21.7.2013
Redakce
0
Kategorie: Politika

Nemocní mocí

Sdílejte článek:

REDAKCE PP 21/07/2013

Zajímavý rozhovor jsme přečetli na portálu Česká pozice. Odpovídá profesor Jan Hnízdil, zkušený lékař, který se dennodenně zabývá pacienty s psychickými poruchami. Pro někoho jsou možná jeho názory příliš extravagantní, někdo se možná nedokáže přenést přes jeho adresnou kritiku některých významných českých politiků. Každopádně některé věty z  jeho úvah o politicích nemocných mocí rozhodně stojí za zamyšlení. 

 

[ad#hornisiroka]

 

“Člověk s určitou osobnostní dispozicí – charakterovou vadou, chcete-li – se dostane do vysoké politické funkce a postupem času ztratí kontakt s realitou. Sám sebe začne považovat za výlučného, neomylného, přestane naslouchat jiným. To, co by si běžný občan nedovolil, se pro něj stává běžným. Je prokázáno, že u těchto lidí vzniká silná – i tělesná – závislost na moci. Ovládání druhých jim působí rozkoš, v mozku se uvolňuje hormon blaženosti – serotonin. Když moc ztrácí, trpí abstinenčními příznaky, podobně jako narkoman závislý na droze.

 

Politici jsou už natolik izolováni ve svých mocenských pozicích, že se považují za nedotknutelné. Zapomněli, že po hybris přichází nemesis – symbol osudové odplaty.

 

Důležité jsou i vnější faktory, kontext. Pasivní občané, selhávající obranné mechanismy demokracie – to všechno k tomu přispívá. Sílu kontextu prokázal ve známém experimentu profesor Philip Zimbardo. Rozdělil studenty do dvou skupin – jedné přidělil roli mocných dozorců, druhé bezmocných vězňů. Ve sklepě školy nechal zbudovat kulisy vězení. Experiment musel předčasně ukončit. Ti, kteří hráli dozorce, se natolik vžili do role, že začali své spolužáky šikanovat, odpírat jim spánek a mučit je. Naši politici se vžili do role vládnoucích mocných, my jsme dobrovolně přijali roli ovládaných bezmocných. Nikdo se ale nemá k tomu, aby ten experiment ukončil. Při volbách vždycky jen vyměníme dozorce – trýznitele. A některé si dokonce oblíbíme. Říká se tomu stockholmský syndrom.

 

 

Nemyslím si, že by volby na tom mohly něco změnit. Politicko-ekonomický systém je ve smrtelné křeči, sám sebe požírá od ocasu. Jediným řešením je podle mne změna hodnot a chování každého jednotlivce. Působení na nejbližší okolí. Reforma zdola. Jenže lidí, kteří si vážnost situace uvědomují a takové změny jsou schopni, není mnoho. Snazší je naslouchat uklidňujícím lžím politiků, že za nás všechno vyřeší, postarají se o naše zdraví, o klidné stáří a tak stále dokola. Stačí přeci, když se jim odevzdáme. Už brzy nás čeká kruté procitnutí.

 

Jako všude, kde jde o moc, je v politice nadprůměrně vysoká koncentrace psychopatů, narcisů, lhářů, megalomanů, zlodějů a podvodníků.

 

Psychopatie není nemoc. Je to postižení, vada. Jako se narodí člověk s deformovanou končetinou, tak se narodí člověk s deformovaným charakterem. Psychopat nemá funkční mozková centra, která jsou odpovědná za stud, soucit, svědomí, zodpovědnost. Oni je nemají a podle toho se chovají. Lidé se diví, co to Zeman předvádí u korunovačních klenotů, jak může Klaus ukrást tužku, ale oni na tom nic divného nevidí. Nerozumí tomu a nerozuměli by tomu ani tehdy, kdybychom jim to vysvětlili. Mozek jim to prostě nebere. Stydět se neumějí.”

 

[ad#velkadolni]

 

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 4,56 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky