6.8.2014
Kategorie: Společnost

Mocná ne-moc

Sdílejte článek:

JAN KOSEK 06|08|2014

 

Máte rádi svoje nemoci? Hloupá otázka, že? „Proč bych jako měl mít rád svoji nemoc!? Naopak…otravuje mě, nechci ji, někdo zlý ji na mě určitě poslal, mám já to ale smůlu, že si vybrala zrovna mě! Co jsem komu udělal!!?? Pane doktore…pane léčiteli…pomoc!!! Udělejte něco! Zbavte mě toho!“

 

[ad#hornisiroka]

 

Může to takto fungovat? Opravdu mi může někdo jiný pomoci tu moji ztracenou moc vrátit? Opravdu má někdo jiný tu moc porazit moji bez-moc? Odpověď vás možná překvapí, možná ne…ale je taková, jaká je. NEMÁ! Jakýkoliv přizvaný a spásonosný pomocník jistě může pofoukat bebí, může tu zlou bolest poslat pryč, může ten zlobivý žlučník odmontovat, aby nás už neotravoval…to všechno může. Ale je jeho pomoc opravdová? Vyřeší tím náš problém…?

 

Povím Vám příběh. Jak by se vám líbilo toto…jedete si hezky autem a najednou vám začne svítit kontrolka hladiny oleje. To ostré oranžové a „zlé“ světýlko vás tak dlouho štve, až vás zavede do servisu. Za hodinku je po problému a usměvavý a špinavý pán vás ubezpečuje, že už je všechno v pořádku a tak můžete v klidu pokračovat v jízdě. Dokonce vám řekne, že se to už nebude opakovat! S úlevou poděkujete a jedete domů. Po nějaké době bezstarostného ježdění sednete do auta a… ono nic! Odtáhnete tedy auto do nejbližšího servisu, aby zjistili, kde je zase tentokrát problém. Za chvíli přijde zamračený a špinavý pán a řekne vám, že je zle. Někdo „chytrý“ totiž … odpojil tu otravující kontrolku!

 

Zdá se vám to jako naprostá hloupost? To jsem rád! Říkáte si…proč by něco takového někdo dělal!? Mám další otázku. Nedělá s námi náhodou náš rozvinutý a nabubřelý zdravotnický systém něco podezřele podobného? Hledají opravdu lékaři „prasklou hadičku“ a „netěsnící ne-těsnění“, které by mohly být opravdovou příčinou, nebo místo toho raději vypínají naše kontrolky a odmontovávají nepohodlné a pokažené součástky, které jsou jen viditelné projevy našich bezmocí?

 

 

Zkuste si odpovědět sami podle vlastní zkušenosti. I na otázku, proč to asi dělají? Osobně mám za to, že hlavně ze dvou důvodů. Z nevědomosti, anebo prostě proto, abychom přišli znovu.

 

Jedním dechem ale dodávám, že si úrovně některých lékařských odvětví hluboce vážím a v žádném případě nechci házet všechny do jednoho pytle. Když jsem trochu nepokorně, jdouce předloni kolem jedné ne-mocnice, pronesl… „tak sem už nikdy nechci“, byl jsem za pár dní, po trojnásobné zlomenině lícní kosti, za jejich odbornou pomoc moc rád. Mluvím tady spíše o přístupu k člověku jako takovému…o vytrhávání jednotlivostí z kontextu a tím přehlížení celku.

 

Jak z toho ven? Relativně snadno. Vezměme zpět do svých vlastních rukou moc nad svými životy a naučme se rozeznávat signály, kterými k nám naše geniální tělo promlouvá. Začněme se k němu chovat tak, jak chceme, aby se chovalo ono k nám. Pokud to tak dělat nebudeme, je nemoc a bezmoc jen logickým následkem. Pokud ano, bohatě se nám odmění.

 

Naše zdraví není jen otázkou osudu a náhody, ale z velké části je naší vlastní volbou.

 

Mějme své nemoci rádi…ukazují nám cestu a otevírají oči.

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...