Pře
2.3.2014
Kategorie: Kultura a tipy30 přečtení

Můžu se zeptat na otázku?

Sdílejte článek:

OD: HELENA KRATZEROVÁ 02|03|2014

 

Jsem zmatená. Čas se na mně zřejmě neúprosně podepisuje. Navzdory veškerému psychickému úsilí se pomalu, ale jistě měním ve funkčního analfabeta, přesněji řečeno negramota, jenž nerozumí mluvenému či tištěnému slovu. Utvrzují mě v tom vystoupení nejen televizních či v dalším masmédiích působících moderátorů nebo redaktorů.

 

[ad#hornisiroka]

 

Vůbec totiž nechápu stále frekventovanější a obvyklejší tázací větu, jejíž pomocí se sebejistí interviewující domáhají názoru a stanoviska vyvoleného protějšku, přesněji řečeno objektu vlastního (údajně však celospolečenského) zájmu.

 

Ve chvíli, kdy zaslechnu dotaz ve formě Můžu se zeptat na otázku?, znejistím a začnu bádat, co má vlastně její autor na mysli, popřípadě jaké je jeho očekávání. 
Nejprve mě napadne, že osloveného zaujala osobnost tazatele natolik, že se o ní chce dozvědět co nejvíce, seznámit se s peripetiemi jeho osobního i profesního života. A proto mu položil několik zvídavých otázek. Tíha bezprostředního poslání pravděpodobně redaktora tak vykolejila, že jistou dobu nevnímal, a tudíž žádá opakování vznesených dotazů.
Možnost, že je redaktor na rozhovor zcela nepřipravený a vehementně se domáhá pomoci druhé strany, si raději ani nepřipouštím. I když příležitost ovlivnit vhodně mířenými a formulovanými otázkami vloženými přímo do úst novináře, jež určí konečné vyznění dialogu, musí být pro interviewovaného nesmírně lákavá.
Má jazykově puritánská (a do jisté míry zlomyslná) dušička však nevylučuje ani alternativu, že jde o zcela běžný nešvar, možná neumětelství, z něhož se bohužel stává zvyk. Fádní „Můžu vám položit otázku?“, popřípadě „Můžete mi odpovědět na dotaz?“ asi není dostatečně cool.
Bezmyšlenkovitě formulované věty ostatně zdobí mnohé novinářské výtvory. A nejen je. Dalo by se třeba mluvit o slůvku „díky“, jež se vyskytuje v četných, přímo absurdních situacích. (Díky povodním přišly o život stovky obyvatel!?) Et cetera.
Třeba však jen čas nový nové chce mít činy. A mým osudem je stát opodál, aniž bych se zmohla zeptat se na otázku. 
[ad#velkadolni]
Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
30 přečtení
(6 votes, average: 4,83 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.