21.8.2024
Kategorie: Multikulturní soužití

Migrační stíny horkého léta

Sdílejte článek:

VLASTIMIL VESELÝ

Opět se po čase omluvám za delší odmlku. Po své cestě po Argentině a Chile jsem se musel věnovat svým dalším projektům (příležitost pořádat v Praze akci s prestižním americkým publicistou Michaelem Shellenbergerem se neodmítá) a tak se vám pokusím odmlčení vynahradit několika články v rychlejším sledu.

Za posledních 5 měsíců se migrační situace v Evropě nadále zhoršuje. Dopady migračního paktu, který za ČR prosadil ministr Rakušan, se tak stávají jedním z nejvážnějších ohrožení bezpečnosti České republiky. Mezinárodní korporace, které tu zaměstnávají větší množství cizinců, musejí s krajní opatrností sledovat nálady ve společnosti, protože to, co se nyní děje ve Velké Británii, se může (i když jen v malém) brzy objevit i tady. Zvlášť pokud by Německo zpřísnilo poskytování podpory migrantům, kteří jsou na jeho území pouze tolerováni, a tito by se přesunuli do země s nižšími životními náklady a vidinou, že migrační pakt EU zabrání jejich deportaci.

Je skutečně obtížné vybrat si jedno téma, kterým po odmlce začít. Možností je až příliš. Masové pouliční nepokoje reagující na násilí páchané přistěhovalci v britských městech, kde dlouhodobě neřešená imigrace a snaha o multikulturní utopii hrozí zažehnutím občanské války. Společný pochod katolíků a protestantů, kteří se obvykle spolu nesnášejí, proti imigraci v severoirském Belfastu. Pochod tisícovky islamistů v Hamburku s transparenty požadujícími vznik chalífátu, čili změnu politického režimu v zemi. Jak to bude dál s českou podporou uprchlíků z Ukrajiny, které přijeli do Prahy pozvat na frontu vojáci pluku Azov s nacistickou pověstí.

Vysoce kvalifikovaných expatů se může týkat diplomatický útok Evropské komise na Maďarsko kvůli jednoduššímu udělování pracovních víz pro hostující pracovníky z Ruska a Běloruska. Nebo novinky kolem migračního paktu, které vyplouvají na povrch díky investigativě Roberta Kotziana. Můžete si je zatím číst sami na jeho X profilu. A na X profilu Antona Musila najdete další cenný zdroj informací – statistiky a srovnání migračních zkušeností v některých evropských zemí. Některým z nich se budu věnovat v příštích vydáních.

Historie asymetrického multikulturalismu

Pojďme začít výjimečně zajímavým textem, který se hodí na letní přemítání – tedy pokud na to máte trochu stínu v tom horku a dostatek tekutin. Martin Weiss z Echo24 vyzpovídal britského politologa Erica Kaufmanna a pro nás ve střední Evropě je nesmírně poučné zapřemýšlet o historii asymetrického multikulturalismu v západní Evropě a severní Americe, dokud ještě máme čas a nemusíme řešit jeho násilné plody v ulicích. Mluví v něm mj. o rasismu coby nejsilnější kartě kulturních válek, které dnes sužují celou západní společnost.

“Zatímco přistěhovalecké menšiny si měly zachovat své tradice a ne se asimilovat, bílá protestantská elita se měla zbavit své kultury a stát se kosmopolitní. Jedna skupina si měla ponechat svou etnicitu a druhá ji ztratit. Tomu říkám asymetrický multikulturalismus… Pokud je někdo bílý, nikdo ho nebude vidět jako oběť. Je to hierarchie, v níž je na nejvyšším místě rasa, pak asi sexuální orientace nebo být ženou – není jisté, za co je víc bodů. O hodně níž je pak společenská třída a úplně dole bílí muži.”

Co se týče pozitivní vize, nechceme mizogynství Andrewa Tatea nebo antisemitismus Nicka Fuentese apod. To, co chceme, je, aby etnická většina mohla vyjadřovat svou identitu, svou kulturu, aniž by byla obviňována z rasismu nebo sexismu. To je zneužívání těch tabu. Pokud někdo diskriminuje černochy při zaměstnávání, pak samozřejmě je správné proti němu zasáhnout. Máme mít proti tomu normy.

A měli bychom mimochodem mít normy proti antikonzervatismu, antikřesťanství, proti diskriminování lidí z dělnické třídy. Myslím, že rasa, gender a sexualita by měly být oproti dnešnímu stavu upozaděny. Stále by měly být normy proti diskriminaci kvůli těmto charakteristikám, ale neměl by to být střed našeho morálního univerza.

Vize, kterou se snažím formulovat, post-woke vize, je kultura odolnosti namísto kultury oběti. Měli bychom u menšin kultivovat odolnost, dospět do stavu, kdy se budou cítit sebevědomější a silnější. Stavím proti sobě kulturní rozkvět a bohatství proti kulturnímu socialismu. Tak jako socialismus v ekonomice způsobí, že všichni zchudnou, to samé platí pro socialismus v kultuře.

Chceme svobodu, respekt k vynikajícím výkonům, krásu a sociální soudržnost. To jsou významné hodnoty, nejen rovnost a ochrana proti poškození. I to jsou hodnoty, na nichž záleží, ale je třeba je mít v lepší vzájemné rovnováze. Když chcete vyvěšovat pride vlajku, můžete to dělat jeden den ze tří set šedesáti pěti. Zbytek roku můžete třeba slavit Den Arménů, můžete mluvit o vojácích, o dělnících, o jiných tématech. Neříkám, že dnešním posvátným tématům by měla být věnována nula, ale příslušné proporce. A ne všude, ne na vládních budovách, jen příležitostně. Neříkáme těm posvátným skupinám, že je nenávidíme, jen to, že mají zaujmout méně centrální místo v kultuře.”

“Během sto let budou [rasově smíšení lidé] velmi významná skupina, v zemích jako Británie či v USA budou tvořit většinu. Myslím, že ta skupina se bude identifikovat s tím, čemu dnes říkáme běloši. Tedy že víceméně převezmou mýty, vzpomínky a tradice bílé většiny. Ne všichni. Někteří budou na kulturní levici a budou chtít oslavovat svůj multikulturní původ. Ale myslím, že průměrní lidé se budou identifikovat s mýty původního etnika svého národa. Tak se to v dějinách často dělo. Maďaři, Řekové, Sicilané, Turci… Řada národů absorbovala různé jiné. Ne úplně beze stopy, ale téměř… Stane se to, se stalo v Americe, kde se anglosaská protestantská vrstva nakonec otevřela přistěhovalcům katolických etnik a Židům. Příští na řadě jsou Hispánci a Asiaté, už vidíte, že se to děje.”

DIE hyne na úbytě, bez odporu kulturní války prohrajeme

Máte už v korporaci oddělení DEI (diversity, equity, inclusion)? Nebo ještě? Někteří zkratku píší jako DIE a mnohé organizace od toho již ustupují na základě odporu většiny pracocvníků, kteří už mají dost převýchovných školení v duchu neomarxismu. “I Harvard dnes říká „ne“ povinným „vyznáním diverzity“.” Ve slovech Erica Kaufmanna lze najít i doporučení, abychom se nevyhýbali kulturním válkám. Většině na tom záleží a tak ukažme podobu woke kampaní, ať je všichni vidí a pochopí, kteří politici a strany je podporují.

Dopady asymetrického multikulturalismu

Jeho dopady, především v Německu a Švédsku, se zabývá prof. Michal Klíma, rektor Metropolitní univerzity Praha. Žaluje viníky za růst kriminality a násilí, války gangů, za ženy se přestávají ve městech cítit bezpečně a hrozby islamismu v západní Evropě.

“Proč elity napříč Evropou většinově selhaly? Proč vytěsnily varování Samuela Huntingtona o střetu civilizací a dopustily jej v jádru Evropy? Proč nevyslyšely experta na extremismus Giovanniho Sartoriho, že, „jakmile určitá komunita z třetího světa dosáhne kritického početního stavu, začne se dožadovat práv na vlastní kulturní a náboženskou identitu a své domnělé utlačovatele (starousedlíky) nakonec vezme útokem?“

“Na vině je falešná ideologie dobra v podobě progresivismu. Ovšem ideologická zaslepenost neomlouvá. Je proto na místě žaloba na progresivisty za rozklad demokracie a Evropy. Mají přímou odpovědnost za terorismus, útoky nožem, válku gangů, šíření drog, znásilňování, školní šikanu, no-go zóny, šíření islamismu… Primárně ale hrozí, že Evropané se ocitnou v nepřátelském prostředí, ve kterém není bezpečno, není místo pro jejich způsob života, svobody a demokratické vládnutí.”

Dva scénáře pro Evropu?

Petr Pelikán, odborník na Blízký východ, varuje, že Evropa je vinou nezvládnuté imigrace před explozí a vidí dva možné scénáře vývoje. Oba mají dost daleko k prosperující multikulturní společnosti. V tom prvním bude vítězem souboje civilizací Asie. “Evropa s dosavadními hodnotami a životním stylem postupně zanikne. Nejspíš nenastoupí striktní islámský režim, jak to popisují populární dystopické romány. S tím, jak zeslábnou i takové hodnoty jako pracovitost, ukázněnost a dochvilnost, se Evropa stejně stane snadnou hospodářskou kořistí silnějších civilizací.”

Druhý scénář vidí jako “určitou obdobu, nikoliv kopii, meziválečného antisemitismu. Paralelu spatřuji v tom, že židé byli tehdy, stejně jako dnes imigranti z Asie a Afriky, popisováni coby cizorodý prvek udržující si uvnitř otevřené občanské společnosti vlastní kulturu, uzavřené sítě vztahů a prioritní loajalitu vůči své pospolitosti. Německo tuto nenávist institucionalizovalo a vnutilo všem státům, kam mocensky dosáhlo. V případě tohoto scénáře by byl zásadní rozdíl oproti událostem před sto lety, že pronásledovaná skupina lidí by měla silné vazby na konkrétní země. Na jedné straně by v nich mohli snadno najít útočiště před perzekucí, ať už by měla jakoukoliv podobu, na straně druhé by tyto státy určitě nějak intervenovaly na jejich ochranu i v Evropě.”

Za oponou migrace

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
12 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)