3.7.2025
Kategorie: Ekonomika12 přečtení

Laškování s ČT a zdáním práva

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Česká televize a Český rozhlas. Dvě hlásné veřejnoprávní trouby, u kterých nám vznikly nové povinnosti. Nové diskriminace. Nová povinná „solidarita“.

Před časem jsem sepsal text, kde jsem informoval o tom, že na adresu ombudsmana a Rady České televize zasílám formální výzvu. Předmětem textu bylo jediné. Rozšíření okruhu plátců koncesionářských poplatků i na lidi, kteří televizi nemají, ale vlastní počítač, tablet, chytrý telefon, připojení k internetu. Argument u zavádění rozšířeného okruhu plátců byl prostý – mohou sledovat vysílání veřejnoprávních médií přes internet.

Jenže ono tomu tak není. Pokud si zapnete web ČT, zjistíte, že část pořadů, převážně filmů, sportovních přenosů nebo zakoupených zahraničních pořadů Česká televize živě přes internet nevysílá a nejdou pustit ani zpětně. Z prostého důvodu. Česká televize si s právy odvysílat pořad v televizi nekoupila práva vysílat jej on-line.

Z toho plyne, že člověk, který nevlastní televizní přístroj, a já ho jakživo skutečně nevlastnil, platí za polovičatou službu stejnou cenu jako ten, který televizor vlastní. V původním textu jsem to označil za diskriminaci a odeslal formální dopis ombudsmanovi a Radě České televize. Už mi přišly odpovědi.

Rada České televize odpověděla stručně. Nemají pravomoce takovou věc řešit. Dobrá, moje chyba, uznávám. Právník nejsem, zmýlená neplatí.

Ale přišla odpověď i od ombudsmana. Ta byla o poznání zajímavější.

„Mohu Vás ujistit, že se způsobem rozšíření a zvýšení poplatků ombudsman nesouhlasí. Jedná se však o politické rozhodnutí, které nemůže změnit,“ píše mi kancelář ombudsmana. Je hezké, že s tím ombudsman nesouhlasí.

Ocitujme si účel úřadu ombudsmana: „Od roku 2009 je ombudsman národním orgánem pro rovné zacházení a ochranu před diskriminací,“ stojí na webu Veřejného ochránce práv. Rovné zacházení, diskriminace. Cítím se diskriminován, když musím platit za něco, kde dostanu jen polovinu obsahu. Novelou zákona byl popřený i rovný přístup, který má ombudsman hájit.

Cituju dál z dopisu ombudsmanovy kanceláře: „Ombudsman prošetřuje především jednání a nečinnost úřadů (finančních úřadů, stavebních úřadů nebo katastrálních úřadů). I když je Česká televize veřejná instituce zřízená státem k veřejnému účelu, není úřadem, nevykonává státní správu, a proto do její činnosti nemůže ombudsman zasahovat.“

Plyne mi z toho, že Česká televize je tak trochu mimo systém. Nu, zajímavé. Nechtěl jsem po ombudsmanovi, aby zašel do České televize a vyseděl tam změnu u plateb koncesionářských poplatků. Chtěl jsem po něm, aby zadal, jako ochránce veřejných práv, podnět Ústavnímu soudu a ten aby rozhodl, zda se u novely zákona jedná o nastolování nerovného přístupu a diskriminace.

Další citace z dopisu: „Pokud jde o vydání, změnu nebo zrušení zákona, může se ombudsman jen obrátit na vládu s doporučením. Tohoto oprávnění využívá pouze tehdy, když zjistí zásadní vady právní úpravy. Zároveň se musí jednat o oblast, kterou se podle zákona může zabývat, což v tomto případě neplatí. Definice zařízení, z něhož se poplatek platí, je politickým rozhodnutím. V takovém případě ombudsman nedává doporučení vůbec,“ stojí v dopise.

Ombudsman se má věnovat ochraně před nerovným zacházením ze strany státu a státních institucí. Není to jeho obvyklá agenda úřadů, ale zákonem vznikl nerovný přístup k občanům. Neměl by právě tady ombudsman sám zvonit na poplach?

„Zákon ombudsmanovi také nedovoluje navrhovat Ústavnímu soudu ČR zrušení zákona. Takové oprávnění má jen skupina senátorů nebo poslanců a také prezident republiky,“ píše poslední výtku ombudsman. Ani to jsem po něm nechtěl. Žádal jsem jediné. Aby inicioval jednání Ústavního soudu, který by se měl zabýval tím, že v okamžiku, kdy novela zákona vstoupila v platnost, stát zavedl do legislativy nerovný přístup k občanům.

Pak mi ombudsman osvětlil, za co mám vůbec poplatky platit. „Rozhlasový a televizní poplatek neplatíte za službu, ale protože jste majitelem zařízení, u něhož zákon stanovil povinnost poplatek platit. Poplatek je – stejně jako celá řada daní – platbou neekvivalentní, tzn. nejde o úhradu za poskytnutí služby. Svou povahou je poplatek nejblíže dani majetkové,“ to, že tím vznikl nerovný přístup k občanům, je očividně všem venkoncem jedno.

Pak jsem byl poučen o novodobém oxymóronu, který se stává čím dál víc definicí dnešní doby. Povinná solidarita. Šém vkládaný do čela toho našeho politického golema. „Poplatek je solidární platbou, která umožňuje poskytování nezávislé veřejné služby (rozhlasovým a televizním vysíláním) všem bez rozdílu,“ píše ombudsman. Bez rozdílu? A co ten nerovný přístup? Ten nám tím nevznikl?

Teď přijde to pravé ořechové v ombudsmanově dopisu.

Ombudsman mi v úvodu napsal, že mi poradí, jak mám ve věci postupovat dál. V celém dopisu vysvětloval, proč nic nejde udělat a na konci mi poradil roztomilé řešení. „Pokud chcete mít přístup k celému vysílání České televize, postačí si pořídit vhodné zařízení – televizor,“ napsala mi ombudsmanova kancelář. Podepsána Mgr. Jana Gregorová, ředitelka právní sekce úřadu.

Dokonalé nepochopení. Ne, nechci televizor. Chci rovný přístup státu k občanům. Vadí mi, že zákonem jsme jej vymazali. Ale dobrá forma sdělení – stěžovat možné jen na lampárně. No, asi ano. Tak náš stát pracuje a funguje. Zákonem vytvoří prostředí s nerovným přístupem k občanům a když občan vznese námitku, pošlou ho úřady právě na tu lampárnu. Děkuji za potvrzení.

Aby toho státního buldozeru nebylo dost, přišla s prvním červencem na firmy i OSVČ povinnost platit poplatky za své zaměstnance. Dejme tomu, že tu máme rizikovou sklářskou výrobu, kde zaměstnanec musí bedlivě sledovat svou práci, nikoliv Českou televizi. Co zavedou legislativci do zákona? Povinnost platit za zaměstnance poplatky. A to, ač titíž zaměstnanci už poplatky za svou domácnost platí. No není to vytříbená logika a další zavádění nerovného přístupu? Je. Nádherná. Ombudsman mlčí a vymlouvá se na to, že něco takového ještě nedělal, tak s tím ani nebude začínat.

Nemluvě pak o tom, že povinností OSVČ a firem zaregistrovat se k platbám poplatků Česká televize i Český rozhlas budou mít velice širokou databázi podnikatelů. Mají na to tyto dvě instituce právo? Z jakého titulu? U Českého rozhlasu pak vznikla pro OSVČ i povinnost uvést i počet aut, která má OSVČ v držení. Ta drzost je neskutečná.

Jen ještě připomenu slova ministra Baxy za ODS z roku 2022. „Koncesionářské poplatky naše vládní koalice zvyšovat nechce. Myslím, že jsou k tomu správné důvody. Jenom podotknu, na tom máme shodu všichni i s panem generálním ředitelem, že by tam měla být možnost kontroly hospodaření Nejvyšším kontrolním úřadem,“ citovaly ministra Baxu Novinky. No nejsou to slova státníka s pevnými zásadami a postoji? Vyjádřil stanovisko celé vlády. My se máme, my máme v čele takové šikovné lidi.

Už jste dneska byli registrovat na webu své pojišťovny, kolik jste si k tomu vlašáku koupili rohlíků? Nebyli? Brzy v té naší legislativě.

Redakce

Sdílejte článek:
12 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
14 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)