17.7.2016
Kategorie: Politika

Normalizace 2.0(16)

Sdílejte článek:

JP 17|07|2016

Paralela dneška se sedmdesátými léty, co se týče omezování práv a svobod obyvatel, je bohužel stále zjevnější. Některé rozdíly mezi tou normalizací současnou a normalizací verse 1.0 tu ovšem jsou.

[ad#clanek-respo]

Za normalizace po roce 1969 bylo jasné, kdo je nepřítelem. Tím byla Husákova linie, Moskva, východní blok a domácí „pravověrní“ soudruzi. Proti nim stáli nejen nekomunisté (ti paradoxně té komunistické klice, co byla u moci, zase tolik nevadili), ale zejména „reformovaní komunisté“, osmašedesátníci, kterých se partaj v probíhajících čistkách zbavila. Kdo se do politiky netlačil a byl nějak angažovaný, v SČSP, u dobrovolných hasičů, pardon, požární ochrany, v ČSTV nebo třeba u Svazarmu, tomu režim sice tak nějak standardně házel klacky pod nohy, ale nebyl pro něj terčem (hezky to bylo vykresleno třeba v knize a filmu „Báječná léta pod psa“).

Na pozadí všeho byla hrozba jaderného konfliktu a totální destrukce, ale všichni tak nějak věděli, že ti, co to mohou odpálit, také mají co ztratit. Tato skutečnost se nakonec potvrdila a studená válka, byť několikrát bylo hodně dusno, se žhavou nikdy nestala.

Dnešní situace je mnohem nepřehlednější, protože normalizace a nebezpečí na nás míří v celé řadě na sobě víceméně nezávislých linií.

  • Domácí normalizace

Předně tu máme domácí normalizaci. To je ono utahování šroubů, co začalo někdy v roce 2005 a stále probíhá. Do něj lze zařadit zákaz plateb v hotovosti nad stanovenou mez, různé povinné dotazníky v bankách ohledně zdrojů příjmu, zákazy anonymního vlastnictví obchodních společností, trvalé pronásledování různých „extremistů“, bodový systém, úseková měření rychlosti, příspěvek nepojištěných ČKP (to bylo naštěstí zrušeno, ale ČKP to nevzdala a snaží se tuto zrůdnost prolobbovat znovu), povinné hlášení kybernetických bepečnostních incidentů, registr účtů, zvýšené pravomoci zpravodajských služeb, zabavování a dodaňování (nepřiznaného) majetku, zužování ulic ve prospěch cyklopruhů a nověji pak blokování Internetu pod záminkou omezování hazardu, elektronickou evidenci tržeb, kontrolní hlášení k DPH nebo třeba omezování prodejní doby v obchodech.

To jsou věci, které této zemi nikdo nenařizuje. To jsou plody naší vlastní demokracie, úžasného to zřízení, kde dva vlci a jehně mohou hlasovat o tom, co bude k večeři. Že zde hraje svou roli i oligarichizace, tedy přímé osobní propojování ekonomické a politické moci, o tom není asi třeba dále debatovat.

  • Evropská normalizace

Druhou linií normalizace je normalizace evropská. Špičkou ledovce je postupné omezování držení (nejen střelných) zbraní. EU nám přinesla povinnost regulovat a omezovat držení bezpečnostního materiálu, kam se schová ledacos. Pod „zboží dvojího užití“ se také schová prakticky cokoli. Zákazy a regulace prodeje určitých druhů zboží, povinné štenice v automobilech (eCall). Cestovní doklady, obsahující biometrické údaje. Ale to není všechno.

Součástí euronormalizace je také „kvantitativní uvolňování“, tedy emise dalších a dalších nekrytých peněz Evropskou centrální bankou a obecně „boj s krizí“. „Boj s krizí“ došel tak daleko, že úroky jsou na nule, v některých zemích i záporné a příliš se nevyplatí držet hotové peníze. To se může zdát jako okrajový problém a byl by to okrajový problém, kdyby na tom ovšem nevisela budoucnost Evropanů. Při současné predikci ekonomického růstu v kombinaci s úrokovými sazbami se nedá očekávat, že by spoření na penzi mělo nějaké výnosy, v nejlepším se z něj vrátí to, co do něj střadatel vloží. Proč v nejlepším? Protože mnohem spíše si své ukousne inflace a správce fondu a nakonec z toho bude mnohem méně (a to zcela opomíjíme systémové riziko, představované tím, že o těchto penězích mohou rozhodovat politici).

Pokud tedy chce střadatel nějaký zisk, musí zamířit k rizikovějším investicím. Tam díky současné ekonomické politice musejí mířit i konzervativní investoři. Jenže riziko, to znamená nejen možnost, že nevyděláte, ale i zcela reálnou možnost, že hodně proděláte.

V kombinaci s oligarchizací jsou dále menší investoři vytlačováni do méně lukrativních forem investic, zpravidla proto, že očekávají vyšší výnosy ze svých peněz, než centrální banky, emitující stále nové peníze. K těm se naopak prostřednictvím svých bankovních licencí v prostředí přeregulované bankovnictví dostávají právě oligarchové. Bída je tedy na obzoru.

  • Muslimská imigrace

Co situaci umocňuje, to jsou hordy barbarů za hradbami. Zdánlivě se může zdát, že budou v budoucnu pracovat i na naše důchody, možná že v první generaci někteří i budou, nicméně, jak nás zkušenosti učí, druhá a třetí generace těchto imigrantů, vykořeněná z domácího prostředí a tolik odlišná od evropské populace, bude zdrojem problémů. To, před čím jejich předkové prchali z různých blízkovýchodních a afrických zemí, tedy islámské právo, se pokusí nastolit i v Evropě — a oproti způsobu, kterým tak budou mít tendenci učinit, byl nástup Hitlera a jeho partaje k moci procházkou růžovou zahradou. Kriminalita afro-arabských přistěhovalců je vysoká už v první generaci, v poslední době přibývá také cíleného teroru ze strany právě těchto skupin. Tito lidé jsou také naladěni výrazně (sebe)destruktivněji, než byli lidé s prsty na tlačítkách na obou stranách studenoválečného konflitku, což bylo patrně také způsobeno jejich mnohem vlažnejší vírou v posmrtný život.

Normalizace v 70. letech nabízela alespoň nějakou perspektivu — perspektivu toho, že když se stáhnete z veřejného života do privátní ulity, strana a vláda vás nechají na pokoji a máte šanci alespoň na nějakou budoucnost. Zapíchnutí šroubovákem ani roztrhání bombou se nikdo obávat nemusel. I tak se nám v normalizaci verze 1.0 nelíbilo a utíkali jsme z ní. Normalizace 2.0 nenabízí ovšem ani tohle a utéci z ní není příliš kam. Nelze se proto divit evropské majoritní populaci, že má oprávněné obavy z budoucnosti.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: jamapekelna.cz

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...