O právním institutu “strpění”

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

vylicilAby to nešlo. Už ani u nás.

Server Česká justice přinesl docela šokující zprávu. Ovšem, jak už to bývá, tak důkladně schovanou v nenápadném, maskujícím obalu. Aby se občanstvo příliš nevyplašilo. Budeme prý muset jen tak trošku, malinko poopravit náš zákon o azylu.

Jedno staré přísloví praví, že kdo se moc ptá, moc se dozví. A Česká republika se ptala. Šlo o případ Čečence, žadatele o azyl v ČR, který spáchal před udělením azylu loupež a byl odsouzen na tři roky do vězení. Po obdržení azylu spáchal další loupež a dopustil se vydírání. Jako recidivista byl odsouzen k devíti letům. Logické rozhodnutí ČR o odnětí azylu takovéhle osobě, pak zločinec napadl soudně. A Česká republika se dotázala v Bruselu, zdali je v právu ona, či drzý pachatel, azylový uchazeč.

Z Brusele přišla rozsáhlá, ale v zásadě očekávatelná odpověď. (zde). Týkala se jak našeho ničemy (Věc C 391/16) , tak i podobného výlupka z Konga, toho času žadatele o azyl v Belgii, který tam znásilnil dítě. Praví že: „Vůči těmto osobám může být sice v dotyčném členském státě vydáno rozhodnutí o odnětí postavení uprchlíka ve smyslu čl. 2 písm. e) směrnice 2011/95 nebo rozhodnutí o nepřiznání takového postavení, avšak uvedené osoby v důsledku přijetí takových rozhodnutí nepřestanou být uprchlíky, jestliže splňují hmotněprávní podmínky pro to, aby mohly být považovány za uprchlíky ve smyslu čl. 2 písm. d) této směrnice ve spojení s ustanoveními kapitoly III této směrnice, a tedy článku 1 části A Ženevské úmluvy.”

Tedy, jinými slovy, azyl mu sice můžete odejmout, ale pokud nebude chtít dobrovolně domů, tak jej musíte na vašem území STRPĚT. Tak, jako byl v Německu „strpěný” ten černý ogar, co letos znásilnil jednu mladou dívku u Litoměřic….

Velice zajímavá a povšimnutí hodná, je v tomhle podlém, protinárodním podrazu, také úloha naší paní ombudsmanky. Rozsudek ji na několika místech, například v bodu 51, výslovně a opakovaně zmiňuje: „….že podle veřejné ochránkyně práv České republiky nebyl tento čl. 14 odst. 6 do zákona o azylu transponován. Při odnímání azylu podle § 17 odst. 1 písm. i) a j) zákona o azylu tak podle uvedené veřejné ochránkyně práv dochází k porušení unijního práva.”

V důsledku tohoto rozsudku, jak uvádí Česká justice (zde) musí být provedena oprava českého práva. Do azylového zákona má být zaveden institut „strpění”, tak jako je už v právu sousedního Německa. Podle něj nesmí být ani prokazatelný, odsouzený ničema z naší země vyhoštěn, pokud to odmítá, a když současně hrozí, že by na něj mohli být v zemi jeho původu oškliví. Navíc má být změněna definice azylanta v §2 azylového zákona. Azylantem má být ponovu nikoli ten, komu už byl azyl udělen. Pro statut azylanta stačí, že si požádal! Postavení azylanta pak bude mít žadatel po celou dobu procesu vyřizování žádosti včetně soudního řízení u Nejvyššího správního soudu v případě odmítnutí azylu…

Takže jak se dostatečně exotický lump ocitne na území ČR, tak už se ho legálně nezbavíme. Ať spáchá cokoli. Budeme jej muset „strpět”. Zařídila nám to, mimo jiné, svými poťouchlými upomínkami na „Evropské právo”, také naše oblíbená ombudsmanka.

Jak jsme rádi, že ji máme! A že jsme členy tak vysoce humánního, ušlechtilého spolku, který dnem i nocí myslí na blaho, štěstí, práva a osobnostní rozvoj všech lidí planety. Samozřejmě, s vyjímkou původních Evropanů.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (35 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...