Něco pro duši

Přátelé, dnes nebudu psát o nové frontě, která se otevírá v Sýrii. Nebudu psát o tom, jak přituhuje v Gruzii i Rumunsku. To všechno si nechám na zítra. Dnes nebudu psát ani o tom, co se děje v Bruseli, nebudu psát o Petru Fialovi a jeho zoufalých pokusech se politicky zachránit. Nebudu psát o tom, jak prezident mobilizuje korespondenční voliče v Austrálii. Nebudu psát ani o politice ani o geopolitice. Dnešní článek bude zemitý, jak jen může být.

Víte, já si včera tak krásně zapracoval na políčku…

V posledních měsících jsem prakticky pořád v Bruseli nebo na nějakých debatách a tak jsem se k posledním polním pracem letošního roku dostal až tuto sobotu. Normálně si závěrečné operace rozložím v čase, ale letos to prostě nešlo a tak jsem udělal všechno naráz. Zmulčoval jsem meziplodinu (mou oblíbenou řepku), vytáhl jsem rotavátor a zapracoval všechnu zelenou hmotu zhruba pět centimetrů do půdy. Není to nezbytné, úplně klidně by stačilo řepku prostě zaorat, ale když ji zapracujete do horní vrstvy, tak ji pak při orbě rozprostřete po celém orebném profilu. Nemáte ji jen dole v brázdě.

Samozřejmě jsem si to zkomplikoval, protože řepka tvoří hustý podrost, který v sobě zadusí veškerý plevel, ale také půdu zakryje a zadrží vodu. Normálně meziplodinu zmulčuju někdy koncem října, aby půda ještě trochu obeschla a po čtrnácti dnech ji zapracuji tím rotavátorem. Teď jsem to dělal naráz a samozřejmě se mi hlína trochu lepila. Ale kromě trochu těžších řídítek a větší námahy se mi nic hrozného nestalo.

Kdo mě čtete dlouhodobě, tak víte, že mám políčko ve svahu. Ořu napříč, abych půdu každý rok posunul o jednu brázdu nahoru. To akorát vyrovnává sesuvy během jarních prací. Letos, jak hodně napršelo, měl jsem problém si nahoře připravit rovnou brázdu, abych vůbec mohl s oráním začít. Takhle měkkou půdu jsem ještě nezažil. Ale pak už to šlo ráz na ráz. Málokdy se mi oralo tak dobře a prakticky vůbec jsem nepotřeboval oškrabávat hlínu nalepenou na radlici.

Mulčování, rotavátorování a orání tří set metrů čtverečních mě stálo dva litry benzínu a tři hodiny cvičení za řídítky, které mi protáhlo všechny svaly a zjistil jsem, jak moc jsem v henté politice ochabnul. To víte… pořád za volantem a samé žvanění. Zesílily mi jen hlasivky.

To byl tak krásný den… Člověk najednou dělal něco, co se okamžitě zhmotní a hned vidí, jestli to dělal dobře. Zahřálo mě u srdce, že sice mohu ztratit na síle, ale pořád to ještě vyrovnám zkušeností a i když poslední dva roky bojuju na trochu jiném kolbišti, pořád ještě jsem s tou půdou spjatý a pořád to v těch rukách mám. Nefoukal žádný vítr a tak obracená půda krásně voněla, drobila se podle žížalích děr… prostě nádhera.

Víte, co první se vám stane, když se pustíte do boje? Je jedno jestli je to boj politický nebo opravdový. Je jedno, jestli se snažíte o národní obrození nebo jestli se rozvádíte. Víte, co se vám okamžitě stane?

Zpustne vám pole!

To prostě potřebuje čas a vy nejste jeho pánem. Musíte tam pracovat podle přírody a ne podle svého kalendáře debat s občany. Dešti, slunci i rostlinám je jedno, že jsou nějaké volby a nějaká kampáááň. Jakmile muž odjede válčit, zaroste mu pole lebedou. Je úplně jedno, jestli vyhraje nebo prohraje. Pokud se vrátí, vždycky se vrátí na zpustlou půdu i kdyby stokrát zvítězil. Půda potřebuje úplnou rodinu, potřebuje spořádanost, úctu a víru.

Letos jsem své pole zanedbával. Úroda nebyla nijak špatná, brambor, rajčat i vína se urodilo víc než dost, ale nikdy mi nad keříčky tak netrčel plevel. Nikdy jsem neměl vinohrad tak zdivočelý, nikdy jsem v zákoutích neměl tolik kopřiv. A nikdy jsem neměl takovou chuť se vším seknout, jako letošní léto, kdy jsem poprvé v životě musel vzít křovinořez a pokosit lebedu na bramborách, abych je vůbec mohl vyorat. Letos jsem byl mizerným hospodářem.

Ale včera jsem to všechno zahladil. Sedlákův rok právě skončil a skončil jako obvykle. Radlicí, která obrátila půdu a připravila ji pro příští rok. Tisíce let se to tak dělá. Ať je válka nebo mír, ať je hladomor nebo hojnost, ať vládne Petr nebo Pavel, na podzim se zapřáhne pluh a ať byl rok dobrý nebo špatný, ať bylo pole zpustlé nebo výstavní, začíná se zase znovu. Ať příští rok přijde cokoliv, půda je připravená. Bude válka nebo mír? Bude změna nebo dál bude pokračovat naše mizérie? Zvítězíme nebo prohrajeme? Budu mít brambory plné lebedy? Nevím. Ale půda je nachystaná. Možná je v zemi víc semen plevele než obvykle, ale to je jen práce a dá se nad tím vyhrát.

Vlastně věřím, že i kdyby byl atomový konec světa, tak příští podzim budou políčka zorána a připravena na postapokalyptickou budoucnost.

Kdo se chcete podívat, jak mi to letos šlo, mrkněte na můj fejsbůk. Je tam pár obrázků i videí. Že fejsbůk nemáte? To byste ale měli! Sociální sítě jsou naše zbraně a jen díky nim dokážeme vzdorovat velkým médiím. Každý, komu není lhostejný osud naší země, ten by se měl s fejsbůkem naučit. Je to náš kvér. Náboje vám dodáváme každý den. Neustále připravujeme texty, videa i obrázky, kterými bojujeme proti České televizi a všem těm, kteří si pyšně myslí, že jim patří moc i mediální prostor. Kdo není ochoten udělat ani to málo, že bude po večerech sdílet naše zdroje, ten se na budoucnosti této země podílet nebude.

Včera jsem obrátil list ve své knize života. Na další rok jsem připraven. Ať se stane cokoliv, půda je obdělána a všechny letošní chyby, všechno své otálení, všechny omyly i pravdy jsem včera zapravil do země radlicí. Mám důvod být optimista. Udělal jsem všechno pro to, aby zjara bylo možno zasít. Všechno ostatní je nástavba. Víte, jak se to říká… kompjůtr nepodojíš.

A vám všem děkuji, že jste to se mnou vydrželi a i přes všechny mé chyby, omyly a hlouposti jste mě po celý uplynulý rok podporovali. Děkuji vám. Vážím si toho.