Multikulturní obohacení

Sdílejte článek:

PETR ZDOBINSKÝ

Platil jsem minulý týden benzín na pumpě. V tu samou dobu se zastavil na té samé pumpě zájezd plný Arabů a Arabek. Bylo slyšet „šukran“, což je arabsky děkuji. Přede mnou platil nějaký Arab cigarety. Obsluha na benzínce odmítla přijmout platbu vyskládanou v korunách, mincích v euro a bankovkách v euro. Nabídla Arabovi, ať platí buď korunami nebo kartou nebo v euro, ale pouze bankovkami. Ihned poté, jsem si vyslechl pomluvy Araba, patrně průvodce, který uměl česky, jak jsme hrozná země, kde se nedá platit v euro mincích … Arab přede mnou dost zdržoval, nakonec si koupil méně krabiček cigaret, protože paní u pokladny trvala na svých pravidlech. Když jsem chtěl platit já sám, začali mně Arabové, co mezitím zevlovali na pumpě předbíhat. I já jsem si vyslechl od průvodce pomluvy, že předbíhám já je, že u nás si lidé myslí, že Arab je, kdoví co atd. Tento zážitek jasně ukázal, co znamená podvolení. Pokud se má „hrát“, podle našich pravidel a zvyklostí je to špatně.

Ten samý týden jsem byl v kavárně, kde seděli na dvorku nějací chlapci, tak ze druhého stupně základní školy. Ukrajinci a Češi. Ukrajinští spratci nutili svého českého spolužáka ať po nich opakuje pozdravy ukrajinských nacistů jako „Sláva Ukraina !“ a „Sláva gerojam !“. Poté ho nutili, ať nahlas opakuje, že nějaký „Útok na Slavjansk selhal !“. To je stejné, jako kdyby Němci nutili někoho opakovat „Sieg Heil !“. Český chlapec netušil co říká a která „bije“. Absurdní ovšem bylo, že tyto ukrajinské děti mluvili rusky, nikoliv ukrajinsky. Člověk je potom rád, že s jeho dětmi žádní Ukrajinci do třídy nechodí. Jako rodič rozhodně o takové multikulturní obohacení nestojím.

Výlet do německé Žitavy přinesl rovněž dost postřehů. Ani extrémní dotace na východ Německa prosperitu nezaručí. Plno prázdných obchodů k pronájmu, nájem bytů levnější než v Liberci, na prodej zchátralý areál bývalé automobilky ROBUR, kde ovšem výroba skončila již v roce 1991. V Žitavě ještě fungují telefonní budky. Ani pokrokové západní hodnoty nezajistily, že se dá všude v Žitavě platit platební kartou. V kavárně brali jen hotovost, v jídelním vozu německé úzkokolejky brali jen hotovost, v obchodu s regionálními produkty brali jen hotovost, automat na občerstvení na nádraží bral jen hotovost. To by čeští digitální svazáci koukali. Neviděl jsem v Žitavě a lázních Oybin jedinou ukrajinskou vlajku. V jídelním voze žitavských úzkokolejek ceny levnější než v lecjakém českém kempu.

Jeden týden přinesl plno multikulturních zážitků.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)