Milan Zelený: Teprve začíná éra podvodů a nová vlna státních intervencí a bankrotů

Ekonomika je stále vnímána jako „pitomý“ a manipulovatelný stroj, ne jako evoluční, adaptabilní a učící se organismus. Od roku 2008 k žádnému poučení nedošlo, vše zůstalo při starém; banky stále dominují, okrádají a zadlužují vše kolem sebe. Jediné, co vzkvétá, jsou burzovní machinace a plýtvání levnými penězi na „letadlo“ zvané akciový trh. Funguje to, protože Fed – a ostatní centrální banky – poskytují nekončící příliv levných peněz pro pokračující burzovní spekulace. Zadlužuje se tak celý stát v bláhové naději, že nějaká inflace nějak dluhy umožní splatit. Jakékoliv nekompromisní zvýšení úroků by akciové trhy položilo. Virtuální ekonomika umělých peněz se odlepila od reálné ekonomiky toků zboží a hodnot.

Problém Deutsche Bank vyplývá z naduté globální ambice a zanedbání místních parametrů. Její problém se nedá srovnávat s ničím v minulosti. Každý ekonomický problém je nový, nic se neopakuje: kontext, podmínky, výhledy – vše se změnilo. Banka má volný přístup k masivní likviditě při nulových sazbách. Jde však o pád ceny akcií díky nedůvěře k nefunkčnímu business modelu. Banka nemůže zaručit dostatečnou návratnost na regulovanou držbu vlastních akcií. Krize globalizace, stagnace a pokles světového obchodu, nižší podniková aktivita, negativní úroky, atp. útočí na mezinárodní banky. Neschopnost centrálních bank přivodit domácí inflaci, protože ani mzdy, ani úrokové míry již dávno nejsou určovány lokálně, ale jen globálně. Firmy neinvestují a státy nereformují – všichni se snaží udržet status quo. Globální ambice je mylná v době ekonomické deglobalizace a relokalizace. Jak klesá průmysl, nabídka kreditu upadá, náklady rostou a banky musí zvyšovat poplatky, vedoucí k další akceleraci spirály deglobalizace. Samy si kálí do vlastního hnízda.

Deutsche je varovným případem již zmíněné virtuální existence, odtržení od reality. Jen tak pro zajímavost, v Deutsche pracoval můj syn, ale včas „uprchl“. Peníze jdou hlavně do akciových spekulací, úroky jsou nízké pro hodnotné půjčky, dohání se to poplatky a nyní i podvody. V USA jde o skandál banky Wells Fargo, což je mimochodem „moje banka“, která otevřela přes 2 miliony falešných účtů a pak propustila 5 tisíc zaměstnanců – aby si mohla vyplácet miliardy pro vedoucí úředníky. I podvody německého VW vycházejí z podobných impulzů: když nevědí, co se děje a proč, tak neumí a nestačí řešit negativní signály trhu a uchylují se k podvodům. Éra podvodů však teprve začíná, přichází nová vlna státních intervencí a bankrotů. Fakt je, že vyspělé ekonomiky neprocházejí cyklickou krizí, ale nezvratnou ekonomickou transformací k novému hospodářskému režimu, jakož i kvalitativní metamorfózou od globalizace k relokalizaci, tedy tzv. sekulární stagnací. Vysvětluji to již od roku 2008.

Deutsche nedokáže vyplatit zainvestované „hedge funds“, které houfně odcházejí nebo i likvidují a chtějí zaplatit – obavy z gigantického propadu světových burz jsou tedy zcela oprávněné. Banky na to prostě nemají; ani finančně, ale hlavně ne ve smyslu pochopení reálného světa reálné ekonomiky.

Recese vlastně nikdy nepřestala; došlo jen k mírnému růstu o jedno až dvě procenta, který je ale v některých malých zemích považován za „boom“ či „konjunkturu“. Jediné, co odolává recesi, jsou akciové trhy, do kterých stát pumpuje levné peníze na úkor zadlužení daňových poplatníků. Odtržení trhů od reality znamená, že nevnímají ekonomické problémy globalizace a politické hazardy v USA, Japonsku a EU jako hrozby. Dokud budou centrální banky pumpovat, akciové trhy zůstanou hluché a slepé, přežívající v paralelním světě „Urvi, co můžeš, dokud je čas“.

Honba za růstem je přežitkem z dob nedostatku. Nyní potřebujeme, aby ekonomika vzkvétala vícerozměrně, ne jen rostla statisticky. K tomu vedou trendy od globalizace k relokalizaci – tj. k autonomním a soběstačným lokálním ekonomikám. Automatizace a robotizace jsou stále levnější, téměř vše lze dnes vyrobit co nejblíže k zákazníkovi – vlastně přímo v jeho komunitě. Relokalizací nemyslím záchranu místních dolů a hutí, ale přechod na důstojné digitální systémy, podobné tzv. Baťovým městům. Málokdo v České republice ví, že Baťa nevyvážel boty, ale zakládal města na výrobu bot po celém světě. Jsme jediná kultura s odkazem této zkušenosti, ale nevíme o tom nic, natož, abychom to uměli.

Ve své podstatě ale zůstávám optimistou, jak vzhledem k USA, tak i vzhledem k Česku. V USA jsou podmínky k relokalizaci ekonomiky excelentní – každý stát je novou, autonomní nadějí k hospodářské obnově. A v České republice to chce jen zbavit se zmateného a nefunkčního stranictví a soustředit se plně na rozvoj regionů a lokalit ve smyslu Baťova odkazu. Jsem optimistický i v tom, že se toho ještě dožiji. Proto jsem založil ZET Foundation, která má za cíl transformaci a metamorfózu k lokálním digitálním ekonomikám akcelerovat.

[ad#clanek-respo]