyčejný občan) naprosto ztratíte kontrolu a vliv. Že se ta hra hraje bez ohledu na základní morální a mravní principy a životy lidí (doslova), to jistě netřeba dodávat.

[ad#clanek-respo]

(Sociální) stát je vlastně jiné pojmenování pro mafiánskou strukturu. Ta jen změnila tvář a vrostla do našich životů a států a tváří se jako samozřejmost, což je často její největší síla; když Vás ve lži vychovají, těžko se jí v dospělosti zbavujete, to je princip výchovy. Některé byznysy a druhy podnikání generují obrovské budoucí náklady na léčbu spotřebitelů a konzumentů (exhalace, cukr, tuk, sůl, hazard) či dokonce na to, aby „jakoby“ vylepšily život (obnovitelné zdroje, biopaliva, státní investice, dotace, granty). Tyto náklady se ale neplatí ze zisku jejich výrobců či původců, tyto náklady nesou veřejné rozpočty, tedy platíme je my sami. Dnes je hlavní (a pohříchu jedinou) rolí států a politiků hlídat vybraným byznysmenům jejich podnikání  a jeho ziskovost občas „zalít či přihnojit“ nějakou tou dotací, grantem, úlevou, pobídkou či odpuštěným penále.

Jedno je jisté a bude to tak fungovat vždy: globální (i lokální) byznys, na rozdíl od nás občanů, spolupracuje (a navíc má v zádech zmíněné politiky a veřejné rozpočty). Když “byznys s veřejnými prostředky” má přijít o pár korun, to hned začne legislativní peklo: politici lítají jak hadr, lobbisté argumentují, křičí a vydírají, zákony se div nezačnou samy ohýbat. Ale když nám poškodí zdraví například konzumace výrobků určitých firem nebo exhalace z oceláren, je ticho. Nedržíme spolu, nebráníme se.

Pár legrácek typu zákony na ochranu spotřebitele nakonec opět v důsledku omezí nás, jako například kouření v hospodách, EET, KH. Když onemocníme léčí nás firmy, tentokrát farmaceutické, nikoli lékaři. Ti už nemají vliv ani nad tím, co mají předepsat, vybírají ze státem certifikované nabídky, takže o léku který Vás má léčit a jeho faktické ceně rozhodne politik, placený farmaceutickou firmou. A takhle to funguje globálně: jeden “byznys” zkrátka vyvolá potřebu, nemoc, chuť nebo víru, druhý přispěchá ji “léčit“ a stát to celé pod ideologií „ochrany občanů“ krásně reguluje (a přerozděluje stamiliardy).

A my zatím přihlížíme, platíme daně a neříkáme nic…

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: Michal Hájek, Česko 2050

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (29 votes, average: 4,97 out of 5)
Loading...