Nakonec přece jen Francie?

MARTIN KONVIČKA

Před 10 lety, v začátcích IvČRN, jsme předvídali, že první zemí, kde to praskne, bude Francie. Země s 10 procenty mohamedánů, nefunkční socialistickou ekonomikou, silnou patriotickou stranou (Front National) a no-go zónou v každém městě byla jasným kandidátem…

Jenže se nic nedělo, Francouzi spali na vavřínech své “výlučnosti” a na postavení submisivních podlidí si zvykali. Korunovaly to poslední prezidentské volby.

Když vypukla vzpoura “žlutých vest”, v Česku si toho málokdo všiml – byl zrovna 17. listopad, den věnců v odpadkových koších, komunistických rektorů a anti-Babišovských kraválů. Ten den se v Paříži na ještě povolené demonstraci shromáždilo 300 000 osob. Prezident Macron se schovával pod sukni německé nástěnkářky a žvanil o evropské armádě a omezení suverenity národních států. I pařížskou 2. vlnu (24/11) jsme minuli. Žili jsme “koncovkou” anti-babišiády, hlasováním o důvěře vládě.

Uplynul třetí víkend – a všechno je jinak. Navzdory zákazu shromáždění a hromadnému zatýkání nepozbývají protesty na razanci. Žlutou vestu si ve Francii oblékají hasiči, policisté, zdravotní personál. Ke vzpouře se přidávají žáci středních škol. Pařížané se připravují na další kolo příští víkend, přestože Macron pohrozil armádou. “Není cesty zpět”, říkají.

Rozbuškou nebyla neúnosná migrační situace, kriminalita a podobně, ale připravované zvýšení daní a poplatků všeho druhu, které by zasáhlo především pracující třídy. Macron to skřípnutí pracujících zdůvodňoval “ekologickými” nápady původem z Bruselu – bojem s globálním oteplením a podobně. Francouzi správně pochopili, že by měli drastických zchudnutím platit za libůstky svých elit.

Vzbouřenci dobře vědí, že země se neobejde bez politického vedení. Šuškají se dvě jména – oba presidentští kandidáti z posledních voleb. Národovecká Marine Le Pen a levicový Jean-Luc Mélenchon. Oba už protestům vyjádřili podporu. Přetože se ti dva liší v názorech na migrační politiku, jsou mezi nimi i styčné body: Oba chtějí “méně Bruselu” a odmítají pomatené plány na “Evropskou armádu”.

O tom, že migrace v dění svou úlohu hraje, svědčí několik skutečností. Protestují především domorodí Francouzi. Bok po boku s nimi jsou i křesťanští imigranti a sekulární muslimové, ti ale na záběrech tvoří menšinu. Protesty podpořila Brigitte Bardot, opakovaně souzená za “islámofobii”. Za druhé, k protestům se tento víkend připojili vlastenci v Belgii, nizozemských městech a příhraničních oblastech Německa. Ve Švédsku, kde se konala snad 1. větší protimigrační demonstrace v dějinách, vidíme na záběrech lidi ve žlutých vestách. Ještě nápadnější je, že arabizovaná předměstí jsou z ticha. Jako by si uvědomili, že se probouzí spící obr, kterého neradno dráždit. Jejich ochránci – hujerská vrstva bankéřů, žurnalistů a politiků – jako by ztratili zuby.

Česká média mlčí, nebo dezinformují. Mají novou zábavu. Piráti cosi vyhrabali na Babiše, a ten prý může mít problém, do kterého zatáhne nás všechny – vracení dotací kvůli střetu zájmů. To ale předpokládá, že ještě bude nějaká EU, která by Babiše, a Českou republiku, dokázala skřípnout.

Což není vůbec jisté. Žluté vesty lze potlačit jedině brutálním terrorem. Jenže použitím teroru ztratí “vyspělý západ” další kus své legitimity. “Brusel” bude bez svého franko-německého “motoru” jen generálem bez vojska. Jeho úředníci, auditoři a účetní budou najednou směšní. Pokud se česká vláda rozhodne těm bláznům neplatit, a klidně riskovat i sankce, u voličů tím jedině získá.