14.4.2016
Redakce
0
Kategorie: Politika

Merkelová po bruselských explozích vylezla z díry: A znovu vítá a apeluje

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 14|04|2016

Taky jste si všimli, jak Merkelová na čas zmizela? Po bruselských atentátech jako by se najednou do země propadla. Baba, které bylo dřív všude plno držela skoro tři týdny bobříka mlčení a hryzla si nehty někde v závětří. Alespoň jsme si to mnozí mysleli.

[ad#clanek-respo]

Ale jestli někomu chyběla, tak už nemusí smutnit. Je zpátky. Podobně, jako naši sluníčkáři. Některým dřív, některým později, postupně otrnulo a začali znovu prudit. Na svoji ikonu (nebo lépe a tradičněji řečeno vůdcovou) ovšem nemají. Ta když se do něčeho pustí, tak ve velkém a důsledně, jak ostatně dokazují i její dvě nová vystoupení.

To první bylo v úterý na výročním shromáždění Svazu vyhnanců (BdV). Tam apelovala na vstřícnost k „uprchlíkům“ a přitom srovnávala integraci Němců, vysídlených po válce ze Sudet, Slezska a polského pohraničí, s integrací toho, co do země aktuálně přichází.

Hrála jim na city slovy, že „němečtí vysídlenci a jejich rodiny jsou díky své zkušenosti citlivější k otázkám útěku a ztráty domova.“  A  vyzvala je, aby uprchlíkům nabídli pomocnou ruku a aby „se stali silným hlasem ve společenské debatě o migraci“. S neuvěřitelnou, lokajskou  servilitou jí k tomu přizvukoval i předseda BdV Bernd Fabritius. Podle jeho slov „se vysídlenci právě kvůli vlastnímu osudu nesmí odvracet před utrpením, kterým procházejí dnešní uprchlíci. „Musíme jít příkladem v lidskosti a v solidaritě.“

Copak se všichni zbláznili, chtělo by se zvolat. Copak mohou myslet vážně srovnání Němce, vysídleného do Německa mezi Němce s tím, co teď u nich, v Německu probíhá? Copak tam nebyl někdo, kdo by nahlas řekl, že tehdejší Němci šli mezi své, mezi lidi stejného jazyka, stejné kultury, stejné víry (bez rozlišování katolíků a protestantů), mezi lidi, s nimiž sdíleli hodnoty, vzorce chování i způsob života? Že solidarita a pomoc tehdejších „říšských Němců“ byla spontánní a přirozená. Vždyť pomáhali svým příbuzným a známým, příslušníkům stejného německého národa, s nimiž sdíleli společnou (a silně prožívanou) německou identitu. Tak, jako jsme se i my, pár let před tím ujali Čechů, vysídlených z pohraničí při záboru Sudet.

Ale je to marné. Myslím si, že to většině přítomných kroutilo játra. V duchu je vidím, jak se při těch slovech velice ošívalii a někteří možná i tiše skřípali zuby. Uvažme, že většina tak zvaných vyhnanců se usadila v Bavorsku. A to má, jak je v posledním roce zjevné,  k „migrantům“ specifický a od Merkelové dost odlišný vztah. Jenže Němec je zkrátka Němec. Disciplinovaný. A když vůdcová i předseda něco říkají, tak není slušné odporovat, neřkuli bučet či reptat.

Důležitější je otázka, proč tam s tím Merkelová přišla. Je to umanutost, nebo zoufalství? Tomu druhému by napovídalo více faktorů. Propad podpory tradičních stran. U socanů dokonce nejhlouběji od druhé světové války. Vzestup AfD. Výbušná společenská nálada, kterou se daří tlumit jen nejvyšším vypětím propagandy, represivních složek a  (bohužel) i zneužitím vrozené, národní disciplinovaností Němců. Rostoucí nedůvěra k oficiálním mediím…

Dalo by se dlouho pokračovat. A tak možná Merkelová hledá způsob, jak proniknout dovnitř, pod ochranou slupku odmítnutí, kterou si německá veřejnost postupně utvořila. Tak, jako každá společnost, které se lže přespříliš. Dříve narození to pamatují z doby před čtvrtstoletím. Záda, nastavená prolhanému režimu, po kterých jeho propaganda neškodně stéká, jak voda po kachním peří a mizí nepovšimnuta v kanálu zapomnění.

Ostatně k zoufalství má Merkelová (kromě jiného) i další, velice pádný důvod. Ten souvisí i s jejím druhým veřejným vystoupením. Jde o případ německého komika Jana Böhmermanna. To je onen muž, který nedávno ve svém televizním vystoupení veřejně zesměšnil prezidenta Erdogana Turecký president se jeho vystoupením, a vůbec faktem, že je něco takového možné, cítil  natolik dotčen, že požaduje komikovo okamžité a přísné potrestání.

Což je v Evropě a Německu zvláště docela problém. Ne tedy pro státní mašinerii, čím dál více utahující šrouby a trestající řadového občana i za soukromé názory na sociálních sítích.  Ale pro politiky. Ona je totiž ta tak zvaná svoboda slova jakousi ikonou a posvátnou krávou evropské demokracie.  Jakýmsi základním kamenem. Takový když vytáhnete, tak se celá stavba (nebo  kulisa) lží a předstírání zbortí.

A teď babo raď: Pardon,  paní kancléřsko. Dilema jak z Homérských legend. Z jedné strany Scylla veřejného popření základu demokracie – svobody slova. Z druhé strany Charybda nastolicovaného Turka a jeho hrozba anulování té tak pracně (a poníženě) sesmolené dohody o „uprchlících“. Té dohody, která ji a jejímu počínání dodává, v očích čím dál menší části Němců, alespoň náznak a  zdání  jakéhosi smyslu, a tím i legitimity.  

„Její“ Němci ji to fakt neulehčují. Už nejméně dva další známí komici se přidali k Böhmermanovi a jejich posměšné písničky a básničky kolují medii. Pěkně se to rozjíždí. Merkelová to zatím zkouší ustát svou obvyklou metodou: vysezením a lavírováním. Pro Německý národ prohlásila, že „uprchlická krize svobodu slova neomezí.“ Pro turecké uši však dodala, že „obvinění německého umělce vyšetřeno mimořádně důkladně.“

Ovšem, ať udělá, co udělá, vše bude špatně. Oběma stranám takového sporu prostě vyhovět nelze. Bude zajímavé sledovat, koho si nakonec Merkelová vybere. Nebo koho si bude muset vybrat. Zda hodí přes palubu Turka (a přizná krach své uprchlické politiky), nebo Němce a evropskou demokracii.

[ad#clanek-respo]

To, co nám napovídají znalosti německé historie, stejně jako tušení, které máme o těch, co mohou státníkům diktovat, ale nevěstí, bohužel, nic dobrého. Sázím na druhou možnost. Už jeden takový kancléř tu kdysi kancléřoval. A tak si to s ní budou muset Němci (zase) vytrpět až do konce. Doufejme, že jen do konce jejího mandátu.

vylicil

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (33 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky