Naivní představy zastánců imigrace

Celá ta věc má ale jeden háček a to je ekonomická migrace.

Dnes už je asi jen málo těch, kdo se odváží tvrdit, že většina z těch, co proudí do Evropy tak nečiní z ekonomických důvodů ze snahy o lepší život. Prostě je to tak. Jejích domovské země se zmítají v korupci, v bídě, jejích vůdcové rozkrádají i humanitární pomoc přicházející z civilizovaných zemí a obyvatelstvo trpí nouzi. Je to strašná situace, kterou si málokdo z nás umí představit. Co v takové situaci člověku zbývá? Jak uživit rodinu a koneckonců i sebe?

Nabízí se řešení v podobě Evropy. Tam je toho přece dost pro všechny a tam najdeme budoucnost. To si asi většina ekonomických běženců říká.

A tak je jen logické očekávat, že se po dosažení evropských břehů uprchlíci rozprchnou po širokém, dalekém okolí a sami si začnou budovat svou budoucnost, o které snili aby pomohli sobě a svým blízkým. Jenže realita je tomuto očekávání vzdálená. Ve velkoměstech Itálie, Řecka, Španělska a v dalších vidíme potulovat se mladíky v přiléhavém oblečení, vybavené moderní komunikační technikou, mnohdy otravující ženy a dívky ale jen málokdy a já se přiznám že jsem nezaregistroval žádný podobný případ, se setkáme s tím, že se sami vydají hledat si práci. Klidně i nelegální. Na stavbách, na myčkách, kdekoliv. Prostě začít od nuly, tak jako jsme to dělali po emigraci my, kteří jsme utíkali do Kanady, USA, Austrálie, Jižní Afriky či Skandinávie nebo Německa a Francie, prostě kdekoliv. Každý z nás musel hostitelům něco ukázat. Alespoň snahu. Jistěže jsme dostávali nějakou podporu. Pomoc. Ale všichni jsme věděli, že s tím nemůžeme počítat navždy a že pokud chceme něco dosáhnout, musíme sami a nespoléhat se na něčí pomocnou ruku. Často je nám to předhazováno, že nás západní země přijaly. Ano přijaly, ti co nám tu současnou nechuť k uprchlíkům vyčítají už neuvádějí, kolik z emigrantů se do lůna rodné komunistické strany vrátilo, když zjistili že zdarma opravdu žít nebudou moci.

Když vidím ty běžence vytažené z moře, když vidím ty co tráví své dny v táborech nebo provizorních lágrech, když vidím ty co se potloukají městy, tak se ptám : Co a kdo za tím stojí? Jaká je to hra? S jakým cílem a kdo hraje o vítězství? A proč jsou čelní představitelé Evropských zemí tak slepí, že nevidí že něco není v pořádku?

Pomoc lidem v nouzi je v naprostém pořádku. Je ale také v pořádku vyžadovat, aby ta pomoc měla smysl. A nebyla věčná.

Celá imigrační vlna začala válkou v Sýrii, Iráku a Afghanistánu. Mělo se jednat o utečence před IS, před násilím, záchranu holých životů. Dnes ale do Evropy proudí lidé ze zemí napříč Afrikou a Asii. I ze zemí kde válka není. A tohle už Evropa zvládnout prostě nemůže. Prostě zde není zázemí pro tolik lidí, kteří navíc nejeví velký zájem přiložit svou část k dílu. Kteří jen čekají že něco dostanou. Kteří svou nečinností nakonec způsobí jen další mizérii těm, kteří tu pomoc a ochranu opravdu potřebují.