Náramek proti znásilnění a zákaz nožů. Migrační Kocourkov v praxi

Krvavý útok v německém Solingenu opět oživil kocourkovsky absurdní debatu o zákazu nošení nožů na veřejnosti. Jako kdyby to byly nože, kdo vraždí. Jako kdyby problém byl v noži samém, a nikoli v ruce, která ho drží. V ruce, jež bodne. Ještě před samotným útokem vyzvala německá ministryně vnitra Nancy Faeserová k omezení používání zbraní na veřejných prostranstvích a navrhla, aby bylo možné nosit jen nože s délkou čepele do 6 cm – namísto stávajících 12 centimetrů. Je to reakce především na vzrůstající počet napadení nožem, k nimž v Německu dochází. Jenže je to řešení stejně účinné, jako nosit do místnosti bez oken světlo v pytlích.

Připomeňme, že z podobného ranku je i „řešení“ nárůstu útoků na ženy, s nímž v roce 2016 vyrukovala švédská policie. Poté, co v zemi došlo vlivem migrační krize k vlně znásilnění, přišli tamní „kocourkovské“ hlavy s nápadem, aby ženy nosily na rukou plastové náramky, podle nichž prý útočník z jiné kultury pozná, že evropská žena nechce být znásilněna. Problém tedy zřejmě není v násilníkovi, nýbrž v tom, že nerozezná, že někdo nechce být znásilněn. Chyba není na straně vraha, ale na straně nože (nebo možná na straně oběti, která nedostatečně dává najevo svou nevůli, nechat se ubodat).

Háček je jinde. Násilník si nemusí dělat hlavu z náramku a vrah, který chce z náboženských důvodů či z důvodů msty za odmítnutý azyl vraždit, si zase místo nože klidně vezme třeba auto nebo dodávku. Zkrátka spáchá svůj čin jinak. Ale spáchá ho s vysokou pravděpodobností stejně. Protože chyba není v noži, v autě, v náklaďáku nebo v nenošení náramku. Chyba je v pachateli. A především pak ve společnosti, která mu do Německa, Švédska či kamkoli jinam dovolila přijít.

Kocourkovská logika je prostá: nechcete být znásilněn – vezměte si náramek. Nechcete být ubodán – zakažme nože. Chcete dobře vidět v místnosti bez oken – vezměte pytel a nanoste si světlo.

Nic z toho tu nemuselo být

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová po atentátu napsala na sociální síť X, že bude třeba prověřit pozadí atentátu. Pozadí tohoto i dalších podobných masakrů je přitom prosté. Může za ně místnost bez oken. Tedy systém bez pravidel, systém, v němž se porušovaly Dublinské dohody. Systém, v němž převládla vlídná migrační politika Západu, symbolizovaná heslem někdejší německé kancléřky Angely Merkelové „Wir schaffen das“ – Zvládneme to.

Dnes už se situace nedá vyřešit zoufalým pobíháním s pytlem v marné snaze nalapat ještě nějaké to světlo. Do budoucna bude nezbytné bavit se například o dočasném pozastavení schengenských dohod – třeba se zeměmi jako je Řecko, což v aktuálním rozhovoru pro deník Bild navrhuje bývalý šéf německé zpravodajské služby August Hanning (a zdaleka není sám). Německý kancléř Olaf Scholz zase volá po přísnějších deportacích. „Budeme muset udělat všechno, co můžeme, abychom zajistili, že ti, kteří nemohou nebo nesmí zůstat v Německu, budou deportováni,“ uvedl.

Nože.., náramky.., omezený Schengen…, omezená svoboda pohybu.., buzerace.., deportace… Přitom nic z toho nemuselo být, kdyby Merkelová a spol. v roce 2015 utopisticky neprohlašovali, že i v baráku bez oken může být spousta světla.

Jenže taková je zkrátka běžná praxe evropského Kocourkova: jeden problém nevyřešíte a další způsobíte…