4.1.2021
Kategorie: Politika

Máme ještě naději, nebo budeme žít do smrti jako bezprávní otroci my i naše děti?

Sdílejte článek:

LEO ŠVANČARA

Musím, žel, do optimismu některých vzácných přátel ve věci, že je možno v naší zemi ještě běžnými prostředky zachránit zbytky té jakés takés svobody, vnést trochu smutného realismu. 


Vzpomeňme si totiž alespoň my, kteří jsme ještě tu první polovinu našich životů prožili v režimu socialistického Československa, na nekonečné možnosti, které každý režim k ovládání svých otroků má.

Ačkoli zfanatisovaných přesvědčených komunistů byla již v 80. letech v celé populaci jen nepatrná menšina, aktivními členy KSČ byl milion a půl obyvatel (z tehdejších celkových 15 milionů).

I rozumní lidé, režimem celý život pohrdající – jak jsem sám mnohokrát s úžasem zíral – pojednou jednoho dne nakonec do komunistické strany vstoupili. A to ne snad pod hlavněmi samopalů či pod hrozbou uvěznění, kdepak!

Jejich uváděné důvody byly (a budou!) stále stejné: Aby neohrožovali svoji rodinu, aby mohli tu a tam na dovolenou do Jugoslávie, aby mohli tvořit to, k čemu mají talent a nehnili namísto toho až do důchodu někde ve vrátnici či u stroje…

…ale také vždy spolu s tím zafungovaly i režimem velmi pečlivě vybírané příklady jednotlivců, které režim pro výstrahu ostatním tu a tam nemilosrdně semlel. K tomu stačí plně, když se z každé vesnice, z každého podniku, ulice či čtvrti vybere namátkou jeden otravný kverulant – a ten je pro výstrahu veřejně zlikvidován i s celou rodinou. Takže každého dalšího navždy přejdou i jen letmé myšlenky na nějakou svobodu. “Chceš snad taky za ním?”, byla až příliš častá otázka estébáků při výsleších.

Toto vše dohromady vytvoří velmi rychle masu poslušných na slovo. Bez ohledu na to, zda vládnoucí moci a jejich halasně vytrubovaným bludům davy obyvatelstva věří, či nikoli. Důležité je, že dav kdykoli udělá to, co mocní zrovna poručí.

Jedinou maličkou a již velmi nepatrnou nadějí, která nám nyní, před definitivním ukotvením tyranie v naší zemi na dlouhé a dlouhé roky zbývá, je ještě zázračná možnost, že by se (nějakým divem?) v následujících týdnech a měsících objevil na politické scéně někdo, kdo by nejenže hlásal nekompromisně nutnost boje za odvrácení již upevňující se diktatury, ale také by tím dokázal oslovit tolik voličů, aby bez něho po podzimních volbách nikdo u nás funkční vládu nemohl sestavit.

To je poslední možnost, jak zabránit tomu, aby v utvářející se diktatuře žili až do smrti jako bezprávní otroci i naše děti.

Nakolik je ovšem reálná?

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 4,31 out of 5)
Loading...