
Laškování s ČT a zdáním práva
ŠTĚPÁN CHÁB
Česká televize a Český rozhlas. Dvě hlásné veřejnoprávní trouby, u kterých nám vznikly nové povinnosti. Nové diskriminace. Nová povinná „solidarita“.
Před časem jsem sepsal text, kde jsem informoval o tom, že na adresu ombudsmana a Rady České televize zasílám formální výzvu. Předmětem textu bylo jediné. Rozšíření okruhu plátců koncesionářských poplatků i na lidi, kteří televizi nemají, ale vlastní počítač, tablet, chytrý telefon, připojení k internetu. Argument u zavádění rozšířeného okruhu plátců byl prostý – mohou sledovat vysílání veřejnoprávních médií přes internet.
Jenže ono tomu tak není. Pokud si zapnete web ČT, zjistíte, že část pořadů, převážně filmů, sportovních přenosů nebo zakoupených zahraničních pořadů Česká televize živě přes internet nevysílá a nejdou pustit ani zpětně. Z prostého důvodu. Česká televize si s právy odvysílat pořad v televizi nekoupila práva vysílat jej on-line.
Z toho plyne, že člověk, který nevlastní televizní přístroj, a já ho jakživo skutečně nevlastnil, platí za polovičatou službu stejnou cenu jako ten, který televizor vlastní. V původním textu jsem to označil za diskriminaci a odeslal formální dopis ombudsmanovi a Radě České televize. Už mi přišly odpovědi.
Rada České televize odpověděla stručně. Nemají pravomoce takovou věc řešit. Dobrá, moje chyba, uznávám. Právník nejsem, zmýlená neplatí.
Ale přišla odpověď i od ombudsmana. Ta byla o poznání zajímavější.
„Mohu Vás ujistit, že se způsobem rozšíření a zvýšení poplatků ombudsman nesouhlasí. Jedná se však o politické rozhodnutí, které nemůže změnit,“ píše mi kancelář ombudsmana. Je hezké, že s tím ombudsman nesouhlasí.
Ocitujme si účel úřadu ombudsmana: „Od roku 2009 je ombudsman národním orgánem pro rovné zacházení a ochranu před diskriminací,“ stojí na webu Veřejného ochránce práv. Rovné zacházení, diskriminace. Cítím se diskriminován, když musím platit za něco, kde dostanu jen polovinu obsahu. Novelou zákona byl popřený i rovný přístup, který má ombudsman hájit.
Cituju dál z dopisu ombudsmanovy kanceláře: „Ombudsman prošetřuje především jednání a nečinnost úřadů (finančních úřadů, stavebních úřadů nebo katastrálních úřadů). I když je Česká televize veřejná instituce zřízená státem k veřejnému účelu, není úřadem, nevykonává státní správu, a proto do její činnosti nemůže ombudsman zasahovat.“
Plyne mi z toho, že Česká televize je tak trochu mimo systém. Nu, zajímavé. Nechtěl jsem po ombudsmanovi, aby zašel do České televize a vyseděl tam změnu u plateb koncesionářských poplatků. Chtěl jsem po něm, aby zadal, jako ochránce veřejných práv, podnět Ústavnímu soudu a ten aby rozhodl, zda se u novely zákona jedná o nastolování nerovného přístupu a diskriminace.
Další citace z dopisu: „Pokud jde o vydání, změnu nebo zrušení zákona, může se ombudsman jen obrátit na vládu s doporučením. Tohoto oprávnění využívá pouze tehdy, když zjistí zásadní vady právní úpravy. Zároveň se musí jednat o oblast, kterou se podle zákona může zabývat, což v tomto případě neplatí. Definice zařízení, z něhož se poplatek platí, je politickým rozhodnutím. V takovém případě ombudsman nedává doporučení vůbec,“ stojí v dopise.
Ombudsman se má věnovat ochraně před nerovným zacházením ze strany státu a státních institucí. Není to jeho obvyklá agenda úřadů, ale zákonem vznikl nerovný přístup k občanům. Neměl by právě tady ombudsman sám zvonit na poplach?
„Zákon ombudsmanovi také nedovoluje navrhovat Ústavnímu soudu ČR zrušení zákona. Takové oprávnění má jen skupina senátorů nebo poslanců a také prezident republiky,“ píše poslední výtku ombudsman. Ani to jsem po něm nechtěl. Žádal jsem jediné. Aby inicioval jednání Ústavního soudu, který by se měl zabýval tím, že v okamžiku, kdy novela zákona vstoupila v platnost, stát zavedl do legislativy nerovný přístup k občanům.
Pak mi ombudsman osvětlil, za co mám vůbec poplatky platit. „Rozhlasový a televizní poplatek neplatíte za službu, ale protože jste majitelem zařízení, u něhož zákon stanovil povinnost poplatek platit. Poplatek je – stejně jako celá řada daní – platbou neekvivalentní, tzn. nejde o úhradu za poskytnutí služby. Svou povahou je poplatek nejblíže dani majetkové,“ to, že tím vznikl nerovný přístup k občanům, je očividně všem venkoncem jedno.
Pak jsem byl poučen o novodobém oxymóronu, který se stává čím dál víc definicí dnešní doby. Povinná solidarita. Šém vkládaný do čela toho našeho politického golema. „Poplatek je solidární platbou, která umožňuje poskytování nezávislé veřejné služby (rozhlasovým a televizním vysíláním) všem bez rozdílu,“ píše ombudsman. Bez rozdílu? A co ten nerovný přístup? Ten nám tím nevznikl?
Teď přijde to pravé ořechové v ombudsmanově dopisu.
Ombudsman mi v úvodu napsal, že mi poradí, jak mám ve věci postupovat dál. V celém dopisu vysvětloval, proč nic nejde udělat a na konci mi poradil roztomilé řešení. „Pokud chcete mít přístup k celému vysílání České televize, postačí si pořídit vhodné zařízení – televizor,“ napsala mi ombudsmanova kancelář. Podepsána Mgr. Jana Gregorová, ředitelka právní sekce úřadu.
Dokonalé nepochopení. Ne, nechci televizor. Chci rovný přístup státu k občanům. Vadí mi, že zákonem jsme jej vymazali. Ale dobrá forma sdělení – stěžovat možné jen na lampárně. No, asi ano. Tak náš stát pracuje a funguje. Zákonem vytvoří prostředí s nerovným přístupem k občanům a když občan vznese námitku, pošlou ho úřady právě na tu lampárnu. Děkuji za potvrzení.
Aby toho státního buldozeru nebylo dost, přišla s prvním červencem na firmy i OSVČ povinnost platit poplatky za své zaměstnance. Dejme tomu, že tu máme rizikovou sklářskou výrobu, kde zaměstnanec musí bedlivě sledovat svou práci, nikoliv Českou televizi. Co zavedou legislativci do zákona? Povinnost platit za zaměstnance poplatky. A to, ač titíž zaměstnanci už poplatky za svou domácnost platí. No není to vytříbená logika a další zavádění nerovného přístupu? Je. Nádherná. Ombudsman mlčí a vymlouvá se na to, že něco takového ještě nedělal, tak s tím ani nebude začínat.
Nemluvě pak o tom, že povinností OSVČ a firem zaregistrovat se k platbám poplatků Česká televize i Český rozhlas budou mít velice širokou databázi podnikatelů. Mají na to tyto dvě instituce právo? Z jakého titulu? U Českého rozhlasu pak vznikla pro OSVČ i povinnost uvést i počet aut, která má OSVČ v držení. Ta drzost je neskutečná.
Jen ještě připomenu slova ministra Baxy za ODS z roku 2022. „Koncesionářské poplatky naše vládní koalice zvyšovat nechce. Myslím, že jsou k tomu správné důvody. Jenom podotknu, na tom máme shodu všichni i s panem generálním ředitelem, že by tam měla být možnost kontroly hospodaření Nejvyšším kontrolním úřadem,“ citovaly ministra Baxu Novinky. No nejsou to slova státníka s pevnými zásadami a postoji? Vyjádřil stanovisko celé vlády. My se máme, my máme v čele takové šikovné lidi.
Už jste dneska byli registrovat na webu své pojišťovny, kolik jste si k tomu vlašáku koupili rohlíků? Nebyli? Brzy v té naší legislativě.
- Proč? Jednoduchá otázka - 22.5.2026
- Pětatřicet let smiřování - 22.5.2026
- Hamplová: Posselt přes 20 let jedná v neprospěch České republiky, dnes rozděluje její společnost - 22.5.2026


Nečeská sračkovize i s rozhlasem jsou jen paraziti, kteří využívájí své servilnosti vůči vládní mafii, k vydírání národa.
Až se podle nich začnou chovat i ostatní molochy:
České dráhy zavedou poplatek za jízdné pro všechny, přes jejichž obec vedou koleje.
Telefónica Czech Republic, a. s. (bývalý Telecom) zavede povinné platby pro všechny, jejichž dům má dráty pro pevnou linku.
A všechny kurvy (vyjímečně s výjimkou fialenkovi vládní mafie) budou vyžadovat každoměsíční inkaso od všech občanů, kteří mají ptáka mezi nohama.
Je zajímavé, že nikdo doposud nespočítal, kolik nezaměstnaných přibylo díky povinnosti firem platit tuto daň za internet. Myslím, že mnoho propuštěných na jaře 2025 s tím úzce souvisí.
Česká pidlivize stojí mimo jakýkoliv zákon neb je to politickostátní hlásná trouba
Česká televize je definována zákonem a lze konstatovat, že instituce v zákonu definovaná na území ČR nepůsobí. Je to stejné jako s rozhlasem, nebo od března 2020 s policií, tu taky prokazatelně nemáme.
Že jsou tu organizace, které se za ony zákonem definované vydávají je smutné, je to trestné, ale vlivem absence policie to nemá kdo vyšetřit…
TV taky nemám, ani ČT ani žádnou jinou TV nesleduju ani na internetu (sport mě nezajímá a zprávy si přečtu – nepotřebuju mluvící hlavy). Když jsem teď posílal registraci k poplatkům, uvědomil jsem zrůdný aspekt toho systému, na který moc lidí neupozorňuje. Pokud by lidi zákon dodrželi, tak 1 firma bude mít kompletní databázi všech domácností v ČR! Adresy, emaily, čísla účtů, někdo dá i číslo mobilu. To nemá ani policie a městský úřady! Jak ČT zajišťuje bezpečnost těch dat?
Osobně mi připadá ponižující hlásit svoje nacionále nějaký firmě, která mě nezajímá a ani od ní nic konkrétního nekupuju. Mohli tyto nesmyslné poplatky zrušit a zvýšit daně o 2500 Kč za rok. Bylo by to důstojnější. Ale holt čeští papaláši s ponižování vychutnávají.
Zajímalo by mě,kolik za ty lži,kupy sraček a vymývání mozků z ČT a ČR platí „naši“ ukrajinci?????
Mimochodem, 2500 neplatím ani za povinný ručení auta. Jenom pro představu o nenažranosti ČT.
S ukrajinci netančím – klidně se vsadím, že Ukrové neplatí a nemusejí platit nic. Přestože v Praze už tvoří možná polovinu všech domácností.
cocoqg 3.7.2025 11:59:46
Coby právnická osoba (s.r.o) jsem registraci sračkovizi i ideotlampači udělal datovkou. Ta je totiž určena ze zákona pro úřední styk.
Hlavička odesílatel/příjemce
Věc – Ohlášení stavu
Bod 1 – počet zaměstnanců (pod limit)
Bod 2 – počet zařízení schopných příjmu – 0
S pozdravem xxx
Nic dalšího ani jiným způsobem jim sdělovat nebudu.
Já nevím. Vzhledem k tomu, že televizní poplatky platí vpodstatě každý sám za sebe už doma, nezavání ten nápad, že je budou za ně znova platit zaměstnavatelé náhodou dvojím zdaněním jedné služby? Navíc zaměstnavatelé (mám 4 lidi) nemají nejmenší zájem na tom, aby zaměstnanci v pracovní době sledovali televizi či se nechali v pracovním nasazení vyrušovát jednostrannými politickými plky evidentně nevyvžžených redaktorů v rádiu. Ano, proti poslechu muziky podle vkusu zaměstnanců nic nemám, ale tyto stanice nemaji z poplatků ANI KORUNU!!!
Na dvojí zdanění se upozorňuje už dlouho, ale byli to holt jenom dezoláti a jim se sluchu dostávat nesmí. Teď když je zákon schválen a podnikatelé musí hlásit údaje, tak všichni kulí oči.
Dal bych si kávičku…
Nerozumím tomu, proč by měli firmy platit podle počtu zaměstnanců, zatímco domácnosti platí, pokud mají potřebné vybavení.
To, že lidí vlastnící televizi ji pravděpodobně sledují, to předpokládat lze. Že lze televizní vysílání sledovat i na tabletu či počítači, dobrá, dejme tomu. Ale logika plateb podle počtu zaměstnanců mi jaksi uniká. Kdybych byla zaměstnavatelem a lidi místo práce čuměli na televizi, mají okamžitě padáka. Jediný, kdo snad to v práci dělá, jsou ti dementi, kteří takový právní zmetek schválili.
Ethanol – to je správný přístup. Tahle povinnost pro firmy je výsměch těm firmám, a zase ponižující: Fiala si myslí, že zaměstnanci v pracovní době čumí na TV a vy je za to platíte.
Celý systém TV poplatků se tímto rozšířením v podstatě na všechny dostal ad absurdum. TV se má starat o vysílání, natáčení a nákup pořadů. Ale vypadá to, že hlavní pracovní náplní teď bude udržování a správa databáze domácností a lustrování firem. Opravdu hlavní náplň, protože tohle zatím nebylo ani v silách městských úřadů a finančních úřadů. A teď to má jako bokovku dělat nějaký v podstatě zábavný cirkus. Proti takovému systému měla v první řadě prostestovat sama ČT, že kontrola a režie toho systému není a nemůže být v jejích silách
Osobně zastávám názor, že tohle už je ta poslední kapka. Původně jsem měla dojem, že by bylo nejlepší televizní poplatky zrušit, nyní mám ale silný pocit, že je třeba zrušit celou českou televizi a pokud to nějaká strana dá do svého volebního programu, můj hlas má zaručen.